Reklama

píše s vtipem sobě vlastním naše věrná čtenářka Věrulinka. Ale to není všechno, přece jenom se chce líbit sama sobě, tak si občas (cituji) „hodí ksicht na obličej“

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Dnešní téma je pro mě už nepodstatné a kdy už na namalování dojde, říkám, že si hodím,, na ksicht obličej“. Ale proč? Tady na vesnici, vážně nemám důvod se malovat, pokud nejedu na úřad do města, nebo velký nákup. A to zase říkám,,hodím si na ksicht obličej, aby se mě lidi nelekli“. Tím nemyslím, že bych vypadala, jako strašidlo, to zase ne. Přece jenom, jdu mezi lidi, a i když jsem vlastně už stará bába, chci se líbit sama sobě a mít dobrý pocit.

Doma kolem baráku a lítání po zahradě a při práci, kdy ze mě teče pot, považuji malování za pitomost. Slepicím se líbím tak, jak jsem od přírody, říkávám s určitou nadsázkou. Madlence a Besince je to též jedno. A manželovi?

V našem věku, také. Došla jsem k názoru, mladší už nebudu a rtěnka je moje největší přítelkyně, na ní nezapomenu v žádném případě, ta mi stačí. Ale, zase, ne že bych si rty malovala pro krásu, ale spíš jí používám z důvodu, mého blbého zvyku, olizování rtů. Když si dám rtěnku na rty, zapomenu se olizovat. I když se občas přichytím a rtěnka není, je slízaná. Zajímalo by mě, kolik kilo rtěnky, jsem za svůj život slízala?

Nedalo mi to a hledala jsem na internetu a našla tento výsledek, je to k neuvěření, ale něco na tom bude. Průměrná žena spotřebuje za život 2,7 kilogramu rtěnky. To není málo, že? Vrátím se k malování. Bývaly doby, že ani k popelnici se smetím, bych nešla bez namalování.

Byly doby, kdy jsem vstávala do práce ráno ve 3.30 hodin a to o hodinu dříve, než bylo nutné. Proč? Uvařila jsem si kávu, v klídku sedla k zrcadlu, načesala se, namalovala se, musela jsem se líbit sama sobě. Samozřejmě, ne jen sobě, i mužům.

Přišla nemoc, přišel věk a najednou mám pocit, že nějaký namalování mě už nebere. Oni jsou daleko důležitější věci, příkladně charakter ženy, její chování, jednání.

Co je platný, když vidím mladé děvče, krásně je namalované, učesané, oblečené, jako kdyby právě vyšla ze salonu krásy. Když ale otevře pusu a je sprostá, že by se ani zedník nemusel stydět, což jsem zažila na vlastní oči. Starší babička šla pomalinku s hůlčičkou po chodníku a ona na ní zařvala ,,uhni kr*vo stará“.

V ten moment, kdyby na sobě měla metrák zlata ještě, byla zralá na to malování jí přimalovat, ale ručně.

Zdraví Věrulinka

Milá Věrulinko, máte pravdu a váš příspěvek beru jako krásnou a moudrou tečkou za našim dnešním tématem.

Tímto se omlouvám všem autorkám kratších příspvěků, které jsem dnes už nevydala. I tak jim za ně moc děkuji a věřím, že na denní témata nezanevřou a budou sát dál