Dnešní téma je nabité tancem, bály, plesy a zábavami.

Ani mě, samozřejmě, nemůže nechat v klidu.

Musím roztančit své prsty na klávesnici v rytmu valčíku, tanga či polky a vykouzlit pro vás nějakou inspiraci, co na sebe do víru tance.


Co by byla plesová sezona bez plesových šatů?

Plesová sezona je vlastně jediné období v roce, kdy se můžeme vynést v dlouhých šatech, kdy se můžeme ve světlech křišťálových lustrů blýsknout jako filmová hvězda na červeném koberci.

Přeháním? Ani v nejmenším.
Znám spoustu žen, které se na období candrbálů těší jak malé holky a pro něž je tanec nejkrásnější pohyb na světě.


Já sama mám k brázdění parketu neutrální vztah, protože jsem v mládí zanedbala taneční a mé umění tance se scvrklo na kostrbaté “raz dva tři, um ca ca“.

V kostce shrnuto, žádná krása.
Ale to neznamená, že by mě nelákalo vklouznout do přepychové róby, umotat si na hlavě nějaký šik kokrhel a vyrazit třeba na Žofín.

Jen tak korzovat se sklenkou sektu a pozorovat.
Koukat, jak to ti ostatní nádherně vytáčí a šustí po place ve večerních toaletách, a dělat si soukromá hodnocení.

Ne tance, ale těch toalet, samozřejmě.

Proč to nedělám?
Ne že bych neměla přepychové šaty.

Mám. A teď se podržte.



Jsou staré asi tak sedmdesát let, a když v nich někam přijdu, ženské blednou závistí a muži na mně mohou oči nechat.

Ty šaty na mě čekaly v jednom starém, s prominutím, „frcu“, a když jsem si je oblékla, okamžitě mě dostaly.

Jsou z černého, hedvábného žoržetu, celé vyšívané hedvábnou nití v barvě slonové kosti.
Eleganci a dokonalé přilnutí k tělu jim dává šikmý střih a jsou tak zatraceně sexy, že by zvedly sebevědomí i té nejzamindrákovanější puťce.
Nosím je ale jen na slavnostní premiéry a na žádném plese jsem v nich ještě nebyla.

Proč?

Bojím se otázky: “Smím prosit?“


Vy, co se nebojíte, či dokonce prahnete po tanečníkově náruči a v duchu odpočítáváte první takty, jste ta pravá adresátka mých řádků a obrázků.


Můžete se inspirovat, vybrala jsem pro vás modely, které jen tak z módy nevyjdou...


Že šaty už máte? Nevadí, příští rok snad nehodláte taneční střevíčky pověsit na hřebík.

Napište mi, jak jsem se trefila do vašeho vkusu.

Budu se těšit.

Reklama