Moje nejhezčí snídaně, co pamatuju, jsou z výprav turistického oddílu.
V zimě na chatě se každou neděli chystaly buchty... každý měl za úkol přinést si s sebou nějakou buchtu, ty se pak rozložily na veliký stůl, všichni se rozestoupili okolo a pustili do jídla... každý si vzal, na co měl chuť, a k tomu obrovský kotel čaje.

V létě pod stanem byly snídaně podobné, ale jedlo se „v trávě“... uvařil se v kotlíku čaj, k tomu se nachystalo zase hromadně něco k snídani... a jedlo se. K tomu začali cvrlikat ptáčci, rosa v trávě, sluníčko pomalu, ale jistě začalo rozehřívat naše zmrzlé nosy...

Pokud byla moc velká zima po ránu, měli jsme dokonce i ten přepych snídaně do postele" :) Zůstali jsme ve spacáku a každý dostal od vedoucích hrnek horkého čaje do ruky a chleba se sýrem do druhé...
Řeknu vám, tyhle snídaně bych nevyměnila za žádný přepych v hotelu nebo snídani do postele doma... byla to ta největší romantika, jakou znám.
xjannickax


Milá xjannickax,
podle názvu vašeho příspěvku jsem čekala něco lechtivějšího... : -)
Ale uznávám, že to musela být i tak krása.

Reklama