Nesnídám, nestíhám... nemám hlad, nemám chuť, radši spím.

To a desítky jiných výmluv nás vedou k tomu, že nesnídáme. Přitom se říká, že člověk má ráno jíst jako král, v poledně jako princ a večer jako chuďas. To není z mé hlavy, to jsem někde četla, ale znám to i jinak. Snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli. Tím se třeba řídím já. Nejsem žádný borec ani znalec zdravého životního stylu, ale snídaně mě prostě baví. Navíc si myslím, že na těch úslovích něco je. Přinejmenším je to dobré na linii. A tak jsem se naučila své tělo krmit nejvíc po ránu a postupem dne ubírat. Můj muž to dělal naprosto obráceně. Snídaně žádná, jenom přeslazené kafe a cigáro, oběd žádný, přeslazené kafe a cigára, zato nálož k večeři. To by mě nejen zabilo, ale byla bych za chvíli jako koule.


Takhle se ráno na jídlo vyloženě těším, a kdybych se nenajedla, bude mi špatně. Nejraději mám snídaně „na sladko“. Dělám si ovesnou kaši, ta mi nějak zůstala z vegetariánského období, na dlouho člověka zasytí, ale neunaví trávením. Když spěchám, dám si „kornovy fleky“ s jogurtem. Jeden čas jsem se dokonce rozmazlovala čerstvým ovocným salátem. To jsem se zase vyblbla s dělenou stravou. Smíchá se všechno možné ovoce od banánu, jablek, pomeranče, kiwi až po grep, vydá to na docela slušnou mísu a je to fajn hlavně v létě. Pravda, není to zrovna nejlevnější.
Někdy mě popadne chuť na vajíčka na měkko, to chce ale čas a ranní pohodičku. Třeba o víkendu. Ještě v pyžamu, pěkně si to naservíruju, pustím telku a vydržím takhle snídat celé dopoledne. Slanou snídani ukončím sladkou tečkou a kávičkou. Paráda.


A co takhle pověstná snídaně do postele? Hm... nezlobte se na mě, ale to mi připadá jako pouhá filmová fikce. Rozespalá, leč krásně nalíčená žena v saténových poduškách, nad ní se sklání a polibkem ji budí šarmantní muž s tácem plným dobrot. Už to vidím v reálu. Rozvrkočená, s nevyčištěnými zuby, drobky a rozlitý džus v posteli. Díky, to si nechám zajít chuť a o šarmantním muži (tom nejdůležitějším prvku) raději pomlčím.

Ale i tak, snídaně je základ a bez ní si nedokážu představit rozjezd. To je jako bych chtěla nastartovat auto s prázdnou nádrží.
Proto vůbec nechápu svoje holky (odpusťte, berušky, že vás tady zase propírám, ale na příkladech se to lépe demonstruje) a můžu jim to vtloukat do hlavy horem dolem, nic nepomáhá. Ani když jsem jim snídaně každé ráno připravovala a strkala pod nos. Párkrát do toho ďobly, něčeho si lokly a pryč od stolu. Zlomila jsem nad nimi hůl. Už mě nebaví poslouchat ty jejich argumenty, že brzy ráno nemají chuť, že by jim ujel autobus a že si něco koupí cestou do školy. Ale co si koupí, nad tím už nemám kontrolu. Patrně colu a koblihu.

A co snídáte vy, milé ženy-in?
Také colu a koblihu?
Nebo dokonce nic?
A co třeba párečky, slanina s vejci?
Užíváte si to, nebo něco zhltnete za pochodu?
Už vám někdo přinesl snídani do postele?
A vy někomu?
Snídáte jinak o víkendu než ve všední den?
Jaká je vaše snídaně snů?
Chtěla byste snídat s Karlem Gottem?

Napište nám

Reklama