Zdraví

Šleha přímo do brýlí!

Tělocvik mě na základní škole bavil. Tenkrát jsem byla hyperaktivní, učitelé si se mnou nevěděli rady. Ale při tělocviku jsem se trochu vybouřila.

S přestupem na střední školu se to změnilo. Ne že by mi pusa jela méně, to rozhodně ne. Ukecaná jsem byla pořád. Ale už jsem přece byla velká slečna, tak proč se "ztrapňovat" při tělocviku, že. Notabene před mladým tělocvikářem.

Ale občas jsem se přemohla, nevymlouvala se na "ženské dny" a cvičila. Naše třída byla plná holek, takže se jednou stalo, že jsme cvičily jenom čtyři holky. A učitele nenapadlo nic lepšího, než že budeme cvičit s medicimbaly. No super!

Nejdřív jsme si s nima jen házely, ale pak přišlo to nejlepší. Našemu trýzniteli přišlo na mysl, abychom si dvě a dvě stouply naproti sobě, jedna se otočí zády k té druhé a prohodí ten těžký míč mezi nohama.

Takže jsem se otočila, předklonila a hodila. Jenomže mi podklouzly nohy a já nestihla vyndat. Výsledek byl jasný, skončila jsem na "hubě" (jiný výraz se opravdu nedá použít). Všichni dostali záchvat smíchu, já taky. Sedla jsem si a smála se jak blázen. Přišlo mi to strašně směšný.

Zapomněla jsem uvést, že jsem nosila dioptrické brýle - bez nich jsem byla téměř slepá. Ve chvíli, kdy jsem stáhla brýle, všechny smích přešel. Ale já nedokázala pochopit, proč na mě všichni tak zírají. Jenom kamarádka vydechla: "Jarčo, teče ti krev." Obroučkama jsem si rozsekla kůži pod obočím.

Pak už následovala cesta do nemocnice, kde mě moc hezky ošetřili a víčko sešili. Odnášela jsem si tři stehy.

Oko mi do druhého dne oteklo, že jsem na něj skoro neviděla, malovat jsem se skoro nemohla (boxer hadr). Koncem týdne mi už víčko hrálo všemi barvami duhy. Ve škole jsem nezasvěceným vyprávěla, že mě zmlátila kamarádka.

Tahle příhoda je stará čtyři roky, jizvu mám dodnes, pořídila jsem si kontaktní čočky, ale tuhle historku dávám k dobru vždy, když se na tohle téma začne mluvit.

Přeji pěkný den plný sluníčka, Sirka

 

Milá Sirko, tvá příhoda mě opravdu potěšila. :o))) Někdy je to holt tak, že nejvíc se zasmějeme cizímu neštěstí... To samozřejmě ber s nadsázkou. V každém případě ti opravdu moc děkuji za tvůj příspěvek.

 

 

   
06.06.2005 - Zdraví - autor: Čtenářský příběh

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme