Když se řekne Eliška Přemyslovna, většině lidí se vybaví věta: „Manželka Jana Lucemburského a matka Karla IV.“ Přitom je to poslední královna z přemyslovského rodu, která usedla na český trůn
.

Páté dítě krále Václava
Narodila se 20. 1. 1292 na Pražském hradě. Byla pátým dítětem svých rodičů – Guty Habsburské a Václava II. Mimochodem rodičům bylo při jejím narození teprve 21 let a po Elišce přišlo na svět ještě dalších 5 dětí. Dospělosti se dočkaly jen 4 – Václav, Anna, Eliška a Markéta.

Střídání králů

První zlom v jejím životě přišel r. 1297, kdy 16 dní po korunovaci zemřela její matka. Otec se po třech letech oženil s dvanáctiletou dědičkou polského trůnu Richenzou Polskou, v českých zemích zvanou Eliška (Alžběta) Rejčka. V roce 1305 umírá král Václav II. na souchotiny. Na trůn nastupuje jeho syn Václav III. Dne 4. srpna 1306 je v Olomouci zavražděn. Rod Přemyslovců vymírá po meči. Česká šlechta na trůn povolá Jindřicha Korutanského, manžela Anny Přemyslovny. Římský král Albrecht Habsburský však prosadí jako nového českého krále svého syna Rudolfa. Aby pojistil jeho nárok, chce ho oženit s Eliškou. Ale brání tomu blízký příbuzenský vztah. Rudolf se ožení s Eliškou Rejčkou, se kterou zároveň získává i polskou korunu. Princezna Eliška je zatlačena do stínu své nenáviděné macechy. Žije u své tety Kunhuty – abatyše Svatojiřského kláštera. Oporou jsou jí i přátelé jejího otce, především cisterciáci ze zbraslavského kláštera v čele s opatem Konrádem.

Princezna v nebezpečí

Český trůn během tří let opět osiří. Rudolf umírá v červenci 1307, králem je provolán opět Jindřich Korutanský. Je špatným panovníkem. V Čechách vzrůstá nespokojenost, která málem propuká v občanskou válku. Nadějí se stává poslední svobodná Přemyslovna – Eliška. Mohla by však případným sňatkem ohrozit krále Jindřicha. Snaží se jí provdat za bezvýznamného saského šlechtice Otu z Burgau-Lebdaburgu. Dívka zůstává v izolaci, mladší sestra Markéta je provdána v Lehnicku, dříve milovaná Anna proti ní intrikuje. Eliška se tajně setkává s opatem Konrádem, který jí nabízí možnost sňatku se synem římského krále Jindřicha VII. Lucemburského Janem. Jednání s Jindřichem VII. už probíhají a čeká se na Eliščin souhlas. Dívka váhá, přemýšlí o vstupu do církevního řádu. Ale její vrozená vládychtivost, aktivita v zasahování do státní politiky a snaha udržet otcovo dědictví vítězí. Jednání princezny s Konrádem je prozrazeno. Eliška je v nebezpečí, údajně se jí i pokusí někdo otrávit. Pod ochranou mocných šlechticů Jana z Vartemberka a Jindřicha z Lipé v přestrojení prchá do Nymburka – sídla Vartemberka.

Snědá naděje národa
Zatímco v Čechách proti sobě bojují korutanští spřízněnci a část české šlechty, významní čeští pánové horlivě jednají s Jindřichem Lucemburským. Římský král si je vědom, že hlas českého krále je důležitý při volbách římského krále a císaře. Zároveň se Lucemburkům sňatkem s Eliškou nabízí český trůn. Ale nelíbí se mu, že Eliška je o 4 roky starší než Jan. Nabízí místo Jana za manžela svého bratra Walrama. Je to pohledný muž, ale v Evropě proslulý sukničkář. Českým zástupcům se nelíbí, že by na trůn nastoupil floutek, který by se spíše než panování věnoval krásným ženám, a zároveň dospělý muž, kterého by nemohli ovlivňovat. Jindřich ustoupí, ale chce Elišku vidět. A nejen to, prověřit, zda je panna. Kolují totiž divné pověsti o jejím soukromém životě. V létě 1310 Eliška s nádherným doprovodem přijíždí do Špýru, kde se má konat svatba. Předstupuje před rodiče svého ženicha. Vysoká, tmavovlasá, snědá, majestátní žena. Vypadá starší než na svých 18. Plavovlasý drobný Jan je proti ni děcko. Podstoupí potupné ověření panenství sborem úctyhodných matron. 31. srpna a 1. září probíhají svatební obřady, po nich pohádkové veselí a oslavy. Janova matka Markéta se srdceryvně loučí se svým jediným dítětem, Jindřich se obává o osud svého mladičkého syna. Manželé se v doprovodu předních českých šlechticů a s Janovými poradci a poručníky mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu a hrabětem Bertholdem z Hennebergu vracejí do Čech. Petr a Berthold disponují vojenskou mocí a mají pravomoc rozhodovat v Čechách jménem římského krále Jindřicha VII.

Královská korunovace

Prahu drží korutanští spojenci, hrozí, že ji mladý Lucemburk bude muset dobýt vojensky. Přichází však pomoc v podobě Eliščina kaplana Bergera (Berengara), který tajně prochází brankou ve hradbách a jedná s přívrženci nového krále v Praze a samotným Janem. Je domluveno datum a způsob, jak nový král vjede do města. 3. prosince zazní třikrát zvon týnského kostela. Jan proráží bránu na Starém Městě, vjíždí do města. Korutanec s Annou o 3 dny později tajně prchá. 7. 2. 1311 se v bazilice sv. Víta koná slavná korunovace Jana a Elišky. Manželství je zpočátku šťastné, Jan je pod dohledem poručníků. Panovačná a hádavá Eliška se snaží spolu s nimi ovlivňovat politickou situaci v zemi. Často při svých záchvatech hysterie upadá do bezvědomí. Ale Jan ji poslouchá a svým způsobem i obdivuje.

Druhý král

Roku 1313 umírá Jindřich VII. Jan odjíždí z Čech, správou království pověřuje své německé rádce. Česká šlechta se bouří. Jan se vrací a propouští ze svých služeb Petra z Aspeltu a Bertholda z Hennebergu. Eliška se ocitá v izolaci. Jan dospěl a nechce si od ní nechat hovořit do státních záležitostí. Navíc jí dává neomaleně najevo, že neporodila dědice trůnu – jen dvě dcery, Markétu a Jitku. Často odjíždí do ciziny a za něj vládne nejvyšší maršálek a podkomoří Jindřich z Lipé. Neomaleně si přivlastňuje zemské statky a královské důchody. Stává se nejbohatším a nejmocnějším mužem království. A navíc žije s královnou vdovou Eliškou Rejčkou. Královna Eliška, která tuto krásnou a velmi bohatou ženu nenávidí od dětství, je pobouřena. Spojí se s odpůrci pana Lipé, Jana přesvědčí, aby Jindřicha uvrhl do žaláře pro velezrádné úmysly. Ovšem uvěznění mocného pána přivedlo zemi na pokraj války. Jeho spojenci postavili vojsko. Jan ví, že jej nemůže zdolat, těhotná Eliška odjíždí k císaři Ludvíku Bavorovi se žádostí o pomoc. Bezvýsledně. Pomohou němečtí arcibiskupové Balduin a Petr Mohučský, kteří své vojenské oddíly posílají do Čech. Po půl roce je pan z Lipé propuštěn. Necelý měsíc nato, 14. 5. 1316 Eliška porodí dědice trůnu Václava, pozdějšího Karla IV. Jan je šťastný, ale přesto odjíždí ze země. Vládu ponechává v rukou Petra z Aspeltu. Petr však po několika měsících své pravomoce předává Elišce a odjíždí navždy z Českého království. Královna se svými rádci opět brojí proti klice pana z Lipé. Rozhoří se válka, Eliška žádá Jana, aby přijel. Vyhoví její prosbě. Šlechtický tábor pana z Lipé se spojí s mocnými Habsburky. Začátkem r. 1317 vojska v čele s Jindřichem z Lipé obklíčí královský pár v Brně. Jan se vzdává a odjíždí ze země. Podkomořím je opět Jindřich, který zase neomezeně vládne jako „druhý“ král.

Karta se obrací

Eliška se cítí ohrožena a s dětmi odjíždí na hrad Loket. Karta se obrátila. Jindřichovi se podaří přesvědčit krále, že ho Eliška chtěla svrhnout z trůnu a vládnout sama jako regentka za malého Václava. Dodnes není jasné, zda to Eliška opravdu neplánovala. Rozzuřený Jan přepadne hrad Loket, královna tam zanechá děti a odjíždí do Mělníka. Malého Václava už nikdy neuvidí. Novorozený Přemysl Otakar zemře po dvou letech. Po čase může Mělník opustit, propast mezi královskými manželi je velká, ale přesto se jim r. 1322 narodí syn Jan Jindřich. Po čase ji Jan zase obviní ze spiknutí. Eliška utíká k manželovi své dcery Markéty do Bavor, kde porodí r. 1323 dvojčata Elišku a Annu. V Praze se objeví až za 2 roky. Naposledy se boku svého muže objeví r. 1327 ve Vratislavi, aby podpořila svou přítomností jeho nárok na slezská knížectví coby součást království českého.

Nic se jí nepodařilo

Na rozdíl od své rivalky Elišky Rejčky, nazývané někdy druhá královna, královna trpěla nedostatkem peněz. Chtěla založit ženský klášter na Zbraslavi, v Brně, klášterní útulek pro nemocné pod Petřínem. Ani jedno se nezdařilo. Nenaplnila tak svůj sen – pokračovat v práci svého otce. Podpora církve, stavba kostelů a klášterů. Celý život se snažila o svatořečení své pratety Anežky České. Bez výsledků. Poslední roky žila v askezi, nicméně obklopena přáteli a některými ze svých dětí.

Eliška umírá 28. září 1330, v den svatého Václava v domě svého nevlastního bratra Jana Volka, probošta na Vyšehradě. Dostihla ji dědičná choroba Přemyslovců – tuberkulóza.

 

Reklama