„… nepotřebuji přeci dovolené u moře, stačí mi víkendy na Lipně.  Budeme přeci živi z naší lásky… Dala bych si za tu naivní myšlenku pořádnou facku, která by mě probrala, ale v té době jsem měla růžové brýle se skly tlustými jako popelníky.“  Pohádky sice mají končit nádherným – a žili spolu šťastně až do smrti, ale vraťme se zpět do reality. Stejně jako to udělala Anička. Ta si prožila svou rychlou pohádku s hořkým koncem.

„Říkejme mu Jarda, protože on se Jarda jmenuje, a mně by se to pletlo. :-) Jarda měl punc dětinského a nevyspělého týpka, i po těch šesti letech, co jsme se opět setkali. Choval se stejně, ale vypadal jinak, od té doby, kdy jsem ho viděla naposled, přibral 10 kg a ztratil spoustu vlasů. A já? Já jsem byla rozumná a atraktivní ženská, která milovala dospělé, uvědomělé a vtipné chlapy. Jardu jsem milovat nemohla, NIKDY, před tím, ani teď. Jenže tenhle Jarda najednou říkal všechno dobře a já jsem si uvědomila, že jsem doposud možná chodila se špatnými muži. Možná jsem měla chodit s muži jako je Jarda, proto mi žádný vztah nevyšel. S těmi, co moc nevydělávají, ale mají mě rádi. Přeci nutně nepotřebuji dovolené u moře, na což jsem byla doposud zvyklá, stačí mi víkendy na Lipně, pod stanem nebo v autě.  Budeme přeci živi z naší lásky… Dala bych si za tu naivní myšlenku pořádnou facku, která by mě probrala, ale v té době jsem měla růžové brýle se skly tlustými jako popelníky.“  Kroutí hlavou Anička při vzpomínce na svého již ex manžela. „Velice brzy jsem zjistila, že v tom lítám až po uši. Snažil se, nosil kytky, malé dárky, kupoval večeře, stavěl vzdušné zámky a schody do nebe. Dělal všechno proto, abychom spolu mohli trávit co nejvíce času. Ujet 230 km přes půl republiky, abychom se k sobě večer mohli tisknout? Žádný problém!“

Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím.
Charles Caleb Colton

Tak jako většina žen doufala ve šťastný happy end, ale bohužel… „Chtěla jsem si ho vzít, chtěla jsem vedle něj zestárnout a budovat rodinu, zázemí a vše, co k tomu patří. Znali jsme se přeci už roky, takže jsme mohli vědět, co od sebe můžeme čekat, že? Praštili jsme do toho zhruba po třech měsících. Nikomu jsme to neřekli, oni by nás nepochopili, nevěřili naší lásce, protože to neprožívali.“ Usmívá se roztomilá blondýnka. Zhruba po dvou týdnech od svatby jsem ale sundala růžové brýle… Ne, já je nesundala, ty brýle mi spadly po ráně života, kterou jsem dostala, když jsem zvedla telefon. Volala mi totiž jedna slečna, snoubenka mého tehdy už muže, která mi oznámila, co to jsem za ku***, že jí kazím vztah, že má těsně před svatbou, atd.“ Šok by to byl asi pro každou z nás, ale jaký měl tento doposud ideální vztah konec? „Tři dny před naší svatební cestou (měli jsme letět na Maledivy, které nám zaplatil můj movitý otec, kterému jsem to teda nakonec řekla) jsem odešla. Jarda si mě prostě vzal pro peníze, což později i přiznal. A já? Jsem čerstvě rozvedená a myslím, že z nějakých ukvapených rozhodnutí jsem nadobro vyléčená. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré…“

Čtěte také:

Reklama