Další povedený kousek z Černé sanitky:

Babička jedné rodiny byla po válce někam odsunutá (nasazená na práci nebo tak něco), až se dostala do Anglie. A tam už po válce zůstala, zatímco ostatní příbuzní si v Čechách užívali komunistického blahobytu.

Jediné babiččino přání bylo, že chce být pohřbená doma. Umřela a známí z Englandu přemýšleli, jak ji dostat do Čech. Variantu s transportem rakve zavrhli, takže ji nechali spálit, a že pošlou urnu. Aby to nebylo na hranicích nápadný, nasypali popel do velký krabice od pudingu, přihodili pár čokolád a nějaký svetry (to všechno v rámci nenápadnosti - humanitární pomoc od známejch ze Západu) a poslali jako balík. Kromě balíku poslali oněm příbuzným dopis s obsáhlým vysvětlením.

Příbuzní obdrželi balík úplně v pořádku, okomentovali ho slovy „Copak si na nás vzpomněli, hm, ňáký svetry, si myslí, že tady nemáme hadry, ukaž, bedna pudinku, no to jsme zvědaví, co to bude za zázrak."
Vrazili puding do mlíka, vaří, vaří, nadávají na ty zápaďácký ksindly, ani houstnout to nechce," no co, když už do toho dali to mlíko, přisypou českej puding a granko a konečně se to dá aspoň jíst.

A za pár dní přišel ten dopis.

Soutěž: Cl...ia Card....ová

Reklama