Pokud sledujete Ordinaci v Růžové zahradě, možná jste měly jako já období, kdy vás seriál vcucnul a nepustil, a naopak zase dobu, kdy jste se bez nej obešly. Já to takhle praktikuji několik let. Některé dějové linky jsou pro mě trochu nudné, tak seriál vypouštím, ale zase vím, že přijde chvíle, kdy budu jak zatlučený napínáček.

Nyní mám vlažné období.

Přišla ale předminulý čtvrtek moje kamarádka Věra na večeři a po osmé šup, už zapnula televizi, že se musí dívat. Tak jsem se dívala s ní. Vyptávala jsem se jí, co se zrovna děje, jestli jsem náhodou za poslední rok o nic nepřišla... celkem rychle mne zasvětila do aktuálního děje. Samozřejmě od toho čtvrtka už zase seriál sleduji.

seriál

Minulý čtvrtek, jak bylo volno, zase přišla Věra večer na kafe. Už ve dveřích mi říká: „Mně se stebou minule tak pěkně povídalo o tom seriálu, to víš, doma se na to mužský nekoukaj, tak to spolu zase probereme jo?“ Naše sledování se zvrhlo v drbání postav - určitě si to taky někdy užíváte. Tak se jen tak „ňahňat“ v nepodstatných věcech, přirovnávat některé postavy k reálným lidem, které kolem sebe máte. Tak jsme přešly na postavu bývalé servírky a svůdnice Renaty.

„Mě to úplně vytáčí... ta Renata je jako Míla. Prostě ti chlapi jí to žerou. Vždyť je průhledná jako záclona... a ten Mázl je prostě blbej. Ale blbej není on, ale spousta chlapů by se chovalo stejně. Ona zamrká, nasadí sladký hlásek, namluví mu, jak nemá kde bydlet, nemá peníze a práci, že je vlastně taková bezdomovkyně, kterou má v moci, a on úúúúplně roztaje. No a vidíš, už ji má doma. Přesně jako Míla, pamatuješ, jak chtěla sbalit toho ženatýho Romana? Taky šla přes mrtvoly, dělala ze sebe chudinku, jak ji nemá nikdo rád, a dokonce uronila slzy!!! Ale jen před Romanem, jak je chudák sama a je nemocná a nikdo jí nepomůže. To je stejná mrcha jako tady ta v seriálu. Jéžiš, to jsem se rozčílila...“

Věra se sice rozčílila, ale ještě jsme probraly ostatní výrazné postavy aktuálního dílu a odcházela domů spokojená. Já si takhle připadám občas ráno v práci. Než se ponoříme do práce, taky se bavíme o tom, co se dálo večer, na co kdo koukal nebo kdo kde byl. Pokud přijde řeč na nějaký film či seriál, máme společné téma. Sice můj manžel, se kterým také pracuji, kroutí hlavou a vytáčí oči v sloup, ale nedávno mne napadlo, že občas si „podrbat“  je prostě potřeba. Co na tom, že nestojíme na pavlači, ale sedíme u kávy v práci...

Taky si rády podrbete? Tím nemyslím zlé pomluvy, ale neškodné drby, takové ženské, pavlačové tlachání... já to občas miluju. Je to takový příjemný relax!

Reklama