Rodina

Sloupek: Úspěchy jednotlivců můžou zkreslit celek

„Kateřina, Alena, Eva a Iva skončily v dětském domově v době, kdy nejstarší z nich bylo čtrnáct a nejmladší šest let. Táta byl ve vězení a matka marnila život u herních automatů. Nejen svůj...“ píše Michal Růžička v posledním článku Edice Otvíráme zamřené na zaměstnávání dětí z dětských domovů.

Pro většinu z nás jde o těžko představitelnou situaci: čtyři sestry Kateřina, Alena, Eva a Iva skončily v dětském domově v době, kdy nejstarší z nich bylo čtrnáct a nejmladší šest let. Táta byl ve vězení a matka marnila život u herních automatů. Nejen svůj. Její čtyři děti přišly o rodiče a musely začínat svým způsobem znovu a znovu. Nejprve v dětském domově a pak na vlastních nohách, ve vlastním dospělém životě. Kdo z nás může prohlásit, že by v takové situaci určitě uspěl?

celek

Existují stovky příběhů mladých lidí, kteří po odchodu z dětského domova skončili špatně. Na ulici; v azylovém domě; v původní biologické rodině, nefungující, která je stáhla do problémů. Existují ovšem i příběhy s koncem, který lze (zatím) označit za šťastný. Jaký je mezi oběma póly rozdíl? Co rozhoduje? Jak je možné, že nejstarší Katka z oněch čtyř sester studuje vojenskou školu a druhá nejstarší Eva je už také studentkou, konkrétně pražské ČVUT? Jde o tak silné osobnosti? Nebo děvčata měla štěstí na personál konkrétního dětského domova, který je na „život po domově“ dokázal připravit?

Když o tom přemýšlí, Eva mluví o personálu dětského domova jako o nejdůležitější síle, která jí pomáhala a dodávala důvěru. Přesto jsou dny, kdy mám chuť všeho nechat a vrátit se domů, říká budoucí strojní inženýrka. „Pak si ale vzpomenu na to, jak jsou na mne v dětské domově pyšní. Jsem tamní první vysokoškolačka vůbec - a zase se do toho dám.“ Evu prý navíc motivuje k osobnímu úspěchu i fakt, že by mohla být „lepší než její rodiče“.

Lepší než rodiče chce být v podstatě každý. Jenže dostáváte-li od rodičů denně najíst, žijete-li s nimi pod jednou střechou a je-li nejhůř, můžete se na ně spolehnout, jde o poněkud jiný druh „soutěže“. Nesrovnatelný s tím, o kterém mluví Eva. Pokud to přeženu, mladý člověk rozmazlený rodičovskou péčí si může dovolit při studiu i shánění práce jednou, dvakrát selhat. Člověk z dětského domova tento psychologický i faktický luxus nemá. V jeho mysli to je „buď, a nebo“, představuji si.

Příklad Evy a mnohých dalších úspěšných mladých lidí z dětských domovů je povzbuzující, ale nechť je povzbuzující především pro stejně znevýhodněné mladé muže a ženy. Nás ostatní ať nezmate: i sebevětší osobnost by se nemusela rozvinout, pokud se jí nedostane profesionální pomoci. Lidé jako Eva si na trhu práce sami se svou vůlí nevystačí. New Job New Life je skvělým příkladem, který by měl najít další následovníky.

Michal Růžička


V redakci ŽENY-IN.cz rádi pomáháme Edici Otvíráme. Sloupek Michala Růžičky je posledním dílem tohoto vydání Otvíráme. Prolistujte si ho od začátku! Přečtěte si úvodník. V každém článku najdete odkaz na další díl.

   
27.11.2013 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme