.

Slavnost otevřených sklepů

Cestování

Slavnost otevřených sklepů

sklipek

S Janem Mazánkem, vinařem a zakladatelem kanceláře Česká pohoda, neputujeme po našich zemích, ale po Rakousku. Kniha, kterou Jan Mazánek napsal, se jmenuje Cesta za vinným snem, a úryvky z ní vychází jako seriál každý pátek v rubrice Cestování magazínu Žena-in.

V těchto úryvcích najdete vždy nápovědu pro otázku v Soutěži o dovolenou za 10.000 korun!

  • Vyhrajte dovolenou v České republice podle vašich představ! Romantika, rodinná pohoda, koupání nebo výlety! Soutěžte zde: Dovolená za 10.000 korun!

Další úryvek se jmenuje...

Slavnost otevřených sklepů

Přicházím do Furthu - městečka dnes otevřených sklepů. Rakušané milují Blasmusik - dechovku - ještě více než generace našich českých rodičů. A tak nepřekvapí, že nemůže chybět na žádné pořádné rakouské lidové slavnosti. Na slavnosti otevřených sklepů ve Furthu ji převáží na valníku od sklepa ke sklepu.

Otevřené sklepy? Proč? Pro koho? Co tam?

Offene Kellertüren (Otevřené sklepy) a Kellergassenfeste (Slavnosti sklepních uliček) jsou možná nejzajímavějšími vinařskými akcemi, a to nejen v Rakousku. Osobně je mám raději než poněkud divoká a někdy až kýčovitě pouťová vinobraní. Organizace těchto akcí se poněkud liší, ale v důsledku jde vždycky o totéž - o víno, o poznávání vína, o setkávání vinařů s milovníky vína a o pohodu.

To se domluví větší počet vinařů v obci (zpravidla to organizuje jejich místní sdružení či spolek), otevřou dveře svých sklepů, a pak před sklepy, v lisovnách a ve sklepích připraví posezení, domácí pochoutky a samozřejmě své víno. A návštěvníci a milovníci vína pak obcházejí sklep za sklepem a ochutnávají vína od různých vinařů, srovnávají je, snaží se charakterizovat jejich barvu, vůni a chuť a rozebírají své názory se svými přáteli, jinými milovníky vína i s vinařem. Tohle voní po rozkvetlé louce, tohle po citrusových plodech, jiné po exotickém ovoci, lipovém květu, muškátovém oříšku, medu či vanilce, červené pak po červeném ovoci, lesních plodech, černém rybízu, zpoceném koňském sedle (nevymýšlím si, přátelé právě tato přirovnání na jedné degustaci od věhlasného sommeliéra skutečně slyšeli!). Pokud jde o fantazii, kam se na vinaře hrabou rybáři!

sklipek

Potěšující je, že se začíná tato sympatická vinařská tradice, zejména v poslední době, rychle šířit i do našich slovanských vinařských oblastí. Velké Pavlovice, Velké Bílovice, Bořetice, Pavlov... Pokud jde o cenu a placení: někdy se platí u každého vinaře zkonzumované víno, jindy zaplatíte paušální poplatek a dostanete pěknou skleničku s logem akce. Do té vám pak ve všech zúčastněných vinařstvích nalijí, o co si řeknete - jen ale ta vína, která jsou na stole. Do archivního sklepa s nejvzácnějšími skvosty vás samozřejmě vinař s paušální skleničkou nepustí. To ale neznamená, že se leckde nanalévají skvělá vína, včetně ledových a slámových.

Toto poetické odpolední, večerní a noční obcházení sklepů mívá pak druhý den ještě ryze praktickou a obchodní dohru. Postupně střízlivějící milovníci vína objíždějí vinařství, jejichž vína je večer předtím nejvíce zaujala (nebo spíš, která si ještě pamatují, že je zaujala) a tam je po bednách a za velmi příznivou cenu nakupují.

Obcházení otevřených sklepů, to se nedá moc popisovat - to se musí zažít, ochutnat a vychutnat. A fotit jsem také nestíhal. Kromě toho jsem v té chvíli ještě vůbec netušil, že z téhle cesty vznikne nějaká knížka a že budu potřebovat fotky, a tak jsem se ani nesnažil a nenechal se rušit v nasávání atmosféry. Takže se omlouvám těm, kteří se na ně těšili - nejsou. Ale v příštích dílech to zas napravím!

U sousedů - u přátel

A tak se zmíním jen o jedné zkušenosti, která mě překvapila a potěšila. A to je rakouská družnost, vstřícnost a uznalost. Setkal jsem se na své cestě s mnoha Rakušany. A nikdy jsem neměl pocit, že by mě považovali za jednoho z těch, co je ohrožují na životě budováním obludných elektráren přímo za jejich humny.

sklipek

Při placení si ke mně paní šenkýřka přisedá a ptá se, odkud jsem, co tu dělám, chválí mou němčinu... Když odejde, přitočí se ke mně pán s paní od vedlejšího stolu a taky si chtějí popovídat, taky chválí mou němčinu. To mě opravdu překvapuje. Jednak proto, že moje němčina ke chválení opravdu není (ale jednou bude!) a za druhé proto, že my Češi nejsme na chválení moc zvyklí. Jak říká můj švagr Petr - „Když se nepochválíš sám, nikdo to za tebe neudělá". A tady najednou takové chvály. Příjemná zkušenost! Zkusme to také aspoň někdy! Více se dívat a dávat pozor, kdy si někdo z našeho okolí zaslouží uznání, a taky mu ho dát. Slovem, gestem, úsměvem...

Hostem u vinaře

Druhý zážitek a rozhovor na téhle slavnosti stojící za zaznamenání pak svádím s vinařem z posledního vinařství na konci sklepní ulice. Tomu rozumím skvěle! Ale nevím, jestli je to tím, že mu fakt rozumím, nebo tím, že už chvíli popíjím (a on jistě také) ten nejlepší nápoj porozumění, že máme oba dobrou náladu a prostě si rozumíme a slova nejsou důležitá. Zase je to ta rakouská družnost. Už skoro zavírá, já tam zůstávám skoro poslední, ale pan vinař si ke mně najednou přisedá a zase odkud jsem a co tu dělám a jak se mi tu líbí... Pak už tam zůstáváme úplně sami, vinař nese další džbánek - ten už je „na něj" - pozornost podniku. Nějak po půlnoci se zvedá a jde mi ještě ukázat sklep, okoštovat... No, pak už si to moc nepamatuju... Vím jen, že podle jízdního řádu, který jsem dostal na nádražních informacích a pečlivě si v něm vyznačil poslední vlak domů, tak ten poslední vlak odjížděl nějak kolem půl jedenácté. To jsem ale na něj nemohl běžet, protože jsme zrovna řešili, proč právě veltlínům se tady tak daří, nebo něco podobného, ještě důležitějšího. Jan Mazánek

Takže když se s pohostinným vinařem rozloučím, domů mi už jede jen pěškobus. Navíc vůbec nevidím na mapu (ne, že by se mi písmenka míhala před očima, ale je tma jako v pytli), a tak jdu pouze po čuchu. A čuch to špatný nebyl (trénink z neustálého očuchávání vína je zkrátka znát). Skutečně po pár kilometrech narážím na vodní spousty, tekoucí k Vídni. Jen most je to jiný než ten, který vede nejkratší cestou k mému kremskému domovu. Ale já jsem za něj stejně vděčný - být na správném břehu Dunaje, to je poloviční vítězství. Vlastně už skoro celé. Happy end - po 3. hodině ranní jsem v posteli.

V příštím pokračování přeskočíme další dny májové cesty a vydáme se rovnou na podzimní cestu do Wachau - tentokrát s kolem a s tátou, kterému jsem tu cestu (a pak i tu knížku) věnoval k pětasedmdesátinám.

Jan Mazánek, Z knihy Cesta za vinným snem

Kam dál?

Soutěž o zájezd za 10.000 korun!

   
30.04.2010 - Zahraničí - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [13] peetrax [*]

    mio — #12 Sml30 Sml30 Sml67

    superkarma: 0 30.04.2010, 21:55:37
  2. avatar
    [12] mio [*]

    peetrax — #11 za rodinou, tzn. v překladu taky za vínem, takySml30

    1. na komentář reaguje peetrax — #13
    superkarma: 0 30.04.2010, 21:44:29
  3. avatar
    [11] peetrax [*]

    mio — #10 tak na sebe budem mávat! Sml30 Taky za vínem, taky? Sml39

    1. na komentář reaguje mio — #12
    superkarma: 0 30.04.2010, 18:17:12
  4. avatar
    [10] mio [*]

    peetrax — #8 pajda — #7 Sml52Sml52 svět je malý Sml52

    holky já na vás mávnu přes Pálavu, my budeme zrovna o víkendu v BavorechSml30

    1. na komentář reaguje peetrax — #11
    superkarma: 0 30.04.2010, 14:38:48
  5. avatar
    [9] Milala [*]

    Pro mne to taky není nemožné a ani vzácné.Jakmi.le se oteplí,vezmu kolo a kousek za domem začínají sklepy.No a všude vás zvou na pohárek a pokec a někdy je fakt umění to kolo zase nasměrovat zpět k domovuSml30

    superkarma: 0 30.04.2010, 14:11:18
  6. avatar
    [8] peetrax [*]

    pajda — #7 co? Ty seš Žídkova, či co? Sml2 Sml2 TY woe!!! Sml52

    1. na komentář reaguje mio — #10
    superkarma: 0 30.04.2010, 12:08:39
  7. avatar
    [7] pajda [*]

    peetrax — #5 bezva, kdybys náhodou k Žídkům netrefila, tak bydlíme u kostela - tlustej fousatej mužskej s brýlema, kterej bude na bodování, patří ke mě. Klidně se přihlas, že jsi z Ženy-in, on tě nasměrujeSml30Sml30Sml30

    1. na komentář reaguje peetrax — #8
    2. na komentář reaguje mio — #10
    superkarma: 0 30.04.2010, 11:59:08
  8. avatar
    [6] peetrax [*]

    pajda — #4 Ono je na tohle i to počasí lepší v únoru, jak píšeš. Sml22 Sml67

    superkarma: 0 30.04.2010, 10:19:29
  9. avatar
    [5] peetrax [*]

    pajda — #4 ha, Popice! Sml57 V neděli tam jedu na bodování vína a pak zřejmě k p. Žídkovi do sklepa. Sml57

    1. na komentář reaguje pajda — #7
    superkarma: 0 30.04.2010, 10:10:34
  10. avatar
    [4] pajda [*]

    peetrax — #1 nesmíš jezdit jen na velké akce. U nás v Popicích jsou otevřené sklepy hned v únoru, první sobotu po Valentýnu, a hodně lidí si pochvaluje, že je to Rakousku podobné. máme ale omezený počet vstupů tak, aby vinaři měli na lidi čas.

    1. na komentář reaguje peetrax — #5
    2. na komentář reaguje peetrax — #6
    superkarma: 0 30.04.2010, 09:17:33
  11. avatar
    [3] Kremzina [*]

    Tohle bude možná čitelnější

    superkarma: 0 30.04.2010, 08:35:03
  12. avatar
    [2] Kremzina [*]

    superkarma: 0 30.04.2010, 08:31:13
  13. avatar
    [1] peetrax [*]

    Hned bych jela, až bych brečela. U nás mi to tolik neříká, vzácný mi to není, bo Bílovice, Pavlovice etc. mám za rohem, do různých sklepů se dostanu celoročně, ale v Rakousku je to jiný, všechno - od interiéru, exteriéru, atmosféry až samozřejmě po vína. 

    Když jsem byla v Golsu, večer tam zrovna končil hon. Na návsi v parku měli rozložené úlovky, kolem toho hořely pochodně... bylo to strašně ponurý, ale tak krásně... Tak i tohle mám spojeno se slavností otevřených sklepů. Sml39

    1. na komentář reaguje pajda — #4
    superkarma: 0 30.04.2010, 00:19:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme