Bulvár

Smutky stáří

Kdysi, na počátku budovatelských let, vznikl smělý projekt - postavit panelové sídliště. Později se zjistilo, že ani paneláky nelze stavět na špatném podloží, a tak na okraji bývalé cihelny stojí jeden smutný panelák jako memento nepodařeného ambiciózního projektu. Tímto domem končí i městská část a také veškeré přípojky - plyn, voda, elektřina ... prostě je to dům na hranici ničeho. I lidé v něm jsou na hranici ničeho. Původně státní dům pro státní zaměstnance - pracovníky služeb. Jenže podniky typu velkých hotelů a Potravin už dávno nejsou státní a navíc se všechny byty přidělily ve stejnou dobu stejně starým lidem. Pravda, některé byty se od té doby přece jen podařilo vyměnit, ale převážná většina lidí jen tiše touží dostat se pryč. Pryč od výhledu na hřbitov a krematorium, pryč od rušné silnice, někam, kde nebude jeden panelák, uzavřený mezi ulicemi rodinných domků, jejichž najitelé obyvatele "králíkáren" ignorují.  

Dřívější nájemníci - dnešní majitelé - jsou staří. Hodně staří. Dneska už jsou v důchodovém věku jejich děti, mající své vlastní děti ... ti šťastnější se dostali jinam, ti méně šťastní nevytáhli paty z rodného paneláku - vzali si někoho ze své ulice, protože s ním vyrostli. Spolu žijí, spolu pracovali a spolu také přišli o práci, když jejich podnik zanikl. Většinou bydlí ve svém bytě a prarodiče mají na dosah ruky. Ti pak mají štěstí v neštěstí - má se o ně kdo postarat. Skupinky nezaměstnaných postávají okolo domu, vyměňují si láhve s pivem, informace, klepy a klípky a občas zaběhnou domů a pomohou s tím, na co už rodiče nestačí.

Horší je to tam, kde zůstal jeden syn nebo dcera, sám už vyššího věku, a ten má práci. Ležící, nemohoucí člověk pak jen leží a čeká... Léta v bytě nad námi ležela ochrnutá paní. Rodina se o ni starala, pracovali na směny, aby se vystřídali u maminky. Léta jsem snášela, že když jí nechutnalo jídlo, vyhodila ho oknem - na náš balkon. Léta jsme poslouchali její volání o pomoc, monotónním, zoufalým hlasem, až do ochraptění ... několik hodin denně - volala, i když byli všichni doma ... dvakrát jsme nechali se souhlasem jejího druha úředně otevřít byt v domnění, že něco opravdu akutně potřebuje, protože on pracoval tak daleko, že nemohl přijet dřív než za hodinu a půl ... nikdy jsme jí nedokázali pomoci, nepotřebovala sanitku, nic ji nebolelo,  jen chtěla být buď mrtvá nebo s někým, ale v žádném případě ne sama, ležící a čekající. Umřela před rokem - po pěti letech trápení.

Letos ochrnul definitivně soused. Ležící, téměř nehybný, čeká, kdy jeho nevlastní dcera přijde z noční směny, aby jej oblékla, umyla, učesala, nechala odvézt na dialýzu a rychle se snažila prospat, než "dědu" zase přivezou zpět. Obden slyšíme přes tenkou panelákovou zeď, jak ji volá jménem - hodinu, dvě nebo tři, většinou brzo ráno - staří lidé nemohou ráno spát a on nechce být sám, a tak volá a volá, než usne. Dcera nepřijde - je v práci. Živí sebe, jeho, svoji dceru a její rodinu. Obden slyšíme jejich zápas - ona chce nachystat dědu na odvoz sanitou, on nechce, brání se, nechce nikam, chce mít klid, nevadí mu, že umře... Děda má štěstí v neštěstí - dokáže obsluhovat televizní ovladač, a tak máme téměř celý den a celou noc televizní zvuk zdarma - děda je totiž téměř hluchý.

A tak mě napadá - čím se ti lidé tak provinili, že mají peklo ještě na zemi? Je život opravdu povinný? A kdo má právo rozhodnout, kdy je to ještě život?

