Tak pro nedostatek příspěvků se teda odhodlávám něco zase napsat. Aby v tom Richard nebyl sám. Moje první opravdová práce. Dělám ji teprve deset měsíců. Pracuji jako konzultantka informačního systému. No, pracuji je silné slovo. Jsem tu spíše jako pro nouzové případy. Byla jsem původně přijata spolu se stejně starou kolegyní. Rozdělily jsme si nějakým způsobem práci a první tři měsíce se učili systém ovládat, abychom pak mohly školit a radit zákazníkům.

Jenže uběhlo deset měsíců a pořád se nic neděje. Měla jsem asi deset služebních cest do centrály v Brně, spíš jsem se učila já, než bych někoho školila. Prostě zatím všechno zvládají původní zaměstnanci a já se můžu v práci ukousat nudou. Takže sedím někdy celé dny na netu a brouzdám si.

Někdo si řekne, že je to fajn práce, peníze jdou, člověk nemusí nic dělat. Jenže ono to pořádně leze na nervy. Kolegyně už to pochopila a našla si novou práci. Já stále hledám, ale asi jsem příliš vzdělaná či co, ale odpovědi na mnou zaslané životopisy jsou zpravidla záporné. Tak pořád čekám a brouzdám po netu. Už jsem si dokonce myslela, že jsem těhotná a tak z práce uteču díky miminu, ale zřejmě chyba lávky. 

Strašně ráda bych se v práci od rána nezastavila a něco pořádného dělala. Tady si připadám nevyužitá. Jenže odejít jen tak, bez nové práce, si nemůžu dovolit. Snad se brzo zadaří.
Jen jako dodatek. Mí kolegové, paní a mladý muž jsou fajn. Ale stejně to není to pravé pracovní prostředí, jaké bych si představovala a jaké si pamatuji z jedné firmy, kde jsem rok docházela na brigádu.
 
slonbidlo


No jo, to znám!:) V minulé práci jsem čekal skoro tři měsíce, než se rozjede nový projekt. To bylo dost hrozné, sem tam jsem musel něco napsat, ale jinak jsem byl docela k ničemu, pořád na střídačce. Ale pak jsem během dvou měsíců dopracoval všechno do poslední minuty, byl jsem v práci i víc než 12 hodin denně.:)

Ale chápu tu bezmoc a touhu po zapojení se a zasloužení si vlastních peněz. Zkuste toho baču!:)

Díky za příspěvek a dál mi pište na redakce@zena-in.cz!

Reklama