Číst pachy prý umí jenom zvířata, ale jen se zamyslete, jaké je to v těchto vedrech. Netvrdím, že je to zrovna příjemné, ba naopak, ale pachové stopy jsou umocněny sluncem, které paří s takovou intenzitou, že pokud máte jen trochu citlivější čich, dostává se vám vjemů až až.

Je pravda, že bydlím v jedné z těch „aromatičtějších“ čtvrtí, takže to mám vše tak nějak usnadněné. I díky tomu mi stačí zavřít oči a jít po čichu. V tomhle počasí přesně poznám, že jsem se ocitl na rohu, kde si ulevil pejsek, nejeden pejsek, větší pejsek – to je totiž vážně cítit úplně jinak než malý pejsek.

Ještě horší jsou byť jen trochu skrytější zákoutí, kam nechodí jen pejsci, ale i opilci. Ta jsou cítit na sto honů, a nejen že jsou nezaměnitelná, ale v podstatě i nezbytná k dotvoření koloritu naší čtvrti.

A to zatím zcela vynechávám to druhé, co pejsci (doufejme, že jenom ti) zanechávají na chodníku. To je zvláště v těchto dnech dosti tristní a majitele, kteří neuklízí (a věřte mi, že je jich u nás většina), bych pokutoval, pokutoval a pokutoval. Nebo bych jim ty věcičky sypal za krk.

I lidé mají svoje

Tramvaj – to je v těchto dnech taková čichová nálož ženoucí se nezadržitelně městem. Kovové klece (nebo spíš pece) rozpálené do ruda a plné krhavých očí lidí, kteří i přes svou snahu nevoní. Mám možnost sprchovat se kolikrát chci denně, ale i přes deodorant a hygienu stačí jedna cesta do pět minut vzdáleného obchoďáku, pár minut v jeho klimatizaci, kdy se pot pěkně ochladí, a zase do toho vedra, kdy ten starý zreaguje s novým a se zbytky deodorantu, kterému pařák nedává šanci. Všechno marno.

Nedej bože, aby jel tramvají nějaký ten „bezďák“. Naštěstí ti mají rozum a drží se přes léto zalezlí v parcích, kde se jejich odér, častokrát žijící vlastním životem, mísí s vůní trávy, hlíny a prachu. To jsou pak zajímavé kombinace, to by jeden nevěřil.

Je to tak. I mokrá hlína v těchto vedrech má jinou vůni. Jako jedna z mála voní, ve městě daleko víc, protože spíš než ji můžete cítit suchý pach prachu, který vás doprovází na každém kroku, aby byl vzápětí přebit skupinkou u zdi zaraženě stojících popelnic, kterým je zle z toho, co všechno do nich lidé hodili. Anebo kropicí vozy! Jak zavoní to, když projedou a namočí rozžhavený asfalt a prach. Nebo právě ten rozpálený asfalt, to je také něco! ŠKODA FABIA (soutěž)

Já mám navíc to štěstí, že nad vším se vznáší jako duch vůně pivovaru. Bydlím skoro u něj, takže skutečně stačí zavřít oči a jít po čichu až domů. To je město. Tak živé jako mrtvý pes v mraveništi. A stejně tak voňavé. Většina z těch pachů je stará stovky let a nemění se jejich složení, jen koncentrace, ba naopak jich během let dost ubylo. Patří k civilizaci. Dnes už nepůjdete v tomhle vedru kolem koželužny nebo barvírny, která je cítit louhem. Dalo by se říct, že dnes už je to nuda. Jenže je to nuda pěkně pestrá.

A co vy, ženy-in?
Máte v okolí nějaký pach, který neodmyslitelně patří k místu?
Je u vás nějaká továrnička s nezaměnitelným odérem?
Nebo máte nějakého specifického souseda s pachovou stopou?
Jak proti pachům bojujete vy?
Musela jste si na nějaký „stálý“ pach zvyknout?

Nejste z Ústí? Neratovic? Mostu? Severu Moravy? Povídejte!
A co vy z venkova? Siláže, hnojiště, kaliště, vepříny a slepičárny?
Nejsou to v létě orientační body, kudy cesta nevede?

Máte nějaký „oblíbený“ smrad, který už ani nevnímáte?

Co křečci v gauči a mršiny v lese?

Napište mi a nejlepší příspěvek ocením něčím voňavým :)!
redakce@zena-in.cz

Reklama