Znáte ten pocit, kdy se vám ráno vůbec, ale vůbec nechce vstát? Přesto se z vyhřáté postele vyklubete, obléknete se podle předpovědi počasí, kterou jste zaslechli z rádia. A odhadujete to minimálně na tři kávy. Ta jediná má schopnost udržet na nohou to, co už se vydržet nedá.

Teplé boty, bavlněné ponožky s proužkem a chlupem uvnitř, košilka, tričko, svetr a bundu zapnout až ke krku. A všechno pěkně v černé barvě, která zaručeně zeštíhluje. Na ohlašovanou studenou frontu jste řádně připravení. Vyrážíte do ulic a potkáváte lidi v tričkách veselých barev s krátkým rukávem. Pobaveně si vás prohlíží a vám po zádech stéká první čůrek potu. Posléze se přidají i cestičky po spáncích a za chvilku už se potíte všude.

Ještě někdy budete věřit předpovědi počasí! Nálada je na nule, vzhled pod bodem mrazu. Je tu léto, které přeskočilo jaro, a to si s klidem ledovým setřelo rozdíl mezi podzimem a zimou. Celý svět je naruby.

destnik

Teplotní zvraty, kterými procházíme, mají neblahý vliv na naše zdraví – časté jsou rýmy popotahované z rukávu a nepříjemné nachlazení přicházející odnikud. A už vůbec nemluvě o neblahém vlivu na naši psychiku.

Déšť, když načinčané vykročíme z kadeřnického salonu a nemáme s sebou deštník, postrádá smysl pro romantiku. A vichr, který nám zvedne sukni pomalu ke krku, zrovna když na sobě máme ty stahující bombarďáky a svědkem jsou všichni ti fešáci z právního oddělení, je děsně protivný. Polykáme ponížení a další prášek proti bolesti hlavy se zlomyslností v oválném provedení nezabírá. Co sakra tedy pomáhá, abychom vypadaly jako reklama na štěstí, jak nám ho snaží vsugerovat televizní rodinka nad knedlíčkovou polévkou?

Kdysi jsem měla oblíbeného jednoho meteorologa, ne snad že by se jeho předpovědi do puntíku plnily, ale vždy se s televizními diváky rozloučil optimistickým pozdravem „slunce v duši.“

hlava

Ha, říkala jsem si, tak to je ten základ, z kterého je potřeba vycházet! Jádro pudla, na které se musí přijít. Je samozřejmě ideální kombinací, když se sejde duše s oblohou a my máme slunečný den vůkol a bez práce. Máme-li ovšem slunce uvnitř, zabydlené v duši a dokážeme ho kdykoliv vyvolat, navzdory hromům, bleskům řádícím kolem, rozzáří i oblohu. Obráceně to nefunguje, protože pro jedno kvítí slunce nesvítí...

Reklama