Zdravím všechny lenošky a lenochy.
Po ukončení SEŠ jsem nastoupila jako sekretářka k jednomu náměstkovi. Začalo horké léto, skalní pracovníci si vybírali dovolené a já jako novicka držela stráž. V pátek v poledne mi říká šéf: "Jdu teď na poradu ke starýmu a asi se už dnes nevrátím. Nikam nechoďte, kdyby někdo volal." A odešel.

Pracovat se mi už nechtělo. Nahrála jsem si své ťukání do psacího stroje na diktafon. Zavřela jsem dveře, pustila diktafon, sundala šaty a jen ve spodním prádle jsem si otevřela okno a vystavilo tělo sluníčku. Z diktafonu zněla má neodkladná "práce" a já pomalu usínala.

Ani jsem si nevšimla, že se potichu otevřely dveře. Probudil mě až hlas: "Myslím, že by vám víc slušelo růžové prádlo."  Vyskočila jsem. Hlas patřil našemu "starýmu" (řediteli). Třeštil na mě oči a ptal se po mém vedoucím.

Odpověděla jsem, že má být u něho na poradě. Začal se smát: "A vy nevíte, že v pátek nikdy porady nedělám, protože bych na nich byl sám?!" Omluvila jsem se, že jsem nová a tudíž neznalá místních poměrů. Mávl rukou a se smíchem odešel, řka: "Víte co, jděte taky domů, dnes už to ani vy ani já nevytrhneme".

Patřil mezi mé nejmilejší "staré", které jsem kdy zažila.

Pěkné předstírání práce přeje Januše.
 

Já bych chtěl být u toho...
 
Posílám za milé rozveselení knihu Co bude zítra  od Bradley Trevor Greive s podtitulem Dobrodružství v nejistém světě. A za fotku bych poslal i dvě. Znáte přece chlapy :-)
Reklama