Bulvár

Slušnost, zdvořilost, takt – zvládáte to?

Slušnému chování se učíme odmalička. Pozdravit, poděkovat, poprosit ... základní věci, které umí (nebo by mělo umět ) i malé dítě.

Ale jak jsme na tom se slušností, zdvořilostí či taktem nyní v dospělosti?

 

Slušnost - je postoj člověka, jeho vnitřní ustrojení, je to kategorie etická. Guth-Jarkovský tvrdí: „Slušnost je blahovolné a dobrotivé smýšlení člověka vždy hotového k jistým obětem a jistému sebeza­pření, jehož vyžaduje život společenský vůči spolubližním.“

Zdvořilost je uvědomělým vnějším výrazem slušnosti. Slušnost může být člověku dána, zdvořilosti je nutné se naučit. Základem sluš­nosti je tedy úcta a ohleduplnost k bližním; zahrnuje i úctu k sobě samému. Slušný člověk zachovává ve všem míru. Zdvořilost má skuteč­nou cenu pouze tehdy, je-li výrazem vnitřní slušnosti, vnitřní dobré vůle jedince, jinak se stává společenskou přetvářkou.

 

Více než slušnost a zdvořilost je takt.
Takt je schopnost porozu­mění a vcítění se do situace druhého. Do jisté míry je vlastností vroze­nou. Nedostává se jí obvykle lidem egocentrickým, lidem, kteří jsou až přílišně zaujati sami sebou a sami sebe prosazují.

Jde o schopnost zvolit správnou formu, vy­hnout se ve společenském styku všemu, co by mohlo způsobit nevoli nebo být dokonce důvodem k rozporům. Takt je správnou a pravou mírou zdvořilosti, Přestože je takt do jisté míry intuitivní vlastností vroze­nou, která je nám dána v různé míře, je možné (a taky nutné) ji pěsto­vat. Výchovou a kultivací sama sebe ji získávat. To nás uchrání od situací, kdy druhého, byť nechtěně, urazíme nebo mu dokonce způsobíme bo­lest.

 

Připomeňme si...
Pozdrav: Ve společnosti platí princip přednosti. Ženy mají přednost před muži, starší osoby před mladšími, nadří­zení před podřízenými. Podle tohoto principu se řídí nejen pozdravy, ale i prakticky všechny ostatní formy společenského chování.

Pozdrav je projevem přátelství, zdvořilosti, úcty a respektu k druhému člověku. Jeho součástí je i způsob provedení. Pozdrav nemá být ledabylý, ale ani přehnaný, afektovaný. Má být pronášen zřetelně a s úsměvem, s vlídným pohledem do očí a mírnou úklonou hlavy. U muže by měla být úklona výraznější, u ženy menší, venku zdrženlivější, v místnosti výraznější. Nezdravíme s cigaretou v ústech nebo s rukama v kapsách.

Zvláštní situace: Zdravíme-li nové příchozí třeba v restauraci nebo někde u známých na večírku, pak je potřeba vědět, kdy je nutné vstát a kdy můžeme zůstat sedět. Zatímco muži musí povstat téměř vždy (vsedě zdraví pouze muže mladší, nebo výrazně níže společensky postaveni), žena zase téměř nikdy vstát nemusí. Pouze zdraví-li starší dámu, váženého seniora nebo osobu významnou.

 

Představování: Žena má ve společenském styku oproti muži vždy výsadnější, přednostnější postavení. V dané situací, kdy muž má nezbytnou po­vinnost představit se, žena tak učinit nemusí. Je na jejím uvážení, zda prozradí své jméno. Toto pravidlo se netýká styku pracovního, těch situací, kdy žena má iniciativní roli, v jakémkoli obchodním jednání (v rolích, které dříve byly vyhrazeny pouze mužům).


Vizitky:  K představování patří také vizitky, navštívenky. Jejich původním účelem bylo ohlášení návštěvy - odevzdávala se služebnictvu a podřízenému personálu v úřadech. V osobním styku je v tomto smyslu již obvykle nepoužíváme, ale při služebních jednáních je tato forma představení se dokonce společensky nejsprávnější. Vizitku odevzdáme sekretářce, ta nás ohlásí a oznámí nám, zda či kdy můžeme být přijati. Jestliže přijetí následuje ihned, a osloví-li nás přijímající jménem (a to je vhodné), nepředstavujeme se již znovu.
Při obchodních jednáních se společensky rovnocennými partnery je naopak vhodné odevzdat vizitku až po představení nebo i v průběhu vlastního jednání.

Oslovení: Při oslovování je nutné si zapamatovat, že v našich podmínkách oslovujeme pane, paní, slečno pouze osoby neznámé, tedy ty, kterým jsme nebyli představeni. V ostatních případech připojíme buď akademický titul, funkci nebo příjmení.
Křestním jménem oslovujeme pouze velmi dobré přátele a známé, zpravidla ty lidi, se  kterými si tykáme. Říkat však komukoli pouze příjmením je naprosto chybné a svědčí o nedostatku společenského taktu.

Telefonování: Při telefonování si především uvědomíme, zda voláme ve vhodnou dobu. Netelefonujeme brzo ráno, pozdě večer, v době oběda. Chceme-li telefonovat déle, poptáme se, zda nevyrušujeme. Při telefonech do zahraničí bereme v úvahu časový posun. Delší telefonické rozhovory je možné tolerovat jenom v těch případech, kdy nelze danou věc projednat v blízké době osobně. V žádném případě neobtěžujeme své přátele a známé kdejakou novinkou a banalitou, kterou jim můžeme sdělit při nejbližším setkání.

Povinností volajícího na soukromé číslo je okamžitě se představit. Volaný má povinnost pouze se ohlásit, buď slůvkem prosím, nebo telefonním číslem, představovat se jménem nemusí. V zaměstnání se ohlašuje volaný názvem instituce, konkrétního oddělení (např. odbyt), případně i jménem. Povinnost představit se je opět na volajícím. Telefonujeme-li přes centrálu, jsme naprosto struční. Nezdržujeme zdvořilostními obraty. Stačí pozdrav, slůvko prosím a žádané číslo nebo jméno.

Myslíte si, že v dnešní době slušné chování pomalu a jistě mizí? Nebo naopak máte zkušenosti, že lidé kolem vás se umí chovat podle zásad společenského chování? A jak jste na tom vy sama? Chováte se vždy a za každých okolností slušně, zdvořile a taktně?

Zdroj:www.chovani.unas.cz

   
02.03.2005 - Společnost - autor: Sabina

Komentáře:

  1. avatar
    [36] Suzanne [*]

    Nyotaimori: přežitek...ale potěší

    superkarma: 0 02.03.2005, 22:31:39
  2. avatar
    [35] Suzanne [*]

    *Kotě*:
    Jinak já tohle vidím hodně optimisticky. Většina lidí se na mě usmívá, odpovídá na pozdravy, v ulici (v Nuslích) se občas někdo zeptá, jak se mám (nebo já jeho). I na úřadech jsou na mě většinou hodní, prodavačky v obchodech jakbysmet. A když se někdy setkám s bručounem, tak se snažím probudit nějakou pozitivní reakci, většinou se daří. No a když ne, popř. když se setkám s blbečkem (viz vaše reakce níže), tak mě to i někdy zamrzí, ale snažím se to brát s nadhledem a říkám si - jejich byznys

    superkarma: 0 02.03.2005, 22:30:31
  3. avatar
    [33] talenka [*]

    *Kotě*:

    superkarma: 0 02.03.2005, 17:38:44
  4. avatar
    [32] *Kotě* [*]

    talenka: Na mě měla tuhle jedna baba taky kecy, tak jsem vstala a pustila ji. Okamžitě vstali asi další tři lidi a pustili zase mě no styděla se baba asi dost a naprdnutá byla až běda dobře jí tak

    superkarma: 0 02.03.2005, 17:36:29
  5. avatar
    [31] talenka [*]

    *Kotě*: Ad autobus. U nás se mu říká pojízdný domov důchodců. A když jsem byla těhule a jezdila na kontrolu, protože šlapat do kopce už moc nešlo, byli pěkně hnusní, protože jsem nasedala hned na první stanici a vždycky si sedla. Zhlíželi na mně, měli blbé poznámky o tom, že musí stát, jako by ten maxipupík neviděli . Zůstala jsem sedět, ale jak mám tu blbou slušnou výchovu od rodičů, cítila jsem se provinile Přitom většina z nich byla v dané chvíli daleko čipernější než já

    superkarma: 0 02.03.2005, 17:30:37
  6. avatar
    [30] talenka [*]

    Táta mému nabídl tykání hned - makali spolu na našem půdním bytě. Máma s tím měla problémy, protože mému bylo tehdy 33 a ona chtěla ke mně někoho mladšího, jiného, hezčího, chudého, blablabla... Tykání mu nabídla na svatbě. Jeho rodiče mi tykají, já je oslovuju pane/paní T... Ale s tchyňkou se mi vylepšují vztahy, takže předpokládám, že vlezem někam do hospody a potykáme si. Jenom nevím, jak jí budu říkat, protože se jmenuje Dobromila .

    superkarma: 0 02.03.2005, 17:26:15
  7. avatar
    [29] *Kotě* [*]

