„Víte, jak mu to bude slušet v černém bodíčku s lebkami značky Rock Star Baby, navrženém samotným Ticco Torresem z kapely Bon Jovi?" Něco v tom smyslu vyvolává do mikrofonu půvabná a usměvavá Sabina Laurinová. Po červeném koberci rozkročeně cupitá sotva roční modelka, všude se třepotají barevné balonky, cvakají spouště fotoaparátů, podává se welcome drink (alko i nealko) a maminky hrdě natřásají nadýchané sukénky svých dcerek manekýnek.

Je tu velká událost. Konečně i děti mají svůj butik se značkovou módou. I děti budou moci oblékat kvalitu, ocenit propracované detaily a originální design světových značek Burberry, Donna Karan, Natali Ruden, či zmíněné Rock Star Baby.

A my jsme byli u toho. Tedy jen moje maličkost za rubriku Styl. 
U dveří jsem byla prověřena, jestli jsem akreditována a figuruji na seznamu. Poté onáramkována. To abych si mohla zobnout nějakou tu dobrotu z cateringu. Tak to při otevírání luxusních obchodů (těch dětských nevyjímaje) přece chodí.

Ale více než ovocné jednohubky a sušenky mě samozřejmě zajímaly jednotlivé modýlky. Prodrala jsem se úzkým obchůdečkem, davem prťavých modelů a modeleček, uskočila před batoletem na odstrkovací motorčičce a skončila u hadříků pro děti do jednoho roku. Se zájmem jsem si prohlížela pidi tričíčka, pidi sukénečky a pidi džínečky... hm, hezoučké, a přitom jsem nenápadně otáčela cedulky s cenovkami.

Co? Špatně vidím a štrachala jsem v kabelce pro brýle. Ne, ani můj stárnoucí zrak mě nešálil.
Za to bych si nekoupila tričko ani sama pro sebe, natož půlročnímu dítěti. Jemu je přece šumafuk, jestli polije džusem, vybryndá zeleninovou polévku či rozpatlá pacholíka na tričku za pade ze sekáče nebo za patnáct set značky té a té. 



„Kde to žiješ, musíš být nad věcí," okřikla jsem se v duchu, schovala brýle a pokrytecky se tvářila, že mě to vůbec nevyvedlo z míry. Třeba těm maminkám, co jsou tady na kukandě, není jedno, v čem jde jejich dítě na písek. Maminky, které si koupí kabelku za třicet táců a boty za patnáct, přece nebudou na svých dětech šetřit. To dá rozum.



Nezávidím, žasnu.
Schválně jsem si jen tak pro zajímavost představila sebe a svá dvojčata v době, kdy byla v batolecím věku. Kolik by mě v takovém obchůdku stálo oblečení. Pleny samozřejmě nepočítám.

Dvakrát bodíčko po patnácti stovkách (budu skromná a nesáhnu po těch nejdražších), dvakrát sukénka nebo kalhotky po dvou tisících, dvakrát mikinka po dvou a půl tisících. Podtrženo a sečteno nám to dá dvanáct tisíc. A kde máme botičky, ponožtičky a třeba čepičky? A vyjde nám to na dvacítku, jen to fikne. Co by se dalo za to všechno pořídit?

Ale takhle asi uvažovat nemůžu, takhle asi neuvažují ani ti, kteří v tomto obchodě budou oblékat své děti. Přeji jim to, ale jedno vím jistě, sama za sebe můžu říct, že já bych je tam neoblékala, i kdybych na to měla.



A vy?
Nebylo by vám líto dát za tričko pro půlroční batole patnáct set?
Kde kupujete oblečení pro své dítě/děti vy?
Stydíte se nakupovat v second handech?

Reklama