Je mi 22 let a už od dětství se celý den hrozně těším, až si večer lehnu do postele a budu mít chvíli jen pro sebe a své sny.

Byly doby, kdy jsem byla tak moc šťastná a plná zážitků, že jsem snít vůbec nemusela, ale ty už jsou teď zase pryč. Mám velice živou představivost a situace, které si představuji, téměř zažívám.

Nejčastěji sním samozřejmě o lásce, představuji si jak muže, které jsem nikdy nepotkala, a různé situace s nimi, tak ty skutečné, se kterými jsem se opravdu setkala, ale nic se mezi námi nestalo. Ne snad proto, že by oni nechtěli, spíš hloupou shodou okolností anebo jsem to pokazila já. Představuji si ty samé situace, které se staly, ale pokračovaly jinak, než bych opravdu chtěla.

Asi před půl rokem jsem se moc zamilovala do jednoho kluka a vypadalo to na oboustranné sympatie. Jednou jsme spolu dělali na jakémsi projektu a večer zašli na skleničku. Řekl mi, že se cítí sám a že by rád měl někoho, s kým by mohl trávit čas a naznačil, že neví, jak na tom se mnou je.

Věděla jsem, že za měsíc odjíždím na rok do zahraničí a že by mi mohlo velmi ublížit, kdybychom začali něco, v čem bychom nemohli pokračovat. A tak jsem mu vůbec neodpověděla a převedla řeč jinam. I dnes si myslím, že jsem se rozhodla správně, přesto na něj nemůžu zapomenout.

Nejčastěji sním právě o téhle situaci. Představuji si, že mu řeknu o tom, co cítím, a večer skončí úplně jinak než skončil. Ještě několikrát mi později psal a zval mě na různá místa, i když jsem odmítla, stále psal, že na mě čeká. A tak jsou mé další sny samozřejmě o tom, jak by to dopadlo, kdybych se jeden z těch večerů skutečně objevila.

Když jsem odjížděla, stále jsem snila o tomtéž, že ho ještě jednou náhodou potkám a že se alespoň obejmeme, ale myslela jsem si, že je to hloupost. Sen se mi ale splnil, šla jsem po ulici a slyšela ho volat mé jméno, otočila jsem se a on běžel ke mně a vzal mě do náručí. Pak už jsme se samozřejmě neviděli.

Takže teď mé každovečerní sny patří tomu, že se vrátím a budeme spolu. Třeba se mi splní, třeba ne, protože už jsem všechno pokazila. Nechtěla jsem ale odjíždět do zahraničí s hloupými sliby, že si budeme rok jen psát a volat, člověka pak jen mrzí, když se ten druhý neozývá, takže si myslím, že je to teď tak lepší.

Velice brzo ale usínám a snění se přeruší, což mě potom mrzí, velice často se mi ale stává, že mám potom opravdový noční sen o tom člověku, ve kterém mé snění pokračuje, a to je pak nejhezčí. Nesním ale jen večer v posteli, zasním se i při cestě autobusem, při jídle... kamarádi a rodina už si zvykli mávat mi před obličejem, protože zasněně koukám „do blba“. Mám své sny prostě ráda, a když je mi nejhůř, vždycky je to místo v mé hlavě, kam můžu utéct.

E.


Děkujeme za krásný, zasněný příspěvek...

I já od dětství miluju sny a čas, kdy můžu ležet a snít - i proto tak nesnáším ranní vstávání, protože po ránu se sní nejlíp. Když můžu, jsem schopna proležet skoro celý den v posteli a prosnít ho - velice brzy vklouznu do snů, které žijí vlastním životem, ale někdy mi připadají realističtější a rozhodně snesitelnější než reálný svět...

A civění ,,do blba"? Já sním i při chůzi po ulici, a tak se mi často stává, že nevidím lidi kolem sebe, nevnímám, a pak mi známí nadávají, že jsem je nepozdravila :).

Jak sníte Vy, ženy-in? A o čem sníte? Jaký je Váš vysněný svět? Jde v něm spíše o vztahy a lidi, nebo o místo? Snila jste někdy o tom, že Vás zachrání krásný princ? Nebo jste ve svých snech byla spíš bojovnice, stojící mužům po boku?

Neváhejte a pošlete nám své sny na redakce@zena-in.cz!

Reklama