Dnešek byl dost nabitý. Pronajali jsme si songtó (songto - songtaew - je specifický dopravní prostředek, je to vlastně náklaďák, který má podél bočnic lavice, na kterých se sedí) a na celý den jsme odjeli do jednoho údolí asi 35 kilometrů od Chiang Mai. Údolí se rozkládá podél řeky Mae Sa a najdete v něm vše od slonů, hadů, ještěrek, orchidejí, motýlů až po např. obrovská golfová hřiště a vodopády. Trochu kýč, ale umožni vám to koncentrovaně vstřebávat exotiku.


Nejprve jsme navštívili slony. Žijí ve středisku, kde můžete volně chodit mezi nimi, klidně se jich dotýkat, hladit slůňata. Za pět bathů jsme si nakoupili tunu banánů a bambusů a všechny ty slony jsme nakrmili. Ujít jsme si samozřejmě nemohli nechat i projížďku na jednom z velikánů. Ačkoliv jsem velkým zastáncem práv zvířat, tady to vypadalo, že je mají rádi a hezky se o ně starají.

 

Potom jsme se jeli podívat na farmu, kde pěstují orchideje. Jsou podle druhů zavěšené v květináčích ze stropních sítí a viděli jsme květy, o jakých se nám dosud ani nesnilo.
Jako přidruženou výrobu tam také mají v obrovské zasíťované hale motýly, ale ti se asi zrovna larvili nebo co, protože jsme lítat viděli jenom tři. Zato různých larev či kukel tam bylo požehnaně. U motýlů se drží ještěrky. Hnědé potvůrky s oranžovými boky asi 30 až 40 centimetrů dlouhé. Když se cítí v ohrožení, tak ty oranžové boky roztáhnou a vypadají dvakrát širší. Občas si na nich pochutná nějaký had, a to bez výčitek svědomí, že by ještěrek citelně ubylo. Měli jsme to štěstí, že se nám jeden právě obědvající had předvedl. Koukal mu z hubičky ocásek ještěrky. Ty ostatní ještěřice lítaly po sítích jako zblázněné, a pokaždé když se had pohnul nebo vcucnul kousek té ještěrky, skákaly kolmo do výšky asi půl metru.
Had byl sytě zelený, asi metr dlouhý a pod kůžičkou se mu přesně rýsovala ona snědená chuděra. Občas se v něm pohnula.
V betonovém korytě zas bydleli škorpióni. Snažila jsem se je rozdráždit klacíkem, abychom je mohli vyfotit. Bohužel, pořád zdrhali pod kousek kůry, kterou v korytě měli. Ale na škorpióny jsme nakonec měli štěstí. Když jsem se zadívala na jednu hodně povedenou orchidej, bezděky jsem zavadila o jednu trávu, na které trůnil nádherný kousek, skoro 20 cm velký.

 

Večer jsme se ještě byli podívat na Night Marketu. Taková naše burza, těžce komerční. Zastavili jsme se tam u fotoalb dělaných z ručního papíru, vázaných ručně splétaným bambusovým lýkem a s plastikou slona nebo Buddhy na obálce. Neobvyklá věc, velmi decentní - šílený kýč. Zavírání na vázaný provázek. Jenom jsme si je tak prohlíželi a nechtěli jsme je koupit, protože jsme z Damnoen Saduaku věděli, že i malý je strašné drahý – na české peníze zhruba 2 000 korun. Babku prodavačku jsme odbývali, že to nechcem. Protože si nedala pokoj, zeptali jsme se, kolik chce za ten největší. Řekla 1 200 bahtů. Tím nás uklidnila a my jsme odvětili, že jsme chudí a že máme u sebe jenom 350, aby nám dala pokoj. Ona potom začala brečet, že s ní nechceme smlouvat a snižovala a snižovala, až se zastavila - hádejte kde? No přece na 350 bahtech. Takže ode dneška tahá David na zádech v báglu album 50 x 50 centimetrů, 10 cm široké.

Hotel, ve kterém bydlíme, je příjemný. Dneska jsme si dali úplně nejlepší nudle, jaké jsme zatím v Thajsku měli (zjistili jsme, že jíme velké jídlo jen jednou denně kolem 17 hodiny, mimo snídaně, která sestává třeba jen ze suchého chleba). Přes noc tady bylo minimálně o 15 stupňů méně než v Bangkoku, dokonce jsme se museli zababuchat do spacáků, aby nám nebylo zima. Krásně jsme se vyspali, úplně nejlépe, co tu jsme. Ještě zapršet by mohlo.

Reklama