     
   
11.05.2004 - Společnost - autor: Herta

Komentáře:

  1. avatar
    [45] Léthé [*]

    júúú...krásné téma na květen
    Asi se půjdu .Nechci zhebnout na LDN-ce,ani na ˇ%Štědrý večer .

    superkarma: 0 13.05.2004, 04:48:42
  2. avatar
    [44] Brett [*]

    Jo stari to je problem. Mam podobnou zkusenost, starala jsem se asi 2 roky o tetu, kdyz po mrtvici nemoha mluvit (blabolila jen same nesrozumitelne veci) a nemohla psat. Doktorka sama mi v nemocnici rekla, ze je lepsi ji z nemocnice dat do LDN, protoze neni schopna se o sebe postarat a znamenalo by to s ni byt porad, coz nebylo mozne. Nejdrive jsme nesehnali zadnou LDN v Praze, tak byla nekolik mesicu v Prosecnici, tam jsme za ni mohli jezdit jen o vikendu, pak se mi podarilo ji po ruznych peripetiich dostat do Prahy. Tady jsem za ni jezdila celou tu dobu minimalne 2x tydne, moje sestra, ktera nebydli v Praze potom alespon 1x tydne. Bylo to narocne. Samozrejme jsme LDN davali mesicne prispevek, tete jsme vozily nejake jidlo, piti, pleny. A tak v podstate skoro 2 roky zila (pokud se tomu da rici zivot). Zemrela uz to bude 5 let. Dneska uz si nedovedu predstavit, jak jsem to tenkrat zvladala. Nejlepsi je samozrejme rychla smrt, ktera je ranou pro pozustale, ale milosrdenstvim pro zemreleho. Fuj to je morbidni tema.
    Kdyz jsem tuhle koukala na televizi a ukazovali tam, jak nektera mesta chteji 80,000 Kc za umisteni do domova s pecovatelskou sluzbou, tak mi z toho bylo zle. Ale bozi mlyny melou sice pomalu ale spravedlive a ono na ty panacky, co o tom rozhoduji, take jednou dojde. Lide, kteri cely zivot pracovali a mnoho z nich tvrde, strhavali jim nemocenskou, by dnes meli platit za to, na co maji narok? Je mi z toho spatne.

    superkarma: 0 12.05.2004, 14:39:07
  3. avatar
    [42] Denča [*]

    mam-ča: to je hrozné! To je mi líto!

    superkarma: 0 11.05.2004, 21:11:07
  4. avatar
    [41] Denča [*]

    Je to smutné a čeká to každého z nás. Já jsem bydlela s prababičkou 2 roky, to se ještě obslužila sama. Bydlely jsme v centru města, hned naproti je školka, restaurace, ona seděla u okna a komentovala v jednom kuse dění venku. Byla to její zábava. Pak onemocněla a šla do nemocnice a z tama si ji vzala moje babička a děda k sobě domů, protože já dělám na směny a nezvládla bych se o ni starat. Nakonec i oni museli prababičku dát do domova. Tam zemřela..Babička s dědou tam chodili denně. Týden po týdnu bylo vidět, jak nás už nevnímá, neotáčí se za hlasem, nemluví, nereaguje. Nakonec umřela, ale aspoň si můžu říct a celá rodina taky, že jsme pro ni udělali maximum. I s tím vytíráním ele. (jak tu někdo psal) Není to příjemné, ale nedovedu si představit, že by rababička byla v domově dřív, kdy ještě byla jakžtakž zdravá a přišla by o to dění venku za oknem. I když v domově se měla dobře, ale byla už jen "ležák"
    Je to sporné, starat se o rodiče, nebo je šoupnout do domova. Mylsím, že kompromis jde vystihnout. Co nejdýl doma a když už to pravdu nejde, dát do domova.
    Prababička ještě jak byla zdravá, tak si podala žádost.
    Tolik k tématu.

    superkarma: 0 11.05.2004, 21:09:21
  5. avatar
    [39] Veruška [*]

    mam-ča: to snad ne! já mám spíš opačnou zkušenost, i když šance na zmírnění nemoci/bolesti u starých lidí je, tak zákrok odmítnou, že už je ten člověk starý a nevyplatí se to.... Chápu, že personál v nemocnici je po letech služby citově vyprahlý, ale oni by měli chápat, co jejich chování dělá s námi normálními lidmi...

    superkarma: 0 11.05.2004, 16:31:26
  6. avatar
    [38] Veruška [*]

    Thea: zkus seznamku na netu, tam určitě kamarádky nejdeš

    superkarma: 0 11.05.2004, 16:29:07
  7. avatar
    [36] Lentilka [*]

    mam-ca S našimi soudy by to bylo jenom takove placnuti do vody....
    A pak by se to nejak ututlalo.

    superkarma: 0 11.05.2004, 14:26:18
  8. avatar
    [35] mam-ča [*]

    Capelucita: Mamince už nějakým soudem nepomůžu a do příslušné nemocnice "patří" ještě můj 80ti letý tatínek.
    Jenom já mám výčitky svědomí, že jsem byla tak slepě důvěřivá a mamince jsem nedokázala pomoci. Nejsem zdravotník, těžko mohu argumentovat tím, že ta "léčba" byla nadbytečná.

    superkarma: 0 11.05.2004, 14:04:28
  9. avatar
    [34] lightblue [*]

    Capelucita: každý nemá psychiku a finance na soud.

    superkarma: 0 11.05.2004, 13:38:58
  10. avatar
    [32] lightblue [*]

    mam-ča: ježiš to je hrozný to snad ani není možný, co si ty doktoři dovolí. Já vím, že nějak se to zkoušet určitě musí ale na bezmocných lidech

    superkarma: 0 11.05.2004, 11:59:09
  11. [31] Hanule [*]

    O naší babičku se starala poslední 4 měsíce moje mamka a sestra. Bylo to dost náročné - už jenom každodenní večerní mytí.
    Byli jsme se též podívat léčebně a dalších zařízeních, ale tam jsme jí dát nemohli. Ta péče tam byla dost odstrašující - špatná hygiena, strava (např. ráno tam dostali k snídani chleba, trvanlivý salám a rajče) - podotýkám, že to byli dosti staří lidé s téměř nulovým chrupem, také byli dehydrovaní. Prostě děs a hrůza. Babička nám byla dost vděčná, že nakonec zůstala doma a v klidu zemřela.

    superkarma: 0 11.05.2004, 11:58:01
  12. avatar
    [30] Petique [*]

    mam-ča: To je ale hrozný .Já si nedokážu představit, že by se to stalo mě. Mám panickou hrůzu z jakékoliv operace, to bych nepřežila. . O Hospicích bych mohla vykládat. V jednom roce mi umírali oba dědečkové a nechávat je v nemocnici se nám nechtělo, jeden zemřel doma, druhý v nemocnici bohužel.

    superkarma: 0 11.05.2004, 11:02:31
  13. avatar
    [29] mam-ča [*]

    Petique: Možná by se to dalo spíš nazvat zbytečnými lékařskými úkony. Snad kvůli účtování „výkonů“ zdravotní pojišťovně, možná kvůli výuce mladých lékařů. Ale provádět bolestivé chirurgické výkony člověku, který se nemůže bránit, nemůže ani řvát nebo jakkoli protestovat, o kterém věděli, že nedožije konce týdne…
    Snad by bylo lepší umístit takové pacienty do „Hospicu“, kde provádějí jen lékařské úkony tišící bolest a jinak dopřávají umírajícím klid a útěchu. Bohužel, není tak snadné sehnat místo v podobném zařízení.

    superkarma: 0 11.05.2004, 10:37:43
  14. avatar
    [28] Petique [*]

    mam-ča: pokusy???? . To je ale přece hrůza.

    superkarma: 0 11.05.2004, 10:27:14
  15. avatar
    [27] mam-ča [*]

    Nezůstat nikomu „na krku“. To je touha každé z nás. Já jsem tím zprostředkovaně nedávno prošla - dlouhých pět měsíců mi umírala maminka. Napřed na ÁRU , pak na JIP. Bez možnosti promluvit, stále při plném jasném vědomí. Ukazovala mi písmena na tabulce a řekly jsme si toho víc, než kdy předtím. Největší starost jí dělalo, že nám tady nechá tatínka, který je dost nesnášenlivý a byl vždycky zvyklý na perfektní domácí servis. O to víc mě mrzelo, že jsem jí nedokázala nijak pomoci, když ona pořád myslela na druhé. Zpočátku jsme doufali, že jí budeme moct vzít aspoň umřít domů, byla ale závislá na přístrojích.
    To, co se děje se starým nemohoucím člověkem v nemocnicích, nepřeji zažít nikomu – a obrana žádná. Maminka nám říkala, že na ní dělají pokusy, ale odevzdaně to přetrpěla s tím, že „na někom to vyzkoušet musí, aby mohli pomáhat vám, mladým…“
    Zpočátku jsem to považovala za výplod její (léky oblouzněné) fantazie. Až později mi došlo, že měla pravdu. Lékaři věděli, že už je jen otázkou její vůle, jak dlouho ještě dokáže vzdorovat smrti, (řekli nám to hned zpočátku) přesto jí ještě týden před smrtí dělali velmi bolestivé chirurgické zákroky, ačkoli mi slíbili, že už jí nechají v klidu. Nechtěla bych už zažít podobnou bezmoc a nikomu to nepřeji.

    superkarma: 0 11.05.2004, 10:13:46
  16. avatar
    [24] Žížala [*]

