Krátké odmlčení způsobené poradou je za námi a nyní se vám opět budu věnovat na 100 %.

Do mailu mi přišel hezký smutný příběh. Jen jsem doplnil ž a š a bez dalších úprav vám ho předkládám.


Ahoj Radku,
mám taky jeden pro mě velice cenný zážitek s pejskem, ale není bohužel moc veselý. Nicméně, jak jsi dnes psal - i smutné příhody se počítají a třeba to někoho inspiruje k zamyšlení.

Má babička pocházela z Francie a strašně milovala pejsky. Když jsem se narodila, měla už jen jednoho, byl to mix irského setra a kokršpaněla a jmenoval se Norek, zdrobněle Noreček. To proto, že když si ho babička přinesla, uvelebil se jí v norkovém kožichu.

Já jsem vždycky měla vztah spíše ke kočičkám, pejsci mě moc nebrali, ale do tohohle jsem se opravdu zamilovala a vždycky se moc těšila, až pojedeme na prázdniny do Francie.

Ke stáří jsme babičku převezli k nám do Čech a s ní samozřejmě i Norečka. Jenže když jsme ho vzali na kontrolu, zjistilo se, že má nádor a že má maximálně tři až čtyři měsíce života. Byla to hrozná rána, nejvíc asi pro mě a pro babičku. Veterinář nám naznačil, že by bylo lepší mu jeho odchod usnadnit, protože je možné, že by trpěl velikými bolestmi. Nikdo, kdo toto se svým zvířátkem neprožil, neví, jak strašné pocity bezmoci člověk prožívá. Norečka jsme nechali uspat na doporučení veterináře asi za týden.

Babička zemřela asi za dva měsíce, dodnes mi nikdo nevymluví, že žalem.

A proč tuhle smutnou zpověď vlastně píšu? Chtěla bych se s vámi podělit o jednu básničku, kterou jsem napsala ten den, kdy jsme s Norečkem byli naposledy, bylo mi tenkrát pouhých osm let, a i když od té doby uplynulo hodně času, vždycky se mi při ní hrnou slzy do očí. Možná se někomu bude zdát hloupá, ale pro mě má dodnes tu největší cenu...



Když zapadá sluníčko, slyším Norka výt,
Noreček je génius, umí výti líp.
Zrzavá srst, modré oči,
uši dlouhé jako rys,
ten pejsek má modré oči,
ale každý patník močí.


Když je zase puštěn ven,
brousí si zoubky každý den,
brousí si zoubky pro kočku,
ta však po něm pokukuje po očku.

Přeji všem vašim zvířátkům dlouhý a šťastný život.


Čtenářka Renata alias Motýlice Emma



Máte něco, co byste chtěly ostatním čtenářkám ukázat. Chcete se něčím pochlubit, nebo potřebujete poradit? Napište to na redakce@zena-in.cz a uvidíme, co se s tím dá dělat!

Reklama