Rodina

Snaha o to být vždy nejlepší mě připravila málem o rozum, říká osmadvacetiletá Jana

Čím dál častěji se hovoří o tom, že naše společnost je zaměřená na výkon. A že je to špatně. Tlak v pracovním prostředí se stává pro některé neúnosným. Někdy ovšem tato „nemoc“ začíná už v původní rodině. Jako u Jany z dnešního příběhu.

Určitě jste ve svém okolí už někdy zaznamenali snahu rodičů splnit si prostřednictvím vlastním potomků své nesplněné sny. Každý rok putují na výběrové školy děti jen proto, že jejich rodičům se z nějakých důvodů dosáhnout patřičného vzdělání nepodařilo. Ještě horší je to asi ve sportu, kde rodiče i přes nechuť svých potomků vychovávají příští Jágry a Čáslavské.

dítě

A úplně nejhorší je posedlost po dokonalosti a úspěchu ve všech směrech. Své o tom ví sympatická Jana, která ten obrovský tlak nevydržela a po sérii drobných nezdarů, kterým by žádný člověk žijící v pohodě nepřikládal takový význam, se zhroutila a skončila na psychiatrii…

  • Jak to všechno začalo?

Vlastně ani nevím, protože ze začátku mi to nepřišlo nijak zvláštní,“ začíná líčit svůj příběh pohledná mladá žena. „Vždycky jsem musela mít samé jedničky a chodit na všechny kroužky, které mi rodiče vybrali. Ale přišlo mi to jako samozřejmost a nestálo mě to ani žádné speciální úsilí,“ vysvětluje.

Až na gymplu prý pocítila první neúspěch. A hlavně jeho důsledky. Bála se jít domů s dvojkou, že bude kázání. Když dostala někdy ve třeťáku svou první trojku, rozbrečela se tak, že se profesor prý smiloval a pozval ji na přezkoušení, aniž by známku kamkoliv zapsal.

Styděla jsem se za ten výstup před spolužáky, ale strach ze špatné známky byl zkrátka silnější,“ vzpomíná Jana a urovná si perfektně sladěné oblečení. Její život však nebyl jen o pěkných známkách. V době, kdy ostatní dívky randily, ona docházela každý den na tréninky gymnastiky. „Strašně mě to nebavilo a vlastně ani nešlo - každé závody byly pro mě utrpením, ale neexistovalo, abych se proti tomu vzbouřila. To by mě snad rodiče vyhodili z domu,“ krčí rameny a přehodí si nohu přes nohu.

  • Po maturitě šla samozřejmě na vysokou a pak ještě studovat jazyky do zahraničí.

Samozřejmostí bylo, že nastoupí do nějaké prosperující firmy a bude mít vedoucí pozici. Těžko říct, zda za to mohlo její excelentní vzdělání, či nějaké tatíkovy páky, ale opravdu se tak celkem bez komplikací stalo.

Ale pak to přišlo,“ vzdychne si Jana a v očích se jí zalesknou slzy. „Prostě jsem to nezvládla. Vše jsem musela mít dokonalé, každý detail propracovaný, a zatímco ostatní svou práci tak nějak zvládali a stačili při ní ještě normálně žít, já polykala prášky na bolest hlavy a časem i na uklidnění. Jakýkoliv neúspěch mé práce mě úplně vykolejil. Cukalo mi oko, bolela hlava a žaludek. Ale já ty varovné signály neposlouchala. Zase jsem potřebovala mít samé jedničky, zase jsem chtěla splnit přání rodičů, abych se zúčastnila a uspěla – jako tehdy v té gymnastice,“ rozpláče se už naplno při vzpomínce na své dětství.

  • Jak to bylo dál?

Jana to za vydatného vzlykání a smrkání dopověděla. Začala se prý budit v noci zpocená, pravidelně kolem druhé hodiny, a měla pocit, že na ni sahá samotná smrt. Tlak na hrudníku a pocit na omdlení. To ji vyděsilo a po pár takových probdělých nocí vyhledala lékaře. Následovala vyšetření. Zdálo se, že její zdraví je po fyzické stránce v pořádku.

tlak

Stonala ovšem duše…  Lékař nasadil antidepresiva a doporučil zvolnit.

Naštěstí jsem si našetřila nějaké peníze a mohu si dovolit bydlet sama, u rodičů bych se zbláznila už úplně,“ dodává s náznakem úsměvu žena, které došlo, že rodičovská výchova se na ni podepsala až příliš krutě. Škoda, že to poznání trvalo tak dlouho. O to delší bude bohužel cesta k normálnímu životu.

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Přečtěte si také

   
27.02.2017 - Příběhy - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. avatar
    [29] AmeA [*]

    Hele děvče, já chtěla na střední a pak dál, ale rodiče mi to neumožnili....tak kdo se trápil víc Sml15Sml15Sml15Sml15Sml15

    superkarma: 0 27.02.2017, 22:03:04
  2. avatar
    [28] lalica [*]

    Já měla celkem volnou výchovu, tudíž žádná nařízení, příkazy, toužebná přání. Všechny aktivity na škole - tanec, divadlo, zpěv, recitace, jsem si vybrala sama.

    Naše 3 děti jsme také nikdy netrestali za známky nebo jejich výběr koníčků. Pokud se něco nedařilo, třeba až na VŠ, vždy jsem řekla: "Pokud o tuto školu stojíš, zkus to znovu". A vycházelo to, vždy jsem čekala na zprávu, zda se zadařilo, ale pokud to nebylo na poprvé, věděla jsem, že naše děcka jsou bojovníci a že se jen tak nevzdají.

    Všechny děti zdárně dostudovaly, mají svůj život, své zájmy a já jsem moc ráda, že do těch jejich životů patřím....

    superkarma: 1 27.02.2017, 19:18:30
  3. avatar
    [27] risina [*]

    Rikina — #18 Tady asi nasedlo úzkosné založení slečny na ambiciózní a perfekcionistické rodiče - a vyústilo to v popaný problém. Právě proto si myslím, že samotná antidepresiva to nevyřeší, Jana by měla pracovat na svém přístupu, jinak bud ena prášcích do konc života.

    superkarma: 1 27.02.2017, 18:26:09
  4. [26] Karo Líná [*]

    Vyrůstala jsem úplně v tom samém. Nejenže po mně rodiče vyžadovali dokonalost ve všem, oni to navíc brali jako naprostou samozřejmost Sml32 Když jsem se po vysvědčení v 6. třídě zeptala, proč nemůžeme jít ani na pohár, když ostatní spolužáci dostávají dárky za horší vysvědčení (já měla vždy samé jedničky), s vytaženým obočím mi odvětili, že samé jedničky jsou přece samozřejmost a za samozřejmosti se odměny nedávají Sml80 Za samozřejmost považovali i to, že udělám kariéru, slušně se vdám a budu mít stejně úspěšné a dokonalé děti. Nesplnila jsem jim z toho nic. Jsem 2x rozvedená, do práce chodím jen proto, abych zaplatila nájem a měla na živobytí a nejsem dávno dokonalá naprosto v ničem, dokonce i blbě vypadám Sml58 Nejhorší bylo, že žití podle jejich modelu vyžadovali až do mého středního věku. Když jsem se rozváděla, dostala jsem vyčiněno jako malý spratek, přičemž po každé třetí větě znělo "takhle jsme tě přece nevychovali a takhle naše rodina nežije, teď se za tebe musíme stydět". Styděli se za mě dlouho a vydatně, všichni okolo byli lepší, schopnější, úspěšnější, krásnější... a to jsem pořád poslouchala. Přešlo je to až v důchodovém věku. Nebo možná nepřešlo, jenom o tom přestali přede mnou mluvit. Doma si možná pořád notují, jak jsem nemožná a co to proboha zplodili Sml80

    superkarma: 2 27.02.2017, 18:18:56
  5. avatar
    [25] Nunak [*]

    free — #24 Sml79, jo mám to taky tak, babička zemřela ve 33 letech, takže mámu vychovávali příbuzní. Nějak mi máma neumí říct, že mě má ráda, že jsem v něčem dobrá atd. Ona to nezažila, tak to říct neumí. Přesto ji ráda mám a moc mě mrzí, její občasné hysterické nadávky na mou osobuSml15

    superkarma: 0 27.02.2017, 13:44:08
  6. [24] free [*]

    Mám krátce před důchodem a pořád se bojím na návštěvu k rodičům. Odjíždím poté s náloží výčitek a léčím se z toho další týden. Nesnáším výčitky. Proto si nerozumím se zetěm, který mému vnukovi pořád něco vyčítá. On ho klidně jde večer i vzbudit, aby mu vynadal, že mu snědl čokoládu.

    1. na komentář reaguje Nunak — #25
    superkarma: 0 27.02.2017, 13:20:33
  7. avatar
    [23] Myškomedvídek [*]

    i děti mají mít svůj názor,pak jsou jako šprti neoblíbené v okolí ale to asi rodiče nechápou a kazí dítěti životSml80

    superkarma: 0 27.02.2017, 11:24:16
  8. avatar
    [22] Mickey Mouse [*]

    Rikina — #7 Za problémy dětí a strach ze selhání kupodivu mohou jen a jen rodiče. Pokud nedokážou dítěti jasně dát pocit, že případné selhání není "konec světa" a že důležité je dosažení dlouhodobých cílů a ne každá jednotlivá známka.

    Dítě si totiž z výchovy pamatuje hlavně ten pocit "konce světa", úplné katastrofy a stresu, který mu rodiče ordinují i u malých nezdarů. A ten si v sobě drží a pěstuje až do dospělosti. Jistě jsou děti úskostlivější a jsou také oprsklejší, nicméně obě lze "vydeptat" až do takovéhleho uzlíčku nervů. Může za to malichernost a neadekvátní rekce rodičů. A třeba i vydírání: "když budeš mít špatné známky, maminka bude smutná". Nebo přehnaná očekávání: "sice jsi nešikovná, ale musíš to vydržet a vyhrát to dřinou". Což se děcko snaží splnit, ale nakonec to vede zase jen ke stresu a k obavě ze selhání.

    superkarma: 4 27.02.2017, 11:22:21
  9. [21] broucek1967 [*]

    To je hrozný, rodiče bych proplácla. Snad to teď už bude lepší.

    superkarma: 0 27.02.2017, 11:20:18
  10. avatar
    [20] gerda [*]

    Rikina — #18No nevím....podle popisu musela odmalinka plnit veškerá přání rodičů bez toho, aby se jí ptali, jestli se jí to líbí. Mít na rozkaz nejlepší známky, chodit do kroužků, které vybrali rodiče, nutit se do tělocviku, který nebaví - a možná by ji bavil šerm, lukostřelba, orientační běh - jenomže podle mě neměla nikdy na vybranou. Koho by toto mohlo těšit? Když nemáš v životě žádnou radost a úlevu a jenom plníš cizí přání a rozkazy, nestojí za mnoho.

    superkarma: 3 27.02.2017, 11:17:31
  11. [19] MARIE MATEJKOVA [*]

    Znám ze svého okolí . Tlak rodičů to dotáhl tak daleko,že jedna dcera je v životě nesamostatná,ale vzdělaná,v pubertě pokus o sebevraždu. Druhá to dopracovala k sebepoškozování. Nenaplněné ambice rodičů jsou někdy zarážejícíSml80

    superkarma: 1 27.02.2017, 10:54:37
  12. [18] Rikina [*]

    gerda — #16 Aha. No, většina rodičů chce od dětí věci, které se těm dětem příčí. Aby chodily do školy, aby si čistily zuby, aby se necpaly bonbonama, aby chodily brzo spát, aby si uklízely hračky... a nerespektují přání dětí mít celý rok prázdniny, nemuset vynášet koš a mýt nádobí, ale koukat se na televizi nebo hrát hry, případně viset na facebooku. Sml80 A překvapivě to většina dětí celkem přežije bez úhony. Rodiče sice můžou ovlivnit hodně, ale zrovna ve výše popsaném případě si myslím, že se slečna zhroutila především vlastním přičiněním, a rodiče má jen jako berličku a výmluvu. Sml80

    1. na komentář reaguje gerda — #20
    2. na komentář reaguje risina — #27
    superkarma: 1 27.02.2017, 10:18:33
  13. avatar
    [17] ohnivazenaMagdalena [*]

    Určitě jste ve svém okolí už někdy zaznamenali snahu rodičů splnit si prostřednictvím vlastním potomků své nesplněné sny. Ano, zaznamenali. Dcery spolužačka a ještě k tomu sousedé. Nevzdělaní rodiče, jeden se zvláštní školou a druhý pouhá ZŠ. Už u dvojky byly zákazy a trojka? To bylo stejné jak zde v článku.....Bála se jít domů s dvojkou, že bude kázání a zákazy. Když dostala trojku, rozbrečela se tak, že se učitelka smilovala a bylo přezkoušení. Učitelka která na nějaké slzy nedala, tak tam dívenka zatloukala žákajdu. Vypěstovali v ní rodiče od mala lhářku a manipulátorku. Tady se pro změnu z dívky nestal uzlíček nervů ale podrazák a anální alpinista od školy do dospělosti.

    superkarma: 2 27.02.2017, 10:05:48
  14. avatar
    [16] gerda [*]

    Rikina — #7Chtěli po ní to, co se jí příčilo, vůbec nerespektovali její přání.

    1. na komentář reaguje Rikina — #18
    superkarma: 2 27.02.2017, 10:05:22
  15. [15] bobani [*]

    někde jsem četla - "raději spokojená kadeřnice , než vystresovaná doktorka"

    superkarma: 3 27.02.2017, 09:40:44
  16. avatar
    [14] phoebe24 [*]

    Rikina — #13Dokopat potomka ke špičce v oboru nelze, ale jak je naznačeno v článku i v předchozím příspěvku, lze u potomka podkopat seběvědomí takovým způsobem, že se z původně lehce nadprůměrného dítěte stane podprůměrná zakomplexovaná nulaSml80

    superkarma: 8 27.02.2017, 09:28:45
  17. [13] Rikina [*]

    Taky jsem byla vzorná holčička. Každý týden v žákovské poznámku od paní učitelky "vzorná žákyně" a za odměnu pozitivní obrázek a pochvalu před třídou. To byla taková strategie tehdejší učitelky na ZŠ. Děs. Úspěšně to vybudovalo každému takovému dítku pověst šprta a sociální vyloučení z kolektivu. Navíc rodiče si na to zvykli, a začali to považovat za standard. Ne že by to vyžadovali, ale prostě to bylo takové jakési samozřejmé. Sml80 Nicméně, dle mého osobního názoru, nelze žádným drilem dokopat potomka k něčemu, k čemu nemá určité předpoklady. Ani toho v článku zmíněného vrcholového sportovce nelze vychovat jen setrvalou dřinou, bez talentu. Stejně tak není možné vychovat perfekcionistu, když to ten člověk v sobě nemá, a sám se nesnaží se blížit ideálu. Většinou se to zlomí v pubertě, kdy dítko učiní vzpouru. Sml80

    1. na komentář reaguje phoebe24 — #14
    superkarma: 1 27.02.2017, 09:15:52
  18. avatar
    [12] kareta [*]

    Pentlička — #11howghSml22

    superkarma: 0 27.02.2017, 09:11:38
  19. avatar
    [11] Pentlička [*]

    Já jsem to měla trochu jako Jana s tou školou. Naši prostě předpokládali, že budu mít jedničky, dvojky se ještě tolerovaly, ale jakmile jsem dostala trojku, nedejbože něco horšího, tak jsem obdržela od maminky hodinové kázání, že nemusím nic doma dělat, jen se dobře učit, že ona se pro mě obětovala a já takhle - děs! Jinak mě naši za známky netrestali, ale ty přednášky, to bylo šílené. Nakonec jsem vystudovala i VŠ bez toho, že bych jedinkrát vyletěla od zkoušky. Byla jsem ta hodná holčička, pro kterou škola byla to nejdůležitější v životě a kam jsem se dostala? Nikam. Spousta mých spolužáků, kteří na VŠ chlastali první ligu a flinkali to (zkouška je od slova zkusit to), jsou dnes úspěšní soudci, advokáti nebo státní zástupci a já jsem jen poslední úředníček s podprůměrným platem. Takže známky a škola nejsou tak důležité, jak někteří rodiče prezentují. Důležitější je odvaha riskovat, rvavost, ostré lokty, vysoké sebevědomí a vše to, co já nemám. A žádné jedničky tohle nenahradí.

    1. na komentář reaguje kareta — #12
    superkarma: 13 27.02.2017, 08:58:39
  20. [10] babinka [*]

    risina — #4 Souhlasím s vaším názorem...i toto se v životě stává a těžko koho soudit...Sml22

    superkarma: 0 27.02.2017, 08:55:07
  21. avatar
    [9] kareta [*]

    Nojo, vzorná holčička...rodiče to přece myslí dobřeSml3. Znám z okolí, těžko se z toho vyhrabat. Nejhorší je, když si rodiče vysní, že jejich dříč bude generálním ředitelem zeměkoule, i když ten by nejraději kydal hnůj někde na statku.

    superkarma: 1 27.02.2017, 08:47:30
  22. avatar
    [8] man-mimo [*]

    gerda — #1 v době asi až takový rozdíl nebude Sml80

    A ten závěr třeba ještě není vymyšlený Sml30

    superkarma: 0 27.02.2017, 08:31:12
  23. [7] Rikina [*]

    gerda — #1 A jak moc jí ubližovali? Vždyť tam o tom není ani slovo. Sml80 Možná jí řekli, že ta dvojka/trojka nemusela bejt, protože klidně mohla mít jedničku. Což je nejspíš pravda. Nepochybuji, že kdyby musela klečet na hrachu a týden nedostala najíst, tak by to zmínila. Ono ne vždycky a za všechno můžou rodiče...

    1. na komentář reaguje gerda — #16
    2. na komentář reaguje Mickey Mouse — #22
    superkarma: 2 27.02.2017, 08:17:46
  24. avatar
    [6] gerda [*]

    Rikina — #5Třeba na ni kvůli práci nemá čas - tak už se vybičovala k odpovědnostiSml15Sml80

    superkarma: 0 27.02.2017, 08:14:42
  25. [5] Rikina [*]

    risina — #4 Tak mně to přijde naopak jako klasická ukázka toho, jak se dneska píšou antidepresiva na všechno a dělá to kdejaký obvoďák a ne specialista. Sml80 A pak se na nich stane ten člověk závislý a potřebuje je zbytek života. Sml15 To přece neřeší ten její problém. A zvolnit, to asi taky nepomůže. Vypadnout z toho kolotoče úplně pryč, a změnit způsob života, nebo v tom blázinci skončí. Osobně si myslím, že jestli by slečna opravdu tak moc brečela, až nemůže pořdáně mluvit, tak už je na léčbu dávno zralá.

    1. na komentář reaguje gerda — #6
    superkarma: 2 27.02.2017, 08:11:56
  26. avatar
    [4] risina [*]

    Antidepresiva ok, ale určitě bych doporučila psychoterapii. Doopručení "zvolnit" nestačí.

    1. na komentář reaguje Rikina — #5
    2. na komentář reaguje babinka — #10
    superkarma: 2 27.02.2017, 08:00:49
  27. [3] bobubobulka [*]

    Smutný příběh, přeji Janě, ať se z toho brzy dostane.

    superkarma: 0 27.02.2017, 07:22:56
  28. avatar
    [2] jarka1234 [*]

    Je moc smutné,když rodiče chtějí po svých dětech až nemožné. Zajímavý článekSml59.

    superkarma: 0 27.02.2017, 07:06:01
  29. avatar
    [1] gerda [*]

    Konečně článek, který jsem si s chutí přečetlaSml67 Ano, a v dnešní době je to docela hojný úkaz, že rodiče děti přetěžují a nutí do něčeho, co jim vůbec nesedí. Ještě bych se ráda dověděla, jestli rodičům Jany došlo, jak moc jí ubližovali.

    1. na komentář reaguje Rikina — #7
    2. na komentář reaguje man-mimo — #8
    superkarma: 4 27.02.2017, 06:52:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme