Kdysi jsem snila o tom, že si uděláme tradiční Vánoce a dodržíme všechny zvyky tak, jak to bývalo dřív. Nooo... myšlenka je to krásná. Posuďte sami:

V předvečer Štědrého dne si člověk musí nachystat k posteli 12 košilek z půlek cibule. Která se do rána orosí, ten měsíc bude deštivý.

V předvečer Štědrého dne by mělo ležet u postele několik vlašských ořechů. Ty se musí vyloupnout a sníst na lačný žaludek, aby se člověka nedržely vši a blechy.

Hned ráno člověk musí: pomazat skráně medem, stoupnout bosou nohou do sněhu a na sekyru, ležící na zemi, aby byl celý rok zdravý. Takové šílenosti, jako je koupání se za rozbřesku v potoce, vynechávám - začít shánět ráno potok s tekoucí vodou ve městě nešlo a na venkově na to nemám náladu, stačí mi, když musím vylézt na vymrzlou verandu.

Pak by se člověk měl celý den postit, jíst maximálně nějakou tu kašičku a přitom vařit, chystat, zdobit, smažit a péct na večer.

A je tady skoro večer. Večeře začíná vysvitnutím první hvězdy. Musí na ní být 12 chodů, u stolu musí být sudý počet lidí a pod talířky by měly být drobné mince, aby se domácnosti drželo bohatství. První sousta nepatří lidem, ale dobytku a drůbeži, a i stromky se musí ještě před večeří obejít,

„probudit" - tedy zatřást s nimi a musí se jim říct, že bude Štědrý den. Stejně tak musí být u stolu 12 druhů cukroví, aby všechny měsíce dalšího roku byly sladké... a ovšem vánoční štola se zapečenou drobnou mincí, aby její nálezce měl bohatý rok.

K večeři nesmí chybět na stole chléb, med a ořechy a něco svěceného. Netuším sice, k čemu bych v dnešní době čerstvý chléb jedla, ale budiž... pejsci určitě kouskem nepohrdnou. Od stolu nesmí nikdo vstát - přináší to do domu bídu a smrt.

Po večeři se mohou dělat kouzla, schválená pro Štědrý den: věštění zdraví z jablíček, lití olova, pouštění ořechových svíčiček, třesení bezem, házení střevícem a hádání ženichů z jablečných slupek.

Půlnoční mši letos opět vynechám, protože u nás je na Štědrý den ve tři odpoledne...

Házení slámy na podlahu asi taky vynechám...

Jediný zvyk, který jsem jako dítě vždycky dodržovala a který bych moc ráda alespoň jednou, jedinkrát zopakovala, a zatím se mi to nepovedlo, se váže k Božímu hodu. Zatímco dědeček doma pekl ptáka (většinou kačenu nebo husu), tak já s babičkou a s tetou obcházela všechny brněnské kostely, prohlížela si všechny jesličky a všude si tiše přála, aby ty další Vánoce byly taky tak hezké nebo pokud možno ještě hezčí... a taky aby ten klid a mír, který byl v ten den ve všech kostelích, vydržel na celém světě po celý rok.

Jen ještě upozornění - zvyky se liší nejen kraj od kraje, ale i rodina od rodiny. Zatímco v naší rodině se naděluje na Štědrý večer pod stromeček, u tchýně jsou dárky pod stromečkem na Boží hod ráno...

Pajda


Milá Pajdo,
děkujeme za rozšíření vánočních obzorů.
Některé jsou docela roztomilé, co vy na to, milé ženy-in?
Nezavedete některý z nich u vás doma?

Reklama