Před asi 11 lety mi zemřel dědeček a asi rok na to babička. Zůstala po nich chalupa a já s rodiči jsme tam pravidelně jezdili a starali se o ní. Byla to naše víkendová práce, ale i pohoda. Měli jsme to tam velice rádi. Postupem času začala chalupa trochu chátrat, protože se tam přes zimu moc netopilo….

…Jednou v zimě se zdál mojí mamince velice živý sen, zdálo se jí o dědovi (o jejím otci). Ve snu prý byli na té naší chalupě a on se jí snažil něco říct, nepochopila to.. měl prý v očích takovou výstrahu, strach…

Týden na to se v domku stala katastrofa – vlivem mrazu a zmrzlé vody v trubkách popraskalo celé topení, byla to spoušť po celém domě. Maminku to strašně mrzelo, byla na to místo hodně vázaná. Ale postupem času se dalo zase vše do pořádku.

 

…Jiné léto se zdálo mamce o babičce. Jenom na ni prý koukala a chvíli si s ní povídala o mně. Na konci léta se stalo něco nečekaného a frustrujícího mně – promiňte, nebudu psát co (snad v jiném článku). Nervově jsem se  potom zhroutila… Mamince potom začalo docházet, že to není normální.. jsou to nějaké předtuchy nebo ji zesnulí rodiče chtějí vždycky jakoby upozornit na blížící se problémy a starosti? Nebo to tuší mozek sám?

 

.. O nějakou dobu později se mamce zdálo opět o dědečkovi. Byli spolu ve sklepě v té naší chalupě.. nic víc. Týden na to vybouchl ve sklepě kotel.. dovedete si představit tu spoušť..

Po tom už mamka byla přesvědčená o tom, že se ji rodiče asi tímto způsobem snaží upozornit na potenciální katastrofy.

 

Teď trošku jiný příběh…

Před rokem se mi zdály v průběhu 3 měsíců asi 4 hrozné sny o mé dceři, v každém snu jsem jí ztrácela, umřela nebo ulítla pryč (komické, co.. ale já se probouzela zpocená strachy). Byla jsem z toho pár dní po každém snu pěkně rozhozená, ale pokaždé to ze mě nějak vyprchalo.. ale pamatovala jsem si je stále a jakoby ve mně neustále blikalo varovné světélko.

Měla jsem o ni neustále strach, hlídala ji všude, až to zdravé nebylo…. kamarádky mi to můžou potvrdit...

Jednou jsme si s přítelem vyrazili s kamarády na diskotéku a dceru(5 let) jsem dala k mojí mamince, protože tam spí velice ráda, neviděli jsme žádný problém. Přišli jsme hodně pozdě, někdy k ránu jsme ulehali do postele. Spali jsme málo a dopoledne jsme se šli projít.

Moje maminka volala ráno, jestli můžou vzít Denisku na výlet autem, že před obědem přijedou..
„ Nemáte ale autosedačku, ne?… no ale tak jeďte a dávejte pozor“ řekla jsem jí – pamatuji si to do dneška.

V půl 11 před obědem nad námi při procházce prolétl záchranářský vrtulník… „co se asi stalo viď?“ prohodila jsem…

…..víte, tak strašně se mi teď třepou ruce, že ani nemůžu psát, ani jsem netušila, co to se mnou udělá, to psaní o tomhle mém trápení.

 

Budu pokračovat jen stručně. Ve 12 mi volali z nemocnice.. že měli bouračku. Maminka na ARU, táta na JIPce a holka s pohmožděnými játry.. pak jsem se dozvěděla, že letěla v tom vrtulníku ona, nám nad hlavou!! Nic netušící…

Věřte mi, že mi prolítlo hlavou takových věcí, a jedna z nich pak byla, že se mi o tom stále zdálo, že jsem měla nějakou předtuchu či co…

 

Kde se to v hlavě bere? Jak na to ten mozek přijde?

Sdělili to ve snu mojí mamince její zesnulí rodiče, že se bude něco ošklivého dít? A kdo to řekl mně? Mateřský instinkt?

Arči

 

Arči nám zaslala doplňující informace + foto. S radostí zveřejňujeme ;o)

 

Na závěr bych jen chtěla říct, že je to už 5 měsíců od té nehody, všichni jsou v pořádku… až na maličkosti u maminky, ale to jsou jen prkotinyJ

Mamince se už hodně dlouho nezdálo o jejích rodičích, myslíte, že to je tím, že jsme před 5 lety tu chalupu prodali? Už nemají na co upozorňovat?…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Ufff, tedy, holky, vy mi dneska dáváte...

Arči, doufám, že vše nakonec dopadlo dobře... ???? Napiš mi to prosím pod článek... Děkuji.

 

P.S. Posílám hezký dáreček

 

 

Reklama