Nevím, jestli existuje někdo, komu bych vyloženě odmítla pomoc.

U mě spíš platí, když můžu, tak pomůžu, a když nemůžu, alespoň se do poslední chvíle snažím, abych pomoci mohla, ale je spíš otázka, zda si ten dotyčný s pomocí dokáž poté poradit. Znám některé osůbky, kterým i přes veškerou snahu pomoci prostě život přichystal příliš mnoho překážet, a tak mě alespoň hřeje pocit, že když už opravdu nemohou, obrátí se na mě a snažíme se něco vymyslet, případně zbrzdit příliš tvrdý náraz.
 
Na druhou stranu jsou občas chvíle, kdy se cítím příliš unavená svým vlastním životem a na problémy druhých už prostě nezbývá síla. Není to o odmítnutí pomoci, ale o tom, že člověk potřebuje sám nabrat dostatek sil, aby sám mohl bojovat se svými problémy a ještě mu něco zbylo pro ostatní.
 
Myslím si, že ještě nejsme tak zkažená společnost, která by ignorovala potřeby a prosby druhých. Najdou se lidské hyeny, které využívají slabost a dobrotu druhých, ale to vždy bylo a také bude.
 
Je důležité se obklopovat lidmi, se kterými je vám dobře a vzájemně si předáváte pozitivní energii, protože pokud jste šťastní a vyrovnaní, pomáháte už pouhým úsměvem.
 
Přeji všem hezký den :o))

Radka
 I úsměv stačí, to máte pravdu, Radko, i ten může pomoci.

Téma na středu

KOMU BYCH NIKDY NEPOMOHL

Jsou lidé, kterým byste nikdy nepomohli?

Proč?
Myslíte, že by se vaší pomocí stejně nenapravili?
Pomohli jste někomu a vymstilo se vám to?
Má se pomáhat úplně všem?

napište na:
redakce@zena-in.cz

Svatební soutěž! Vyhodnocení

SOUTĚZ BOHŮ ZAČALA - informace ZDE

Reklama