Už dlouho byla Míša sama. Přála si jediné, potkat muže, kterého by mohla milovat, parťáka do života, partnera, který by jí byl oporou. Ač neměla nikterak přehnané nároky, stále se jí nedařilo se s někým takovým seznámit. Za dlouhých osm let, co byla single, vyzkoušela různé možnosti. Založila si profil na internetové seznamce, šla na rande naslepo, prosila kamarádky, aby ji s někým seznámily, ale nic. Smířila se tak s tím, že bude až do konce života sama. Jenže osud si pro ní připravil zcela jiný plán.

Před dvěma lety začala mít Michaela velmi živý sen, který se několikrát opakoval. Vždy se bez větších rozdílu jednalo o ten samý děj. Stála před oltářem v nádherných svatebních šatech po boku sympatického muže. Sice to byl krásný příběh, ale vždy ráno na ni dolehl ještě větší smutek z toho, že už je tolik let sama. Paradoxně si vždy před usnutím přála jediné, opět mít onen sen. Za několik týdnů vrazila na ulici do jednoho urostlého chlapíka. Slovo dalo slovo a na večer si domluvili schůzku. Po celou dobu večeře se nemohla zbavit pocitu, že ho odněkud zná. Dokonce se i ptala, jestli se už nepotkali, on tvrdil, že určitě ne. Několik let žil v zahraničí. Celý večer byl báječný, ale Míša si nedělala naděje, byla si jistá, že už se neozve jako všichni před ním. Ještě ten den ale napsal. Poděkoval za příjemně strávený čas a popřál dobrou noc. K ránu se Michaela probudila a došlo jí to. Byl to on, muž z jejího snu, který opět měla. Během následujících několika týdnů se k sobě stěhovali. A dnes nosí Míša na levém prsteníčku zásnubním prsten.

Čtěte také:

Reklama