    Manx: ad tykání - mně začali rodiče partnera taky hned tykat (poznali mě, když mi bylo 25). Ale mně to nějak divné nepřišlo, moji rodiče taky manželovi hned tykali a on to taky neřešil... tchyně mi potom nabídla tykání a neměla jsem s tím problém, ale tchán se v tomto směru nikdy nijak nevyjádřil. Já sama jsem ale usoudila, že když tchyni říkám jménem a tykám, tak jemu "pane M..." prostě říkat nebudu, a sama jsem se rozhodla pro variantu - oslovovat křestním jménem a vykat. Nikdo nic nenamítal a myslím, že je to pěkné řešení. Manžel stejně oslovuje moje rodiče, ale ti mu to sami nabídli.

    superkarma: 0 02.03.2005, 16:09:42
  8. [28] Rikina [*]

    *Kotě*: ...až se ucho utrhne.

    superkarma: 0 02.03.2005, 16:07:25
  9. avatar
    [27] *Kotě* [*]

    Vivian: To fakt nevím... ale vzhledem k tomu, že se mi ten den zrovna dobře nešlo a fakt jsem se znatelně kolíbala - a ona mě spatřila a vystartovala, protože jí bylo jasné, že tam bude dřív... že jí to stojí za to Na to mě pustila jedna opravdu stará paní, která seděla těsně před ní (úplně jsem se styděla ) - a ona pořád dělala, že si toho nevšímá a nevidí to

    superkarma: 0 02.03.2005, 16:05:54
  10. [26] Rikina [*]

    Manx: ohledně toho tykání - ono to asi vyplyne tak nějak automaticky. Když 20 let všem kamarádům mých synů tykám, tak prostě začnu tykat i slečnám, které si začnou vodit domů. Ještě si žádná nestěžovala. Tykání nabídnu slečně, až budu vědět, že není jen na tento týden, ale že jde o trvalejší vztah :-)))

    superkarma: 0 02.03.2005, 16:02:59
  11. avatar
    [25] *Kotě* [*]

    Rikina: no vždyť přece jak se do lesa volá... ne?

    superkarma: 0 02.03.2005, 16:02:33
  12. [24] Rikina [*]

    Vždy a za každých okolností se tedy zdvořile nechovám. Například když mi někdo v domě několikrát neodpoví na pozdrav, tak ho taky přestanu zdravit. Vizitky třeba vůbec nemám. Když na mě houkne nějaká mamina "Pomozte mě s tím kočárem", nepomůžu ( jo, kdyby řekla "mohla byste mi, prosím, pomoci" - hned by to bylo jiné ). A když mě očuchává cizí velký pes puštěný na volno, naprosto nezdvořile povykuju "uvažte si toho čokla". Tož tak.

    superkarma: 0 02.03.2005, 15:57:39
  13. avatar
    [23] Vivian [*]

    *Kotě*: možná kdyby sis sednout opravdu potřebovala, kdyby ti třeba nebylo dobře, a požádala bys ji, že by tě pustila. Pokud v sobě má špetku ohleduplnosti, pustila by tě... I když v takových případech by se asi měli zvedat především pánové. A sami od sebe, ne až na požádání . Mě by fakt hanba fackovala, kdyby nade mnou na tyči vlála žena v osmém měsíci

    superkarma: 0 02.03.2005, 15:13:34
  14. avatar
    [22] Lhasa [*]

    Jo, to je fakt. Slušnost za účelem zištnosti převládá nad slušností za účelem slušnosti
    Ferdi, jediný, co se dá dělat, je nepodléhat tomu a chovat se tak, aby se člověk mohl na sebe podívat do zrcadla...

    superkarma: 0 02.03.2005, 14:57:43
  15. avatar
    [21] *Kotě* [*]

    Vivian: Jo, někdy je mi to taky líto, ale většinou se nad tím jen tak trpce pousměju... včera jsem jela tramvají, kolébala jsem se k jedinému volnému místu, asi 40-letá ženština mě zmerčila a bleskovým skokem to místo obsadila. Pak už na mě ani nepohlédla a tvářila se, že se jí to netýká... Netrápilo mě, že si nesednu, ale taky jsem se ptala sama sebe - má toho ta paní zapotřebí? Má dobrý pocit, protože urvala místo ženě v pokročilém těhotenství? No, jestli jo, tak jí ho přeju, fakt...

    superkarma: 0 02.03.2005, 14:51:35
  16. avatar
    [20] stasha [*]

    Obávám se, že ti, co by vzdělání v tomto směru nejvíc potřebovali, si články, knihy atd. toho typu nikdy nepřečtou.

    superkarma: 0 02.03.2005, 14:18:23
  17. avatar
    [19] Vivian [*]

    Já mám pocit, že z běžného života zásady slušného chování mizí ... Lidi asi nic nenutí chovat se odleduplně k ostatním.
    Pustit v tramvaji sednout těhotnou ženu? Proč? Já sedím a ostatní mě nezajímají... Nebo pomoct mamince naložit kočárek do autobusu? Co bych z toho měl?
    Lidi dnes asi nejsou ochotni dělat věci, z nichž neplyne žádný zisk nebo výhody. Nejsou takoví všichni, ale je jich stále víc...

    superkarma: 0 02.03.2005, 14:12:01
  18. avatar
    [18] Janinas [*]

    Chovám se k lidem slušně, protože to samé očekávám od nich. Každý den musím vyřídit spoustu telefonických i osobních záležitostí a vždy se snažím být slušná a vstřícná. Takové jednání se mi osvědčilo jak v zaměstnání, tak na úřadech.
    Ale jsou pochopitelně situace, kdy narazím na byrokrata nebo blbce, a to pak raději odcházím a nic neřeším.

    superkarma: 0 02.03.2005, 13:12:04
  19. avatar
    [14] Jeremi [*]

    Manx: Tohle bývá obvyklé zvlášť na venkově. Zažila jsem to mnohokrát, že mi takhle třeba tykali rodiče (prarodiče) mých kamarádů. Prostě k tomu přistupují tak, že jde o vrstevníky jejich dětí a dětem se tyká. Není to úplně v souladu s pravidly slušného chování, ale zase to do určité míry znamená, že dotyčného přijali za svého. Pokud se k Tobě jinak tcháni chovají slušně, nevidím důvod, proč se tak trápit oslovováním. Taky nechápu tu řevnivost "naši si s mým mužem tykají a já s jeho rodiči ne". To přece není soutěž!

    superkarma: 0 02.03.2005, 10:52:19
  20. avatar
    [12] Žábina [*]

    Manx: na hrubej pytel hrubá záplata...chovala bych se k ní podle toho

    superkarma: 0 02.03.2005, 10:34:28
  21. avatar
    [10] JanaVi [*]

    Wiki:

    superkarma: 0 02.03.2005, 10:05:31
  22. avatar
    [9] sara.l [*]

    znám spoustu mladých ...kteří jsou slušní..a taky spoustu starších...a nebo taky naopak...ale musím říct,že starší generace mě přijde více neslušná...at se děti snaží sebevíc..sousedka neodpoví na pozdrav..v autobuse málem vytlačí ven aby náhodou nepřišli o výhodné místo..přijde mi,že jim vadí mladí,jsou hluční ..moc nahlas se smějí..jo to je všechno pravda taky mi někdy lezou na nervy,ale hned si vzpomenu na sebe a vím,že jsme byli stejní...ale život je spravedlivý a roky nám ubírá stejně....tak proč si kazit život tím,že budem nadávat a nezdravit okolí..

    superkarma: 0 02.03.2005, 09:29:19
  23. avatar
    [8] Wiki [*]

    JanaVi: presne - a taky ze po chodniku, schodech a prechodech pro chodce se chodi v pravo atp :)

    superkarma: 0 02.03.2005, 09:27:06
  24. avatar
    [7] gerda [*]

    Sirikit: já bych přistoupila s lehkou ironií na jeho způsob vyjadřování a asi bych odpověděla ve smyslu "ano, mladíče, trhnu si ráda, jen co mi laskavě uvolníte místo".

    superkarma: 0 02.03.2005, 09:23:39
  25. avatar
    [5] evusche [*]

    JanaVi: to souhlasím když odněkud vycházím a do dveří se mi cpe stará baba, tak je mi jedno, jestli má hemzy, že se cpu ven, ona má vědět, že se nejdříve vychází. Ani mě v tu chvíli nenapdne jí uhnout

    superkarma: 0 02.03.2005, 08:48:34
  26. avatar
    [4] JanaVi [*]

    Je fajn, že se dozvím, kdy vstát v restauraci a podobně. Ale v praxi by mi stačilo, kdyby si lidé zapamatovali třeba to, že nejprve se vystupuje a teprve potom nastupuje do dopravního prostředku nebo že se nejprve vychází např. z obchodu . Štve mi, když už jsem ve dveřích a tlustá baba nejlépe s dvěma taškami mi začne cpát zpět dovnitř.

    superkarma: 0 02.03.2005, 08:41:11
  27. avatar
    [3] Sirikit [*]

    Slušnost, zdvořilost, co to je???? Právě dneska jsem při vystupování z tramvaje požádala mladíka, zda by mě laskavě pustil z tramvaje slovy - dovolíte prosím, ráda bych vystoupila. Odpovědí mi bylo - trhni si levou babo! Nebylo to poprvé, tak nevím.

    superkarma: 0 02.03.2005, 07:59:46
  28. avatar
    [2] alko [*]

    Ano, pozdrav má být pronášen zřetelně, ten úsměv bych ani nevyžadovala. S tím mám někdy problém s mladšími kolegy v práci. Bývám na rozpacích jak reagovat na jakési zamumlání. Nevím totiž jestli řekli "Doprčic" nebo "Dobrý den"

    superkarma: 0 02.03.2005, 07:42:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme