Velmi zajímavý příspěvek nám poslala čtenářka s nickem Hawaii. Má pocit, že lidé mají dnes mnoho předsudků a ostatní soudí na první dojem, který nemusí být správný. A jako příklad dává sebe. Napište jí do diskuse, co si o tom myslíte!

Přeji hezký den, paní redaktorko, zasílám Vám svůj příspěvek.

K napsání příspěvku mě přiměla diskuze u některých článků. Začnu asi takhle: Mám ráda děti především pro jejich schopnost, jak se dívají na svět a pro jejich otevřenost, se kterou přistupuji k světu, a velmi mě mrzí, že tento pohled postupně ztrácíme, jak na nás rodiče, škola, společnost lepí jednu vrstvu předsudků za druhou. Kolik lidí je schopno dát na první dojem a dále už je nic nezajímá. Už slyším, jak někteří křičí: „Ale žádné předsudky nemám.“ Vážně? Kolikrát to v diskuzích nevypadá.

Tak si to zkusíme: Co si pomyslíte, když vám na rovinu sdělím, že mi táhne na čtyři křížky, jsem single, bezdětná, bydlím u maminky, mí rodiče jsou/byli pouze vyučení (otec už nežije), moje kamarádka je Romka a na vrch toho všeho jsem bez stálé práce? No... schválně. No už to slyším. Tak... Aaaano, přece musím být divná. 40 a žádný si jí nechce vzít, však on ví proč. U mámy má pětihvězdičkový luxusní mamahotel. Vyžírka jedna a pracovat se jí nechce. Předpokládáme, že je vyučena a zřejmě i Romka. Myslíte si, že to tak skutečně je? Chcete řešení? Tak tady ho máte:

  • Je pravda, je mi téměř 40 let.
  • Je taky pravda, že jsem single, ale ne proto, že jsem taková zrůda, že si mě prostě nikdo nechci vzít a nejsem natolik schopná se s někým seznámit. To ne. Napadlo někoho, že jsem single, protože se mi to líbí a že jsem takhle šťastná, protože já zatím mám čas na to, abych manželovi prala jeho ponožky a trenky, na to, abych mu denně vyvařovala jídlo, které se i tak nesní, protože má chuť na něco jiného, apod.? Hnát se do vztahu jen proto, že to někomu naprosto cizímu člověku, který mě vůbec nezná, nevyhovuje, protože mě chce mít za každou cenu pod čepcem. Nebo jen proto, abych někoho měla, abych nebyla sama. Nebo proto, že druzí mají přítele. Podle toho pak ty partnerské a manželské vztahy vypadají. Schválně si pročtěte několik zdejších článků, nebo se rozhlédněte kolem sebe: Kolik vidíte „zdravých“ vztahů?
  • Je pravda, bydlím u mámy, ale rozhodně ne v pětihvězdičkovém mamahotelu. Bydlím u mámy, protože je nemocná. Má parkinsonovou chorobu. Starám se o ní a o naší domácnost. Pro hnidopichy - platíme režii domácnosti napůl. Zvládla bych to platit sama, ale maminka si chce alespoň v tomto připadat soběstačná. Vařím, peru, žehlím, chodím nakupovat, zkrátka vše, co děláte vy všechny. Takže co potom máte vy, když já mám luxusní mamahotel?
  • A že jsem bez stálé práce? No a co? Pracuji tak, abych uživila sebe i svou mámu a k tomu, přece nemusím zkysnout v jedné fabrice. Dělám takovou práci, která mě naplňuje, ve které jsem šťastná. A když k tomuto potřebuji poznat více prací, během půl roku. Tak proč ne? Alespoň nejdu do práce s kyselým obličejem. Spíše naopak. Vždy se do práce těším. Kolik z vás tohle může říct?
  • A na závěr - světe div se, i přestože mi rodiče jsou vyučeni, tak já mám VŠ a dodělávám si doktorát. A mimochodem, nejsem Romka a má romská kamarádka má také VŠ. Spousta lidí nedokáže pochopit, jak někdo, když jeho rodiče jsou pouze vyučáci, může dosáhnout vysokého vzdělání. Vězte, mezi námi jsou i Romové, kteří jsou vzdělaní, pracují a nejsou to jen pobírači soc. dávek, jak se o nich někteří s diskuzích vyjadřují. A věřte mi, jejich obydlí je krásné, ne takové jaké všude prezentují.

Ono, opravdu, na světě není nic černobílé. Že i třicetiletá panna bez jakýchkoliv sexuálních zkušeností má právo na to, aby byla takovou

, jakou chce být a nikdo na tomto světě jí nemá právo říkat, co má a co nemá dělat, jak by se měla chovat, jak by měla vypadat. Nechápu, od kdy si postupně vytvoříme jakýsi mustr, který když se nám to hodí, jednoduše vytáhneme a třeba i silou se do něj snažíme nacpat daného člověka a když nám to, nedej bože, nejde ho tam natlačit, tak suše sdělíme: „Ona je divná. Zřejmě potřebuje psychiatra. „Ne ten mustr, ale ona je divná. Slyšíte, jak to zní? Hrozně. Takže, až jednou potkáte na ulici člověka v ošuntělém oblečení, zkuste na chvíli popřemýšlet, zda-li ten, co jde naproti vám, není výstřední multimiliardář, který má pouze zálibu v oblečení, za které by se styděl i samotný bezdomovec. Nebo žena, o které si hned v 30ti sekundách pomyslíte, že je to mrcha, jestli to není právě ta žena, ze které se vyklube vaše kamarádka na život a na smrt. A pokud vás opravdu z hloubi duše zajímá, proč dělají to či ono, zkrátka zeptejte se. Možná vám poví něco, že se váš svět převrátí ne o 90 stupňů, ale rovnou o 360 a najednou zjistíte, že nežijete na té samé planetě jako před pěti sekundami. Přeji hezký den a loučím se slovy klasika: Jedna za všechny, všechny do ní. :)

Hawaii

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.


Milá Hawaii,

naprosto s Vámi souhlasím, lidé často soudí podle toho, jak to „vypadá“, případně podle toho, co jim někdo jiný řekne. Mám teď čerstvé zkušenosti a není to příjemné... A těžko se proti tomu brání.

Ma druhou stranu taky mám občas tendenci soudit podle toho, co vidím, je to v každém z nás.

Přeju Vám, ať jste spokojená tak, jak chcete.

Pěkný den,

Lucka

Reklama