Bez podpisu, bez vysvětlení. Ne že bychom neměli problémy, ale nikdy by mě nenapadlo řešit je takovým způsobem.

Nejdřív jsem si myslela, že je to vtip, že mu kamarádi vzali mobil a vystřelili si ze mě. Samozřejmě jsem okamžitě volala zpátky, ale nikdo to nebral. Napsala jsem tedy několik zpráv, ale nedočkala jsem se žádné odpovědi.
Že zprávu myslel smrtelně vážně, to jsem zjistila až večer. Nežili jsme sice ve společné domácnosti, ale vemi často u mě přespával a měl u mě spoustu osobních věcí. Ty byly pryč.
Úplně všechny, dokonce si odvezl i kameru, kterou mi dal pár měsíců předtím k narozeninám. Kromě zprávy v telefonu mi nenechal žádný jiný vzkaz.

Byla jsem v šoku. Je to vůbec možné, odvézt si věci za mými zády, hodit klíče do schránky a napsat jen pár slov? Po třech letech, které jsem spolu strávili?
Kdybych ho v té chvíli někde potkala, asi bych ho uškrtila.
Celý večer jsem střídavě házela věcmi a střídavě brečela. V duchu jsem si připravovala pomstu, plánovala, co mu provedu, ale když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že takového člověka nechci už nikdy vidět a že s ním nechci mít nic společného.
Dnes už to přebolelo, ale nikomu bych to nepřála.
Je to bezcitné a hrozně ponižující.
Vaše čtenářka


Milá čtenářko,
nemáte čeho litovat, leda snad té kamery. Ale už jen to, že vám sebral dárek, svědčí o jeho charakteru.

Reklama