Rodina

Smutný příběh: Rodiče dohnali syna k sebevraždě

Opravdu smutný příběh poslala k dnešnímu tématu o homosexuálech čtenářka Simič. Jde o vzpomínku na chlapce, kterého rodiče dohnali léčbou sexuální orientace k sebevraždě...

Dnes už snad každý ví, že sexuální orientace není choroba a nelze ji tedy vyléčit. Dříve tomu tak ale nebylo. Více si přečtěte v příspěvku čtenářky Simič...


Hezký den všem.
Nikdy jsem lidi nedělila podle toho, jakou mají barvu pleti, jakou mají národnost nebo jakou mají sexuální orientaci. Jsou zkrátka lidi, kteří mi sedí, rozumím si s nimi, mám je ráda a jsou lidi, které nemusím a kteří mi zkrátka nesednou. Všechno je to o lidech a hlavně v lidech. Naši bývalí sousedé měli například syna, který byl homosexuálně zaměřený. Jeho rodiče to nemohli rozdýchat, vůbec nechápali, že to zkrátka nejde změnit ani vymýtit. Nutili ho k různým léčením, sháněli mu potencionální nevěsty, citově ho vydírali, vtloukali mu do hlavy, že je méněcenný, všem k smíchu... Chudáka dohnali až k sebevraždě. Otec si taky sáhl na život a matka skončila v psychiatrické léčebně. Toto tmářství a nepochopení zničilo celou rodinu. Vím, že asi není jednoduché vyrovnat se s tím, že dítě je holt „jiné“, ale pořád by to přece bylo moje dítě, pro které bych udělala všechno na světě. A když místo hloupých dogmat a předsudků zapojíme mozek a srdce, myslím že se to dá zvládnout a život si užít. Mám dva kamarády, oba jsou gayové, žijí spolu už 6. rokem a málokterý heterosexuální vztah je tak hezký a upřímný. Jsou to moc bezvadní lidé, oba ochotní, milí, vždy připraveni pomoct nebo poradit. Ráda k nim chodím na návštěvu, vždycky to tam voní čistotou, útulností a vynikajícím koláčem. Jsou to naprosto obyčejní kluci, lidi, co je znají, je naprosto respektují a vůbec neřeší jejich sexuální orientaci. Samozřejmě se najdou i tací, kteří si rýpnou, ale vzhledem k jejich IQ si z toho nikdo nic nedělá. Já osobně s lidmi jinak sexuálně orientovanými vycházím dobře. Ať je člověk jaký chce, ať je třeba zelený, má třeba jednu ruku a tři oči, pokud se bude chovat hezky a mile ke mně, budu i já se k němu chovat slušně, pěkně a s respektem. Protože handicapy či jiné odlišnosti nejsou problémem oněch lidí, ale naším, protože si s tím zkrátka někdo neumí poradit, sžít se a tolerovat to tak, jak to zkrátka je. Myslím, že větší dávka tolerance a pochopení by prospěla každému z nás.

S pozdravem,
Simič

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 12. ledna 2012: Gayové a lesbičky - vaše příběhy

  • Máte kamaráda gaye nebo kamarádku lesbičku?
  • Jak jste se s nimi seznámily a máte s nimi nějakou zajímavou historku?

Své příspěvky na toto téma mi posílejte na redakční e-mail (viz níže). Rozsah příspěvků: Maximální délka není stanovena, minimální je alespoň jako tento odstavec textu. Redakce si vyhrazuje právo, příspěvek neuveřejnit. Chcete-li mít šanci na získání dárku: knížka básniček Hanky Zagorové - Milostně, červený parfém AVON Aspire a zamilovanou tužku na oči, pošlete svůj příspěvek nejpozději tak, aby v redakční poště přistál 12. 1. 2012 do 15.00 hodin.

aspirezagorova

   
12.01.2012 - Příběhy - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [8] kobližka [*]

    Věrulinka — #1 Taky tak trochu s tebou nemůžu souhlasit.Rána by pro mě byla,kdybych zjistila,že dcera fetuje a krade,nebo že má nevyléčitelnou nemoc.To jsou potom starosti.Ale kdyby se zamilovala do holky,nejdřív bych chtěla vědět,jestli je hodná a slušná a jak se bude k mojí dceři chovat.Pro mě je moje šťastné dítě přednější než to,co chci já.

    superkarma: 0 12.01.2012, 18:09:37
  2. [7] Boženečka [*]

    i moje kamarádka měla dceru lesbičku.ale docela rychle se s tím vyrovnala.Dnes už ji berou jako člena rodiny.Kamarádka říká,že je to stokrát lepší,než by si našla žárlivého a zlého chlapa,který by ji třeba týral nebo bil.

    superkarma: 0 12.01.2012, 15:10:10
  3. avatar
    [6] átéčko [*]

    Napsalas to hezky a pravdivě.  S Věrulinkou nesouhlasím. nikdo neví, jekou bude mít jeho dítě, vnuk, orientaci, ale záleží na nás, jak se s tím bude dotyčnému žít!

    Moje kamarádka má lesbickou dceru. Když jí dcera řekla, že odešla od kluka a začala žít s holkou, málem se kamarádka složila. Dalo mi to spoustu práce, než jsem ji uklidnila. Holkám jsem slíbila, že nepřestanu, pokud nebudou společně chodit k mamce na nedělní obědy.

    Kamarádka měla strach, co na to řeknou lidi jak to vysvětlit vnukům... vše se vyřešiloSml16

    superkarma: 0 12.01.2012, 14:45:31
  4. avatar
    [5] Věrulinka [*]

    Rikina — #4 Sml22Sml67

    superkarma: 0 12.01.2012, 14:39:34
  5. [4] Rikina [*]

    Sml67 Poslední větu tesat do kamene.

    1. na komentář reaguje Věrulinka — #5
    superkarma: 0 12.01.2012, 14:31:18
  6. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Ještě dodám, ono se to dobře mluví tomu, koho se to netýká, myslím tím rodiče, ale když dojde na lámání chleba, málo platný, šok to je pro ně Sml15.Nikdo na tuto zprávu není připravený, protože si každý rodič říká, když to slyší v okolí, mě se to stát nemůže a o tom to je.

    superkarma: 0 12.01.2012, 14:28:22
  7. avatar
    [2] enka1 [*]

    Sml67

    superkarma: 0 12.01.2012, 14:25:51
  8. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Je hodně rodičů, co se neumí smířit, ale budu upřímná, asi by mi to taky trvalo déleSml15, ač jsem toleratní ke všemu.Přece jenom pro rodiče je to rána, potom holt záleží jak se k tomu postaví.Až takový hrůzostrašný konec, to se nemělo stát Sml23Sml15

    1. na komentář reaguje kobližka — #8
    superkarma: 0 12.01.2012, 14:25:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme