Rodina

Sloupek: U nás doma

Kdo dočetl tento díl Edice Otvíráme až sem, dobře ví, že si nelze ve srovnávání s někým výrazně horším pomoct tradičními destinacemi: na Ukrajině, v Gruzii, v mnohých dalších zemích, o nichž automaticky předpokládáme, že jsou „za námi“...

České lázně jsou závislé na Němcích. Stačí se do nějakých vypravit a promluvit s místními. Je to ironie mnohonásobná. Na těch Němcích, po kterých zbylo v pohraničí, kde české lázně většinou leží, takové pusto prázdno.

Zkusil jsem před časem „wellness“ víkend v jednom z takových míst - a kromě odpočinku se mi naskytla zajímavá zkušenost: vidět na vlastní oči, jak se k těm, na nichž jsme závislí, chováme. Zkrátím to: ačkoli management lázní vyhlíží každý další autobus s německými seniory (kterým platí jejich zdravotní pojišťovna nejen procedury a pobyt, ale i cestu) s velkou nadějí, personál se podobá spíše Miloši Zemanovi v předvolební prezidentské kampani. Pravda, zatímco on by Němce vyhnal znovu veřejně a za doprovodu TV, personál lázní tak činí jen tehdy, když si myslí, že ho nikdo neslyší.

Proč tomu tak je, vám dojde ve chvíli, kdy jste při procedurách svědky rozhovorů mezi klienty a poskytovateli služeb. Personál neumí německy; vytahuje z kapes pouze jednotlivá slova, pomáhá si posunky, mluví sice česky, ale po-ma-lu-a-zřetel- ně, aby i Němec rozuměl.

Samozřejmě, že vztah Čechů k zahraničí a k cizincům je velmi složitý a košatý.

Tohle je ovšem metafora jednoho z našich rysů. Jsme tak líní v té své ukotvenosti „doma“, že se nenamáháme otevřít, vyjít světu naproti, zajímat se. Ani v oblastech dříve německých, ani v situaci, kdy jde o práci a o přežití.

Bohužel, jakási národovecká pověst o zlatých českých ručičkách, nepřekonatelných českých lékařích a inženýrech, neporazitelnosti v kolové a kdovíčem ještě stále žije. My přece nic a nikoho nepotřebujeme, vystačíme si sami. Ostatně - copak existuje jiná země, kde by se prezident vyjádřil na podporu klecových lůžek? Copak existuje jiná země, kde by prezident učinil z dětských ústavů ctnost, jen aby nemusel přiznat, že v zahraničí měli pravdu, když se nám snažili ukázat lepší cestu?

Kdo dočetl tuto Edici Otvíráme až sem, dobře ví, že si nelze ve srovnávání s někým výrazně horším pomoct tradičními destinacemi: na Ukrajině, v Gruzii, v mnohých dalších zemích, o nichž automaticky předpokládáme, že jsou „za námi“, udělali třeba v oblasti péče o znevýhodněné děti mnoho dobré práce. Nesoutěží s cizinou jako my, netvrdí, že spolkli všechnu moudrost světa, a dělají. Nakonec, dávno přiznáváme, že třeba Slovensko nám jde v této oblasti dobrým příkladem.

Jistě, složitý vztah k zahraničí má takřka každá malá země, v minulosti zmítaná dějinami, které ji často přesáhly nebo spolkly. Ale dnes žijeme v jiné době. Jedním z úkolů českých vzdělaných elit je podle mého otevírat českou duši, uvízlou v poněkud zlenivělé kotlině, inspirativnímu světu.

České lázně jsou závislé na Němcích. České znevýhodněné děti na Češích. A přece mají mnoho společného.

Michal Růžička


V redakci ŽENY-IN.cz rádi pomáháme Edici Otvíráme. Na další zajímavý článek se můžete těšit v pátek 25. 10. 2013. Otevřeme jím další řadu této edice, opět s úvodníkem její patronky Terezy Maxové.

   
22.10.2013 - Děti - autor: (red)

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme