Někdy, když jedu metrem, tramvají nebo autobusem a rozhlédnu se kolem sebe, mívám pocit, že lidé propadli jakési podivné hře. Hlavy skloněné, pohledy soustředěně upřené na malé krabičky, palec vibrující v nepravidelném rytmu… Pak následuje chvilka napjatého očekávání než se ozve zapípání, zachrochtání, zahýkání či jakýkoliv jiný zvuk či melodie a celý rituál začne nanovo. Že nevíte, o čem mluvím? Ale ano, víte – o fenoménu posledních několika let – o SMSkování.

Kde jsou ty časy, kdy si lidé psali dlouhé a mnohomluvné dopisy? Ani emaily už nejsou tak úplně in. Dneska frčí krátké zprávičky, většinou bez diakritiky, vyznání lásky, gratulace, rozchody, zkrátka život namačkaný do několika stovek znaků. Odborníci na vývoj jazyka už zaznamenali, jak se naše vyjadřování s příchodem této technické vymoženosti změnilo – jsme stručnější, vynecháváme slova, která nenesou význam, do módy se dostávají nejrůznější zkratky, někdy české, jindy přejaté z angličtiny. 4you znamená pro tebe, pls je prosím, místo ks se používá x, takže se třeba můžete dozvědět, že vaše kamarádka to „jaxi nestihla 4you udelat, tak to pls zaridte“.

SMSkování neovlivňuje jenom naši komunikaci. Stejně jako počítače přivedly k lékařům řadu pacientů a místo tenisového lokte teď kdekdo trpí „myším zápěstím“, začínají se s psaním smsek objevovat i „mobilové palce“ – tedy poškození kloubů a šlach palce v důsledku nadměrného a nepřirozeného pohybu při SMSkování

SMSkování ovšem není jen způsob, jak někomu poslat zprávu, ale také sport. Existují soutěže v rychlopsaní SMS a přeborníci v této disciplíně jsou schopni vám do hodiny poslat celý Dostojevského Zločin a trest. Když přidáte schopnost novějších mobilů doplňovat načatá slova, není SMSkování vůbec pomalý způsob komunikace. Leckdo vede v SMSkách celé dlouhé rozhovory.

Napsat jen tak nějaký vzkaz je samozřejmě lehké, pokud ovšem hodláte vytvořit SMSku, kterou si příjemce z mobilu hned tak nevymaže a pokud ano, přepíše si ji předtím do svého památníčku, musíte mít specifické jazykové nadání a fantazii. Trochu to připomíná tvorbu krátkých japonských básní, zvaných haiku. Možná to také znáte, to úporné přemýšlení, napíšete slůvko a hned ho smažete, takhle to nevyzní, takhle taky ne, a když konečně máte zprávu sepsanou, zjistíte, že se vám o pár znaků nevešla do jedné SMSky, tak znovu přepisujete a zkracujete… SMSkování je zkrátka umění a jistě se brzy dočkáme nejen soutěží v rychlosti psaní, ale literárního soupeření.

A na závěr jedena kratičká "haiku":

Psala jsem sms Bohu.
Odpověď?
Delam co mohu.

Píšte často SMS?
Jaká nejzajímavější SMS Vám kdy přišla?
Schováváte si SMSky?
Přepisujete si je někam?
Poslala byste vyznání lásky SMSkou?
Co nejšílenějšího jste kdy komu SMSkla?
SMSkujete za chůze?
Jakou nejdelší SMS jste napsala?
Co byste do SMS nikdy nenapsala?

Pošlete nám na redakce@zena-in.cz své oblíbené SMSky, podělte se o SMSkovací zážitky a napište nám, co si myslíte o SMSkování. Nejlepší z vás odměníme!
 

Reklama