Domácnost

Smrt vlastního pejska bolí. S Alwínkem odešlo kus krásného života

alwin

Třináct let psího života se zdá hodně, ale když přijde čas loučení, zdá se vám to neskutečně málo. Věděla jsem, že ta chvíle jednou nastane, ale že mě zasáhne tak bolestně, jsem netušila.

Leden je pro mě snad prokletý měsíc. Před rokem tragicky zahynula „moje“ zlatá kobylka Sofinka. Pak nás opustil náš kocour Nikita a teď milovaný pejsek, kamarád a věrný průvodce Alwínek.

Možná ho znáte z těchto článků:

alwin

Přešel „duhový most“ říkají hezky „pejskaři“, ale to bolestné prázdno a ticho, které nastalo, to nezmírní.

O to víc, že jsme se museli rozhodnout pro eutanázii. Nebyla naděje na uzdravení a prodlužování jeho života za každou cenu nám přišlo jako zbytečné trápení. Ale nikdy nezapomenu na jeho odevzdanost a výraz v očích, když jsem ho hladila naposledy a jeho život pomalu vyhasínal v mém náručí.

Přijeli jsme domů a strašně plakali, ale ani jeden z nás nepochyboval o tom, že si pořídíme jiného pejska. Zase sheltii.

alwin

Dala jsem se do hledání chovatelských stanic a na několik z nich napsala otevřeně o své bolesti nad ztrátou Alwínka a prosbou o pomoc při hledání štěňátka. Hned druhý den přišla první odpověď a pak postupně další.

Projevy účasti a snaha pomoci pro mě byly pohlazením. Měla jsem štěstí ve svém neštěstí. Chovatelkami těchto něžných a inteligentních pejsků jsou většinou ženy, tedy osoby velmi empatické a solidární. Najednou jsem se stala součástí velké úžasné rodiny, která se mnou soucítí a dává mi sílu překonat ty nejsmutnější dny.

I když ani jedna z nich neměla aktuálně štěně k odběru, získala jsem alespoň naději, že se jednou dočkám.

A dočkala.

Jedno štěňátko si na nás přece jen počkalo. Nechci to zakřiknout, ale možná se to malé chlupaté klubíčko už brzy stane naším novým kamarádem.

   
18.01.2017 - Zvířátka - autor: Dana Haklová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [35] Dana Haklová [*]

    Milé ženy-in, děkuji vám všem za krásná slova útěchy. Až budeme mít štěňátko, ráda vám ho představímSml16

    superkarma: 0 18.01.2017, 20:46:31
  2. avatar
    [34] AnteaX [*]

    I nás to jednou, čeká máme 10 - ti letého pejska, který je každou chvíli nemocný. Moc vám přeji, abyste byli opět šťastní s novým štěňátkemSml67

    superkarma: 0 18.01.2017, 19:53:22
  3. avatar
    [33] Chica [*]

    Krásný, moje sestra si chce právě pořídit štěně šeltie, už se těším..

    My se taky na podzim rozloučili s psím členem rodiny a pořád mi strašně chybí a vždycky bude....Štěně plánujeme, ale náhrada se hledá těžko...

    superkarma: 0 18.01.2017, 19:15:25
  4. [32] rychenza [*]

    Uprimnou soustrast, vim jak to boli Sml79Sml15

    superkarma: 0 18.01.2017, 19:04:32
  5. [31] slávenka [*]

    Sml15 Také jsme přišli o psího kamaráda a člena rodiny.Sml15Snad Vás malé nové štěňátko zase brzy rozveselí.Sml79Sml16

    superkarma: 0 18.01.2017, 15:38:32

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Motty [*]

    Motty — #29 No a teď jsem si přečetla komentáře a už brečím jako o závod.... Každý zvířátkomil tohle zná a každý si tím projde, já s kočičkama už 4x. Je to strašně bolestivé a i teď, téměř 3 roky od posledního odchodu, mě vzpomínka na našeho kocourka Fandu pokaždý rozbrečí.

    superkarma: 0 18.01.2017, 15:30:21
  2. avatar
    [29] Motty [*]

    Já nesu smrt zvířete hrozně těžce, teď jsem si jen přečetla článek a už mám slzy v očích. Držím palce, ať se brzo dočkáte štěňátka, protože z vlastní zkušenosti vím, že takový nový člen domácnosti pomůže od toho smutku ze všeho nejvíc.

    1. na komentář reaguje Motty — #30
    superkarma: 0 18.01.2017, 15:24:27
  3. [28] Verina [*]

    Čtu a štípe mne v nose, svírá se mně krk. Je to dva roky co mně náš 13 letý pudlík Matýsek zemřel doma v náručí. Poslední rok už jsme ho neunavovali dlouhýma procházkama které měl tak rád a jen jsme si s ním hrávali na zahrádce u domu. Po jeho odchodu jsme dostávali nabídky a doporučení, pořídit si nového pejska. Odmítli jsme a myslím, že náš důvod každý chápal. Pejsek se dožije třeba 13 - 15 let, mně je letos 70, manželovi také. Co když my odejdeme dřív než pejsek ? Proč vystavovat psí dušičku trápení, že ho páníčci opustili. V opačném případě by ta bolest byla stejná a to bych asi už nezvládla ani já. Odchod milované bytosti bolí moc a dlouho a je jedno, jestli se to týká člověka, nebo zvířátka.

    superkarma: 1 18.01.2017, 14:35:29
  4. avatar
    [27] koralek59 [*]

    Bohužel jsem si tím taky prošla Sml13, když nám náhle, umřel první yorkšírekSml15, bylo to strašné!, jako kdyby mi umřel člen rodiny a nikdy na něho nezapomenu Sml23. Ale věděla jsem, že znovu budu chtít mít nového pejska Sml74, takže asi za dva měsíce, jsme si jeli, i když do jiného vzdálenějšího města, pro novou kuličku yorkšírka Sml58Sml59.

    superkarma: 1 18.01.2017, 14:13:31
  5. [26] dadma [*]

    Čtu se slzami v očích . Moc vám přeji nového věrného kamaráda. Sami jsme si tímhle také prošli ,tak vím jak vám je. Já již pejska nechtěla,ale manžel smutnil .Beníček odešel 30.dubna a za měsíc jsme si jeli pro Filípka ,kterému byli dva měsíce. V dubnu mu budou již 2 roky.

    superkarma: 0 18.01.2017, 13:07:00
  6. avatar
    [25] peetrax [*]

    To mě mrzí. I když na Alwínka nikdy nezapomenete, přeju vám, ať máte nového pejska brzy doma...

    superkarma: 0 18.01.2017, 12:57:53
  7. avatar
    [24] Nunak [*]

    Už jsem to zažila 2krát. Rozhodnutí o uspání IS jsme museli udělat v jeho 15,5 letech. Doma byl ale ještě jeden IS, vzali jsme si jej z útulku půl roku před smrtí toho druhého. Moc mi pomohl, je na mě závislý, pořád jej mám za patama a nejšťastnější je, když zachrastí vodítko a jde se ven Sml58

    superkarma: 0 18.01.2017, 11:28:34
  8. avatar
    [23] Hanula [*]

    bobani — #20Sml22Sml22i já

    superkarma: 0 18.01.2017, 11:02:57
  9. [22] MARIE MATEJKOVA [*]

    Ano,plně chápu. Před cca 3 roky náš pejsek odešel do psího nebe. Smutek nas nepřipouštěl dlouho a plně neopustil. A i když máme dvě kočičky,často vzpomínáme co náš pejsek dělal,jak nás vítal,jak by na mně závislý a pod.Sml79

    superkarma: 0 18.01.2017, 10:43:01
  10. avatar
    [21] vopis [*]

    čtu a bulím Sml52

    superkarma: 0 18.01.2017, 10:35:42
  11. [20] bobani [*]

    pokud bych měla domek , určitě bych si pejska pořídila . i kocoura

    1. na komentář reaguje Hanula — #23
    superkarma: 0 18.01.2017, 10:26:04
  12. avatar
    [19] RenataMor [*]

    jj,člen rodiny

    superkarma: 0 18.01.2017, 10:03:26
  13. avatar
    [18] Pentlička [*]

    Je mi to moc líto. Dcera má kolii, je jí 6 let a uvědomili jsme si, že už je vlastně v polovině života. I když není moje, mám ji hrozně ráda a vždycky se na ni strašně těším, hladím ji, mazlím se s ní, hraju si s ní. Na to, že o ni jednou přijdeme, nechci ani pomyslet.

    superkarma: 0 18.01.2017, 09:44:41
  14. [17] cilani [*]

    smrt každého zvířecího kamaráda bolí. Držte se Sml79

    superkarma: 0 18.01.2017, 09:28:14
  15. avatar
    [16] Eliana [*]

    Sml46

    superkarma: 0 18.01.2017, 09:24:58
  16. avatar
    [15] enka1 [*]

    To je mi líto.

    superkarma: 0 18.01.2017, 09:13:36
  17. avatar
    [14] amphora [*]

    smrt každého zvířete, které je členem rodiny a ne jen věcí, děsně bolí. I my máme tuto zkušenost, bolelo to velmi, velmi dlouho a často si i teď vzpomeneme na našeho kocourka, který odešel do kočičího nebe již před 9 lety.Pořídili jsme si dalšího, ale na jeho předchůdce nikdy nezapomeneme. A bude se to opakovat pořád dokola.Každé zvíře se nám zadře drápky pod kůži a tam už zůstane.Sml22

    superkarma: 0 18.01.2017, 08:37:51
  18. avatar
    [13] marianaant [*]

    prababka — #11Ono si myslím,že člověk když má nějakého zvířecího kamaráda tak je jedno co to je, jestli pes nebo andulka, každá smrt bolí. My máme kočičky a už jsem jich několikmusela nechat uspat a do dneška na ně vzpomínám s láskou.Sml22Sml22

    superkarma: 2 18.01.2017, 08:27:29
  19. [12] Andreadornova [*]

    Je pravda, že takový pocit se nejlíp přebíjí dalším psem ikdyž se na předešlého pejska nezapomene, není tolik času na něho myslet jako když pejska nemáte

    superkarma: 0 18.01.2017, 08:20:47
  20. [11] prababka [*]

    Pejskomilové se snad neurazí , ale když jsme museli nechat uspat milovanou zelenožlutou andulku po 13 letech soužití, doslova jsme ji oplakali.

    1. na komentář reaguje marianaant — #13
    superkarma: 0 18.01.2017, 08:11:42
  21. [10] Radi1 [*]

    Také jsme se museli před 3 roky rozloučit s naším Míšou

    ( bílý špic). Objížděli jsme týden psí útulky a dovezli domů

    Míšového "bratra" . Na smutek už nebyl čas . . . Sml16

    superkarma: 1 18.01.2017, 07:56:46
  22. avatar
    [9] jarka1234 [*]

    tami21 — #8Sml79Sml79Také máme v rodině pejska,má už 16 let,je to taková " tulící kulička" Sml58. Vždy,když nás uvidí,radostně vrtí ocáskem. Sml58

    superkarma: 0 18.01.2017, 07:50:24
  23. avatar
    [8] tami21 [*]

    jarka1234 — #7 To mi právě také řekl veterinář, pokud má chuť k jídlu a chce se mazlit, tak abych ještě vyčkala, vím, že si již žádného jiného asi nepořídím ,při mé diagnoze člověk neví dne ani hodiny a pak by skončil v útulku. Sml15

    1. na komentář reaguje jarka1234 — #9
    superkarma: 0 18.01.2017, 07:39:56
  24. avatar
    [7] jarka1234 [*]

    tami21 — #5Sml79Sml79Sml79je mi to líto,ale myslím,že když Váš pejsek má stále chuť k jídlu,že je to dobré znamení.Sml58

    1. na komentář reaguje tami21 — #8
    superkarma: 0 18.01.2017, 07:29:56
  25. avatar
    [6] gerda [*]

    Kdo má zvířátka rád a je s nimi, každého to čeká. Bolest nad tím, že rozhodujeme o bytí a nebytí toho, kdo nám bezmezně důvěřuje, je tím ještě větší. Ale nedá se nic dělat, jsme to my, kdo jsme se o ně po celý jejich život starali a nesmíme je opouštět, když je jim nejhůř. Musíme jim pomoci, jak to jde nejlépe. Někdy je eutanázie opravdu jediné řešení. A náš kamarád aspoň odchází na poslední cestu v náruči toho, koho měl nejradši a neleží někde opuštěný v úzkosti. Má poslední zkušenost je s naší kočkou Rosinkou. Leta byla s námi, sama jsem se divila, co všecko překonala při jejích nemocech a lécích. Ale když ve vysokém věku ke všemu dostala i mrtvici (jistěže jako naschvál po půlnoci, ale máme tu naštěstí non stop kliniku), tak se nedalo nic dělat. Poslední cesta v přenosce. Plakala jsem nad ní jako nad člověkem. Máme za ni další, taky zachráněnou a už i urozeného briťáka, aby měla kamaráda na hraní. To je život...

    superkarma: 1 18.01.2017, 07:28:35
  26. avatar
    [5] tami21 [*]

    Když čtu tyto řádky, tak brečím, řeším momentálně to samé, sama jsem těžce nemocná a mám 14 letou pudličku, kterou musím nosit, nemůže na nožičky, je mojí největší láskou a pořád odkládám, jestli jí mám nechat utratit nebo ještě je čas. Jinak pořád má chuť k jídlu, přitulí se, ale prostě se nezvedne, musím jí stále všude přenášet. Strašně to bolí.

    1. na komentář reaguje jarka1234 — #7
    superkarma: 0 18.01.2017, 07:20:08
  27. avatar
    [4] jarka1234 [*]

    Myškomedvídek — #1Sml79Sml79Váš nový pejsek Vám nedovolí smutnitSml58.

    superkarma: 0 18.01.2017, 07:18:55
  28. [3] Darmovzalova [*]

    Smutné ,taky máme pejska a jeho ztráta by nás všechny moc bolela .

    superkarma: 0 18.01.2017, 07:11:16
  29. [2] iřka [*]

    Soucítím s Vámi,ale život jde dál a příchod nového psíka zármutek zmírní. Sml79

    superkarma: 0 18.01.2017, 06:44:21
  30. avatar
    [1] Myškomedvídek [*]

    je to moc smutné,zvířátka jsou naši členové rodiny,pochovala jsem už 2pejsci a přesto jsem si pořídila dalšího,tentokrát vlčáka fenku,je neuvěřitelně milá a oddanáSml59Sml59Sml59

    1. na komentář reaguje jarka1234 — #4
    superkarma: 0 18.01.2017, 01:10:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme