Ženy, které si stěžují na nepořádné muže, by s paní Helenou (34) ihned měnily. Její partner po sobě nenechává špinavé nádobí ani potopu v koupelně a už vůbec nepohazuje špinavé prádlo po bytě... Zní vám to jako pohádka? Prý byste u nich doma z takových přání rychle vystřízlivěly!

„Štefan je neskutečně čistotný chlap. I já mám ráda v bytě naklizeno, a tak když jsme spolu začali bydlet, neskutečně mi jeho smysl pro pořádek imponoval. Nebyl pro něj problém, aby vzal do ruky vysavač nebo umyl nádobí, postel dovedl ustlat lépe než já. To jsem od našich neznala! Otce by nikdy ani nenapadlo byť jen naklepat polštář. Maminka se ho musí neustále doprošovat, aby jí s něčím pomohl. A tak, když k nám přišli rodiče poprvé na návštěvu, nestačili se divit. Byt se jen blýskal a Štefan neustále něco dolaďoval. Jakmile spadlo na zem smítko, hned ho uklízel, okamžitě myl našpiněné nádobí, prostě dokonalost sama,“ vypráví Helena o jeho návycích. Jenže to ještě netušila, že jsou až chorobné.

muž

„Už ani nevím, kdy mi začalo docházet, že je něco špatně. Zpočátku totiž dělal hodně domácích prací sám. Zdůvodňoval to různě. Nechtěl, abych zbytečně lezla po výškách a věšela záclony, šetřil mi práci skládáním prádla, když já žehlila… To jsem ale ještě nevěděla, že to dělal spíš kvůli sobě, než z ohleduplnosti ke mně. Až časem mi došlo, že bych to prostě jen neudělala tak dobře jako on. Jak správně uklízet a rovnat věci, mě začal učit později,“ svěřuje se Helena, která se postupně stala tak trochu otrokem manželovy pořádkumilovnosti. Jakmile něco není podle jeho představ, je zle. Nekřičí, ale urazí se a pár dní nemluví.

„Nejde jen o to, mít všude utřený prach, čistou podlahu a porovnané věci. Všechno musí mít své místo a být dokonale souměrné. Tak třeba když věším záclony, je nezbytně nutné mít naprosto přesně rozměřené, jak daleko od sebe dám kroužky. V kuchyňských skříňkách mám narýsované linky, abych neposunula talíře a skleničky stranou, protože zrovna pod tímhle úhlem se prý nejlépe vyndávají. Ručníky v koupelně musí být poskládané podle velikostí a barev, i kartáčky na zuby mají své pořadí, ve kterém je rovnáme. Prostě podle toho, kdo první vstává. A tak bych mohla pokračovat,“ líčí svůj denní dril, který jí manžel nastolil.

„Teď už to jde, ale nejhorší to bylo ze začátku. Zapamatovat si, kam co patří, myslet na sebemenší detaily. Ale člověk se časem naučí. Hodně lidí se mi diví, že jsem od Štefana ještě neutekla. Jenže ono je to těžké. Ano, štve mě tím. Jsou dny, kdy mám sto chutí s něčím praštit, všechno doma rozházet, aby to nebylo tak děsně souměrné a uspořádané! Ale zatím mě to vždycky přešlo a já se přenesla přes to špatné. Přece se nerozejdeme jen kvůli tomu, že je ujetý na pořádek. Jinak k sobě totiž skvěle pasujeme. Máme spolu dítě, stejné zájmy, názory, přátele…  Ono je celkem složité najít si partnera, který by vám vyhovoval se vším všudy. A znám páry, kde to skřípe v daleko více rovinách. Člověk má být asi prostě rád, za to, co má. I když z toho „platí“ určitou daň,“ dodává Helena.

Čtěte také:

Reklama