    Dřív bylo tohle mnohem jednodušší, rodiny byly rozrostlejší a měly k sobě blíž a nemohoucí se staralo víc lidí, neměl to obvykle na hrbu jen jeden člověk. A dost žen bylo v domácnosti takže vždycky byl „někdo v baráku“. Takovýmu člověku stačí, že ho uložíte v kuchyni na otoman a jen se třeba dívá jak vaříte, nebo když sedí před barákem, pozoruje cvrkot kolem a prohodí dvě věty s pošťačkou…. Jenže v dnešní hektický době je všechno jinak…já jsem mladá, mohoucí a když jsem nedávno po x letech marodila a skutečně jsem strávila týden v posteli v panelákovým bytě myslela jsem že zešílím. A navzdory tomu jak strašně mě bylo blbě jsem si aspoň dolezla do obchodu pro rohlík abych na pár minut vypadla a nezbláznila se…

    superkarma: 0 11.05.2004, 09:28:16
  17. [22] bendy [*]

    Morticia: Zažila jsem něco podobného, akorát že ty Vánoce dopadly tak, že jsme babičku našli ráno na Štědrý den mrtvou
    Nikdo nikdy neví, jak dlouho se ještě bude o starého člověka starat...

    superkarma: 0 11.05.2004, 09:24:28
  18. avatar
    [21] Hanela [*]

    stáří je smutné....

    Podle zkušeností ale, i když si lidé umiňují, jak nebudou nikdy nikomu na obtíž, svoje předsevzetí nesplní...nevím, třeba už nemají síly sami s tím něco dělat, navím

    superkarma: 0 11.05.2004, 09:18:57
  19. avatar
    [19] alko [*]

    Mě docela děsí to, že můj muž se stává stále více netolerantním, pesimistickým, nekomunikativním...
    bude z něj zapšklej důchodce. A co s tím?

    superkarma: 0 11.05.2004, 09:02:42
  20. avatar
    [18] Petique [*]

    Žábina: to je jak kde. Někde vezmou člověka jen tak, musí platit měsíčně jakýsi nájem, ale bývá to taková normální částka, jakou by zaplatili za jídlo a nájem, kdyby žili sami v bytě.Někde chtějí takovéhle hrozivé částky, nebo přepsat byt na ústav. Je to byznys.

    superkarma: 0 11.05.2004, 08:54:06
  21. avatar
    [17] Žábina [*]

    to bych radši šla do domu pro seinory a byla tam se stejně starýma lidma....i když teď psali v Ringu, že se musí při přijetí složit 55.000,- a měsíčně se platí 8.000,-....na to asi každý nemá, je to hrůza ....

    superkarma: 0 11.05.2004, 08:47:33
  22. avatar
    [11] Petique [*]

    gerta: ty bys byla raději dětem na obtíž?????

    superkarma: 0 11.05.2004, 08:25:30
  23. avatar
    [9] gerta [*]

    Vždy to tak bylo rodiče vychovali děti a čekali,že děti jim to ve stáří vrátí.Taky si přeji,aby to mé děti nemusely prožívat.Ale co je lepší?Být na obtíž dětem nebo v nějakém ústavu a tam někdo co to bere jako rutinu vás i vyfackuje.I to přináší život.Myslím si,že je dobré udržovat si kondičku po celý život,aby k této situaci nemuselo docházet.

    superkarma: 0 11.05.2004, 08:22:56
  24. avatar
    [8] Petique [*]

    Já nechci, aby se o mě někdo z rodiny staral . Neumím si představit, že by mě moje děti utírali el. To fakt ne. . To raději .

    superkarma: 0 11.05.2004, 08:01:48
  25. avatar
    [6] Daduna [*]

    smutné.... Každého nás to čeká

    superkarma: 0 11.05.2004, 07:50:37
  26. avatar
    [5] Aja [*]

    Až jednou budete nemohoucí vy...uvidíte, jak moc budete chtít žít.

    superkarma: 0 11.05.2004, 07:45:42
  27. avatar
    [3] aninas [*]

    Euthanasie - ano? ne?
    Pecovatelske sluzby - ano? ne?
    Ustavy na doziti - ano? ne?

    Kde zacina a konci tolerance a porozumeni?

    superkarma: 0 11.05.2004, 03:17:05
  28. avatar
    [2] trdlo [*]

    Jo, taky na to myslim. Az budu stara, nebude se o mne mit kdo starat. Ach jo

    superkarma: 0 11.05.2004, 03:12:18
  29. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Je to sileny... A plny moc tezkych otazek, Pajdo...

    superkarma: 0 11.05.2004, 00:36:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme