Smok je bájný tvor, který měl ještě ve středověku obývat naše území. Vypadal jako tlustý had s předními prackami a živil se dobytkem, jenž se pásal na rozlehlých lukách. Pravděpodobně jde o příbuzného rakouského tatzelwurma.

drak

O bájných bytostech, které kdysi dávno i docela nedávno měly obývat naše území, jsme vám psali několikrát. Probrali jsme bludičky, víly, skřítky, bazilišky, létající hady, olgoje chorchoje, tatzelwurma…

Dnes ještě zůstaneme v říši plazů a seznámíme se smokem. Kdybyste zkřížili létajícího hada s tatzelwurmem, vyjde vám smok. Smok se vzhledem a chováním velmi podobá prackatému červu, kterého známe z vyprávění sousedů Rakušanů. Jeho fyziologický vývoj pro změnu koresponduje s létajícím hadem.

Jaký vývoj? Oba jsou původně jen obyčejnými hady. Ovšem po sedmi letech, kdy tohoto hada nespatřil žádný člověk, létajícím hadům vyraší za hlavou křídla. Smokům zase nohy. Nejde o klasického ještěra, protože smok má jen přední pracky.

Smokům a jejich kolegům je věnována velká část knihy Bestiář, kterou napsal Antonín Luboš, a která se letos na konci října dočkala dotisků. Po stopách smoků se vydával také záhadolog Otomar Dvořák, který prošel různé kroniky, až našel jednu, jež zachycuje vyprávění rybářů, kteří často nocovali u řeky. „Není hroznější podívané než vidět ta mohutná těla valící se po kamenných stráních.“

V legendách se také zachovalo vyprávění jakéhosi ovčáka, který pásal své stádo nedaleko Lipníku nad Bečvou. Z úkrytu v křoví sledoval, jak se ze skály připlazil velký smok a odtáhl jehně z jeho stáda.

Pochopitelně naše věda ani dnes nezná tvora, který by tomuto popisu odpovídal. Nejblíže samotnému tatzelwurmu, a tedy možná i našemu smokovi, stojí asijský druh velemloka.

Čtete také:

Reklama