„Víte
Je tu velká událost. Konečně i děti mají svůj butik se značkovou módou. I děti budou moci oblékat kvalitu, ocenit propracované detaily a originální design světových značek Burberry, Donna Karan, Natali Ruden, či zmíněné Rock Star Baby.


U dveří jsem byla prověřena, jestli jsem akreditována a figuruji na seznamu. Poté onáramkována. To abych si mohla zobnout nějakou tu dobrotu z cateringu. Tak to při otevírání luxusních obchodů (těch dětských nevyjímaje) přece chodí.
Ale více než ovocné jednohubky a sušenky mě samozřejmě zajímaly jednotlivé modýlky. Prodrala jsem se úzkým obchůdečkem, davem prťavých modelů a modeleček, uskočila před batoletem na odstrkovací motorčičce a skončila u hadříků pro děti do jednoho roku. Se zájmem jsem si prohlížela pidi tričíčka, pidi sukénečky a pidi džínečky... hm, hezoučké, a přitom jsem nenápadně otáčela cedulky s cenovkami.
Co? Špatně vidím a štrachala jsem v kabelce pro brýle. Ne, ani můj stárnoucí zrak mě nešálil.
Za to bych si nekoupila tričko ani sama pro sebe, natož půlročnímu dítěti. Jemu je přece šumafuk, jestli polije džusem, vybryndá zeleninovou polévku či rozpatlá pacholíka na tričku za pade ze sekáče nebo za patnáct set značky té a té.
„Kde to žiješ, musíš být nad věcí," okřikla jsem se v duchu, schovala brýle a pokrytecky se tvářila, že mě to vůbec nevyvedlo z míry. Třeba těm maminkám, co jsou tady na kukandě, není jedno, v čem jde jejich dítě na písek. Maminky, které si koupí kabelku za třicet táců a boty za patnáct, přece nebudou na svých dětech šetřit. To dá rozum.
Nezávidím, žasnu.
Schválně jsem si jen tak pro zajímavost představila sebe a svá dvojčata v době, kdy byla v batolecím věku. Kolik by mě v takovém obchůdku stálo oblečení. Pleny samozřejmě nepočítám.
Dvakrát bodíčko po patnácti stovkách (budu skromná a nesáhnu po těch nejdražších), dvakrát sukénka nebo kalhotky po dvou tisících, dvakrát mikinka po dvou a půl tisících. Podtrženo a sečteno nám to dá dvanáct tisíc. A kde máme botičky, ponožtičky a třeba čepičky? A vyjde nám to na dvacítku, jen to fikne. Co by se dalo za to všechno pořídit?
Ale takhle asi uvažovat nemůžu, takhle asi neuvažují ani ti, kteří v tomto obchodě budou oblékat své děti. Přeji jim to, ale jedno vím jistě, sama za sebe můžu říct, že já bych je tam neoblékala, i kdybych na to měla.
A vy?
Nebylo by vám líto dát za tričko pro půlroční batole patnáct set?
Kde kupujete oblečení pro své dítě/děti vy?
Stydíte se nakupovat v second handech?
Nový komentář
Komentáře
Děti sice zatím nemám,ale každopádně bych nikdy nekoupila tak drahý věci.. Myslím,že hodně oblečení posléze podědím a zbytek nakoupím v second handech,rozhodně se nestydím tam nakupovat,pokud je oblečení hezký,doma se vypere a dítě roste,tak na co kupovat tak drahý věci?..
Jeremi: To máš pravdu, protože já třeba na vlak pro celou rodinu nemám. Je nás 5. Zatím bychom platili jen za jedno dítě.
Zlatý auto
bagheta: Taky jsem dříve kupovala v sekáčích, ale poslední dobou už prostě kvalita není co byla, nedá se tam vybrat žádný exkluzivní kousek, alespoň u nás ne. Kde jsou ty doby, kdy jsme čekaly frontu před krámkem, dneska tam není pomalu ani noha. Jinak taky kupuju na sebe v Yorkeru, Time outu atp.
Stelinka: sekáče že krachují
?Mě se zdá,že jich spíš přibývá,hlavně těch v internetové podobě..a je to jedině dobře-originálnější věci nikde neseženeš
...neříkám že nakupuju všechno v sekáčích, ale když se nad tím tak zamyslím, moje nejoblíbenější věci jsem objevila právě v sekáči,nebo na mimibazaru
...jinak jsou mými favority obchody typu bershka,new yorker..prostě ty značky které nemají přemrštěnou cenu a přesto se v nich dobře nakoupí..vietnamce nesnáším-hlavně proto,že jich je všude mraky a věci od nich má pak každý..
Mirly: Jak může takhle někdo argumentovat? Proč by měl každý, kdo vydělává peníze v budoucnu krachovat? Proboha...
... A nedělám to ani teď, když jsem finančně v pohodě. Kdo je slušně vychovaný a má to v hlavě v pořádku, zajímají jej především citové hodnoty. Mít rádi i nesnášet se můžou bohatí i chudí.
Jako dítě jsem chodila jako ze žurnálu, protože jsme si žili nadpoměry, pak se situace na krátkou dobu změnila, no a taky se kulové stalo. Rozhodně jsem se neobracela k rodičům zády
Jeremi:
HA,, už trefilo, když správně netrefím ani zájmeno.
Ťapina:
Mně z Tebe jednou určitě trefí.
Jeremi: Ale zase proč by boháči nemohli jezdit pod stan?
Pod stan se nejezdí proto, že na nic lepšího není
*Kotě*: A pod stan!
Jeremi: a na prázdniny místo na Maledivy pěkně na Lipno.
*Kotě*: Jasně. A taky by nemělo s rodičema jezdit na výlet v Mercedesu, ale jedině vlakem. Druhou třídou, pochopitelně.
Mirly:
takže dítě boháčů, kteří třeba vydělávají miliony měsíčně, by mělo chodit oblékané ze sekáče, aby si jako moc nemyslelo, jo?
já zatím dítka nemámm,ale až je mít budu,tak jim určitě nebudu kupovat trika dražší než všechno,co mám na sobě včetně bot.sama mám sekáče moc ráda,ale musí to být nějaký pěkný,nesnáším přehrabování v bednách a krabicích..v sekáči jsem si teď koupila skvělej svetřík z nextu-má milovaná značka-a kalhoty z promodu..z nových věcí si luxusní kupuju jen prádlo,což je vzhledem k mým lehce přebujelým vnadám celkem nutnost..
Stelinka: Nevšimla jsem si, že by sekáčů ubývalo.
Stelinka: Nekrachují. Ještě pořád je dost lidi, co mají vkus.
Stelinka: To není vůbec pravda.
Já nakupuju malému v CA a v Takku. Myslím, že sekáčům už odzvonilo. Pomalu, ale jistě krachují.
Ty modýlky jsou skutečně krásné. Ovšem když si vzpomenu, že mohe děti byly zpravidla schopny vydržet čisté jen po dobu cesty od domovních dvěří k brance a uvědomím si, že by prometly kaluž v oblečku za trojku, a to ještě kaluž pokud možno s obsahem dehtu, asi bych měla rázem zkažený den