Reklama

Známých dvojic komiků, které dokázaly rozesmát publikum, není zase tak málo, jak by se při pohledu do silvestrovského televizního programu mohlo poslední dobou zdát. Některé nás bavily spíše v dětství, jiné pak měly naopak typicky dospělácký humor, který nám došel až po letech.

U mě na počátku byli...

Tom a Jerry

Asi úplně první dvojice, která mě rozesmívala, byla kreslená. Proradný kocour a úskočná myš dodnes slaví úspěch. Je pravda, že se je snažily vytlačit zástupy robotů a jiných úchylných bytostí, často z vesmíru, nebo bůh ví odkud, ale věřím, že ta dvě roztomilá zvířátka, která spatřila světlo světa již v roce 1940 zvítězí i u té nejmladší generace.

Je pravda, že z výchovného hlediska byl jejich humor poněkud brutální, ale kam se hrabe na ty dnešní střílečky a násilnosti ve videohrách, ke kterým se dostane i dvouletý prcek.

Málokdo ví, že z dílny autorů (William Hanna a Joseph Barbera) vzešel i seriál o dvou myších (Pišta a Fišta), které svádějí různé bitvy s kocourem Fousem. Konkurenci těmto „západním“ hrdinům pak nejen u nás dělal sovětský seriál Jen počkej, zajíci!, v kterém se zlý vlk snaží polapit chudáka zajíce. Jednotlivé díly nám přinášel i sám Večerníček...

Potom v černobílé barvě na velkém plátně přišli...

Laurel a Hardy

Tlustý a hubený, oba s typickou buřinkou. Dominantní a noblesní Oliver Hardy a roztomilý nešika Stan Laurel se skvěle doplňovali. Jejich geniální humor inspiroval dokonce v šedesátých letech k tomu, že byly vytvořeny jejich animované podoby.

Nicméně originál je originál. Dodnes vidím před sebou Stana, jak nabírá... inu, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Divadlem mě z dálky jako první políbili...

Voskovec a Werich

Jiřího Voskovce a Jana Wericha předpokládám není třeba představovat. Byli si komediálně i hereckým stylem podobní, avšak stejně jako výše zmínění komici rozdílní vizuálně. Této odlišnosti vděčili za to, že si je jejich diváci tolik nepletli, což se některým slavným dvojicím stává.

Dvojici V+W jsem důvěrně poznala díky mojí babičce. Nedávno jsem zde připomínala divadelní hru V+W Revue, která měla premiéru v divadle ABC a která připomíná celou slavnou éru Osvobozeného divadla.

Na praskajících vinylovým deskách jsem poznala...

Miloslav Šimek a Jiří Grossmann

Humoristická dvojice, jež vystupovala v legendárním divadle Semafor, poznamenala nejednu duši naší generace (a generace našich maminek). A opět se skvěle doplňovali. Šimkův nezaměnitelný styl humoru s vážnou tváří a lehce uličnické Jirkovo „shazování“ každé situace vyvolávaly slzy smíchu.

Dodnes hned vím, s kým jsem na jedné lodi, když někde „nahodím“: Ten den zrovna nejezdily elektriky nejplynuleji. Asi k ránu sprchlo...

Pak přišla televizní zábava mého dětství...

Jiřina Bohdalová a Vladimír Dvořák

Když se řekne Televarieté... tak se vám - předpokládám stejně jako mně - vybaví elegantní dáma se smyslem pro humor Jiřina Bohdalová a vedle ní na první pohled suše působící Vladimír Dvořák.

Jejich scénky bavily televizní diváky celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Před kamerou se ovšem sešli o mnoho dříve a díky reprízám nejen na silvestra tu s námi vlastně zůstávají dodnes.

A to nejlepší od nich? Jmenuji se Lídležka Anežka... ? Nebo co myslíte vy?

A následovala televizní zábava mé puberty...

Oldřich Kaiser a Jiří Lábus

Dvojice zažívala svoje zlatá léta zábavy v osmdesátých letech. Téměř celá republika v té době pravidelně usedala k televizním obrazovkám, když vysílali pořad Možná přijde i kouzelník.

Nezapomenutelná je pro mě osobně scénka, která byla uvedena krátce po Sametové revoluci, kde puberťačka „Karolína Kaiserová“, kterou famózně ztvárnil Oldřich Kaiser, odpovídá po mnoha letech na všetečné otázky pana profesora ohledně listopadových událostí, které jsou pro ni jen nudnou kapitolou v dějepise. Ó, jak byli komici předvídaví... přesně tak to asi dnes ani ve školách může probíhat, nemyslíte?

Jistě si také mnohé vzpomenete na jejich nekonečný rozhlasový seriál Tlučhořovi.

Těch dvojic bylo pochopitelně více. Jednou z nich například také Pat a Mat - dodnes si na ně vzpomenu, když se zdá, že řemeslník, kterého jsem si objednala, nepatří k nejšikovnějším. A to je docela často. Což ovšem není k smíchu, ale k pláči. Tak zase třeba v jiném článku to probereme.