.

Sloní noha a kůže z nosorožce

Cestování

Sloní noha a kůže z nosorožce

Připadá vám, že máte doma spoustu „krámů" z cest? Co by měl teprve říkat kníže Metternich!

 

Z letní dovolené si občas přivezeme něco na památku, a to „něco" nám pak zdobí poličku nebo vitrínu a ještě po nějakou dobu připomíná nevšední zážitky či daleké kraje. Na předmět si pak časem zvykneme a jen někdy si ještě pohráváme s myšlenkou, že bychom snad měli náš objev nějak zveřejnit".

Nic nového pod sluncem! Také v kynžvartském kabinetu kuriozit se v průběhu 19. století začaly shromažďovat jednotlivé suvenýry z dalekých cest i celé kolekce předmětů z často velmi dobrodružných expedic. Dárci byly obvykle známí či přátelé Metternichů, cestovatelé očekávající nějakou finanční podporu, příslušníci či velitelé vojenských jednotek, které někde v zahraničí působily, nebo také někteří toulavější příslušníci rodiny; zejména jistá Molly" - hraběnka Melanie Zichy Ferraris, vlastně třetí tchyně kancléře Metternicha (matka jeho třetí manželky) - byla ve své době velmi zcestovalá. Aztécké památky a suvenýry z Mexika zase pocházejí z mexické cesty, kterou absolvoval hrabě Joseph Zichy v létě 1864: aztécké idoly a amulety, figurky mexických Indiánů, hliněné nádoby a provazy z aloe.

Kynžvartské zámecké muzeum knížete Metternicha získávalo s každou lázeňskou sezonou stále větší věhlas. Není divu, že své poklady do muzea poslali či osobně přivezli mnozí známí cestovatelé a sběratelé. C. k. generálmajor, svobodný pán Cornelius von Danckelmann věnoval muzeu indickou dýmku hooka" na kouření narkotik. Další indické předměty přivezl pan Leonhard z Heidelbergu, který je prý získal od jednoho misionáře. Častým suvenýrem z Indie byly hlavně indické vějíře z ptačích per. Ve sbírce je jich hned několik. Jeden například věnovala do muzea anglická vychovatelka Metternichovy dcery, princezny Clementine s tím, že si ho z Indie přivezl její otec, Mr. Brown.

Známý turista" byl Karl Alexander Anselm, svobodný pán von Hügel. Tento cestovatel a přírodovědec cestoval celých 7 let (1830-1836) po východní Indii (Přední a Zadní Indie a malajské souostroví) a pak dál až na Nový Zéland a do kynžvartského muzea daroval kompletní oděv čínského mandarína, ozdobu hlavy čínské nevěsty a kousek japonského hedvábí.

Také anglický rada Milbank slíbil knížeti Metternichovi, že pro něho bude během svého pobytu v Číně sbírat exponáty pro jeho kynžvartské muzeum. Ze svých cest pak přivezl plnou bednu předmětů - jídelní hůlky, opiové dýmky, nádoby, lampy, hudební nástroje, zbraně, modely domů, vozů a plachetnic, kresby a malby na rolích papíru atd. Další předměty shromáždila expedice rakouské fregaty Novara v letech 1857-1859 (píšu o tom na jiném místě). Richard hrabě von Montgelas poslal do muzea r. 1883 celou kolekci exponátů z Japonska, Bornea, Malajsie, Thajska, Jávy a Číny: japonskou poštovní schránku, prehistorické hliněné nádoby a figurky, hudební nástroj kmene Dajáků z Bornea, nástroje na sklizeň rýže v Malajsii, fragment schránky velkého Budhy z Bangkoku, kolekci 120 vzorků japonských dřev, svazek liány, čínské, malajské a japonské mince, pekingské noviny, účet z restaurace a mimo jiné dokonce i kus cihly z chrámu Nebes v Pekingu.

Takovouto bohatou kolekci pak už bylo radost doplňovat jednotlivými nákupy chybějících zvláštností. Tak například od paní Idy Pfeiffer koupil správce muzea péřovou korunu náčelníka kmene Dajáků, zástěrku dajácké ženy, pár pantoflí, které nosily malajské ženy na Jávě, a také součástky oděvu, který údajně patřil princezně Radama na Madagaskaru.

Z Maroka přivezl hrabě Victor Zichy Ferraris pravý marocký handžár - dlouhou zahnutou dýku. Další zbraně a jiné předměty přivezl z Maroka konzul Liehmann. Štít z kůže nosorožce, habešskou zahnutou šavli a další předměty z Etiopie přivezl major Kodolitsch roku 1871. Pan Charles Duperré, kapitán fregaty, do muzea věnoval lebku mladé gorily a hudební nástroje afrických domorodců -ombi", sanza" a madaku".

Ve své době tak kynžvartský kabinet kuriozit tvořil poměrně uspořádanou sbírku předmětů, vonících dálkami. Aby toho nebylo málo, najdete i v kancléřově knihovně celou řadu cestopisů z objevných cest. Je mezi nimi i Marco Polo a jeho cesta na východ až do Číny, cesta Jamese Cooka k jižnímu pólu a kolem světa a mnoho dalších (Kotzebue, Erman, Görtz atd.). Summa summarum - celkem spousta inspirací pro příští dovolenou!


Autor: PhDr. Miloš Říha, kastelán zámku Kynžvart


To se jim to panečku cestovalo! Taky by se mi líbilo, mít takřka neomezené prostředky i čas... Ale ne všichni byli asi prodchnutí tou pravou touhou po poznání. Před časem jsme byli na prohlídce Konopiště a v pánském pokoji" tam mají také nejrůznější suvenýry z cest členů císařské rodiny. Z jednoho mi ale spadla čelist: kuřácký stolek, vyrobený z celé sloní nohy! :-(  Prostě lovecká trofej...
Opravdu velmi, velmi nechutné.

   
18.07.2007 - Zahraničí - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [2] narciska [*]

    Jsem v nazvu cetla "..a kuze z domorodce"

    superkarma: 0 21.07.2007, 19:53:50
  2. avatar
    [1] Heduš [*]

    Děkuji za minutky dějepisu... na můj vkus příliš mnoho jmen a názvů. Ale zdravím pane PhDrt. Řího!

    superkarma: 0 18.07.2007, 12:51:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme