Tak jsme se rozhodla, že Vám také napíšu.
Příběh je to sice smutný a netýká se ani domácího mazlíčka, ale hodně mě to vzalo....

Předminulý víkend jsem v sobotu odcházela v poledne z práce, když se ke mně přiřítila starší paní, že mi musí něco oznámit. Pak mi řekla, že v parku leží velký pták, sova nebo orel (to mě docela pobavilo), že je asi zraněný, ale ještě dýchá. Popsala místo a já jsem se vydala hledat. Po chvíli jsem ho opravdu našla, byl to mladý puštík, obličejem ležel k zemi a skoro se nehýbal.

Tak jsem se sehnula, opatrně jsem mu roztáhla křídla, abych zjistila, kde má zranění. Na každém měl kousnutí, ale nijak vážné a už zaschlé, opatrně jsem ho nadzvedla, abych se podívala, jestli není pokousaný i na těle. Oči měl pořád zavřené, drápky se držel trávy, asi měl trochu strach, co se s ním děje.

Zavolala jsem na městskou policii, aby zjistili kontakt na nějakou záchrannou stanici. Policista slíbil, že do půl hodiny přijede a sovu odveze. Tak jsem puštíka položila zpátky na zem, chudáček se chvěl a vypadal, že už tam leží dlouho (byl na odlehlém místě) a je vyčerpaný hlady.

Hladila jsem ho po hlavičce, on ji nadzvednul a naklonil, jakoby se mu to líbilo. Než policista dorazil, tak se puštík pokoušel křídly odstrkovat, ale asi to byla poslední křeč. Vzala jsem ho a nesla k autu, ale to už se ani nepohnul. Než ho dovezl, tak prý byl mrtvý.

Bylo mi to hrozně líto, protože kdyby ho někdo objevil dřív, tak mohl žít....

No tak aspoň doufám, že jsem mu ty poslední chvíle zpříjemnila, vážně vypadal, že je mu to hlazení příjemné. Jsem asi praštěná, ale ještě teď, když to píšu, tak je mi z toho do brečení. Chudáček malej heboučkej.
 
Reklama