Bulvár

Sluníčko je pěknej bonzák

 

Jestli jsem se někdy spálila? Ale to víte, že ano! A kolikrát! Nemělo by ani cenu rozepisovat se o všech těch rudých plochách na kůži, o puchýřích rozměrů koruny až dezertního talířku a už vůbec ne o těch litrech krémů, kterými jsem se potom své přehnané slunění snažila napravit. Napíšu vám raději o tom slunění, které pro mě bylo dlouho nejtrapnějším.

Chodila jsem ještě na základku, bylo mi asi čtrnáct, ale soudě podle zájmu druhého pohlaví jsem byla prostě kočka. Kluci puberťáci, i ti o něco starší, mě zvali na takové ty fotbaly, volejbaly, basketbaly, no znáte to. Prostě nuda. Jednou mě ale jeden spolužák pozval do restaurace na drink, jak světácky řekl. No to bylo něco!

Seděli jsme na zahrádce. Z drinku se sice nakonec vyklubal džus, ale i přesto jsme si skvěle rozuměli a dlouho jsme měli o čem povídat. Náš stolek nestínil žádný slunečník. Sedli jsme si na toto místo schválně, museli jsme přece využít prvních letních paprsků! Spolužák chtěl vylepšit barvu svých vypracovaných ramen, já bych zase dala kdovíco za to, aby „chytla barvu" má bledá pokožka a tvarohové nohy, které mi čouhaly z minisukně. Během odpoledne jsme se spolužákem našli společnou řeč, vypili hromadu pití a k večeru jsme se konečně vypravili domů.

Už cestou k domovu jsem začala mít divný pocit na kůži. A když jsem se podívala doma do zrcadla, divný pocit se změnil ve zděšení. V zrcadle jsem uviděla svou tvář napůl bílou a zpola rudou! Zavřela jsem oči, vydechla jsem, otevřela jsem oči, ale obraz se nezměnil! Kromě toho už polovina tváře i pravá noha začaly nepříjemně pálit. Teprve teď mi došlo, že mi po celé odpoledne svítilo sluníčko jen na jednu stranu těla. Co jsem teď mohla dělat? Pořádně jsem se namazala krémem a šla jsem do hajan s tím, že ráno použiju maminčin make-up a můj vzhled bude zachráněn.

Jakmile jsem se ráno vzbudila, došlo mi, že není v mých silách si na tvář sáhnout, natož na ni nanášet make-up. V koupelně u zrcadla jsem pak stejně zjistila, že make-up, který by tu hrůzu na mé tváři dokázal zamaskovat, nebyl stejně asi ještě nikdy vyroben. Zpanikařila jsem a volala jsem mamince do práce o omluvenku. Jak jsem čekala, nebylo to k ničemu. „Když neumíš zalézt do stínu, tak teď plav do školy!“, dověděla jsem se.

Do třídy jsem pro jistotu přišla jen pár minut před zvoněním a snažila jsem se tvářit jakoby nic. Když ale můj pohled padl na zadní lavici, kde se nesměle krčil můj spolužák, došlo mi, že z téhle situace se ctí určitě nevyváznu. A on taky ne. Sluníčko naše popíjení na zahrádce prostě bonzlo. A ve třídě se v ten šup strhla hotová bouře posměchu: „Jé, vy jste oba spálení na polovině tváře!“ „A každý na opačné, he, he!“ „Jste měli rande, ne?“ „Až se spolu příště budete muckat, otočte se i na druhou stranu!“ „Ne, vole, oni byli v restauraci, víš?“ „Jo v restauraci, to ti budu, vole, tak věřit, ne?“ „Hele, vy konvertujete na indiány?“, takové a podobné hlášky jsme zdrceně poslouchali. A nejenom od spolužáků, ale i učitelé nešetřili úsměšky. Pro dospívající slečnu a mladého pána hotové peklo. Do restaurace jsme už na základní škole víckrát nešli.

Nicméně, když jsem ho asi před rokem na počátku léta po dlouhé době potkala, zase jsme se zapovídali a on mi navrhnul: „Půjdeme na drink?“ Hned se ale zarazil. Pak jsme se oba rozesmáli. „Jo, půjdeme,“ řekla jsem, „ale budeme sedět UVNITŘ!"

Arjev
Milá Arjev,
tak to je moc krásná opalovací příhoda!
   
16.05.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] arjev [*]

    paviocko: To jsem ráda, že po celodenním pobytu na slunci není šoufno jenom mi. Nebo jsi měla ny mysli, že je Ti spíš špatně po návštěvě restaurace?

    superkarma: 0 16.05.2007, 13:50:36
  2. avatar
    [7] arjev [*]

    paviocko: mládí je odolné,teď kdy mládí je v eli a do důchodu daleko,se sluníčku vyhýbám

    superkarma: 0 16.05.2007, 13:50:01
  3. avatar
    [6] paviocko [*]

    A to můžeš být ráda, žes k tomu nechytla ještě úpal (nebo úžeh) :o))) To já bych po takovém posezení v restauraci celou noc

    superkarma: 0 16.05.2007, 13:44:27
  4. avatar
    [5] arjev [*]

    gerda: děkuji,pro 6enu-in do roztrhání těla i v pracovním procesu.Dnes to tu máme k

    superkarma: 0 16.05.2007, 13:39:13
  5. avatar
    [4] gerda [*]

    arjev: píšeš bezvadně

    superkarma: 0 16.05.2007, 13:31:09
  6. avatar
    [3] arjev [*]

    gerda: Tak, tak, jednoho opáleného a jednoho "tvaroháče". Dík za pochvalu, snažila jsem se několik desítek minut místo toho, abych se zapojila do pracovního procesu. Pssst!

    superkarma: 0 16.05.2007, 13:24:10
  7. avatar
    [1] gerda [*]

    Povedená taškařice! Dohromady byste dali jednoho pěkně opáleného člověka, což? Moc hezky napsáno!!!

    superkarma: 0 16.05.2007, 13:02:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme