Někteří z nás, když jsou ve vztahu, nemyslí tolik na štěstí své, ale na štěstí a pohodlí toho druhého, protože mají pocit, že to tak v partnerském svazku má být, zvláště pak ženy. Jenže tak to opravdu není a někdy to bývá začátek konce, stejně jako v případě Slávky. „Myslela jsem, že můj životní uděl je postarat se o vozíčkáře, dělala jsem pro něj maximum, ale…“. Ta chtěla to jediné - aby on, ten s handicapem, měl co nejlehčí život, když už byl osudem takto „potrestán“.

chairSlávka je velmi energickou a úspěšnou ženou, která se díky své práci objevuje často na různých akcích i těch charitativních. Tam také potkala jeho, muže, který je upoután na vozíček. „Všimla jsem si ho až pozdě večer, jak seděl v koutě na svém vozíčku a s nikým se nebavil, ač byla zábava v plném proudu. Bylo mi ho hrozně líto. Slovo dalo slovo a my jsme si povídali celou noc, samozřejmě nechyběla ani výměna čísel. Jeho osud mě hrozně dojal a já cítila, že mu chci a hlavně musím pomoci.“ Vypráví Slávka, která se rozhodla, že stůj, co stůj se o něj bude starat, vždyť on to přeci potřebuje, říkala si. Ovšem to byla možná právě ta největší chyba.

Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého.
Friedrich Dürrenmatt

„Pamatuji si, jak jsme poprvé jeli na večeři a on mi napsal, že pro mě přijede. To bylo nemyslitelné. On jako vozíčkář pro mě přece nepojede autem, i když ho měl speciálně upravené. Trvala jsem na tom, že pro něj pojedu. Vlastně jsem na tom trvala vždy. Sice jsme spolu nikdy nebydleli, ale trávila jsem u něj spoustu času. Obskakovala jsem ho, nechtěla jsem, aby mi třeba podal skleničku, vařil, strojil stromeček, uklízel nebo sjel do večerky pro víno. Proč by měl? Já mám přece zdravé nohy, říkala jsem.“ Slávka se nestala pro svého přítele onou milovanou partnerkou, ale spíše pečovatelkou, což si ale ona neuvědomovala. „Když po necelém roce mi oznámil, že je konec, nevěřila jsem. Vždyť jsem se o něj tak starala, ale prý to byl ten důvod, kvůli mně si prý vůbec nepřipadal jako chlap, už tak ho štvalo jeho omezení, která měl, a já ho ještě podle jeho slov více srážela.“ Slávka ho zprvu nazývala jako nevděčného haj*la, ale momentálně toho velmi lituje a ví, že za vše může ona. „Teď s postupem času můžu říct, že asi tam byla více lítost, než láska, tedy z mé strany. To je samozřejmě špatně, tak to být nemá, NIKDY, ať už je někdo zdráv nebo naopak. Byla jsem prostě blbá, místo milující partnerky jsem byla jen pečovatelkou.“

Čtěte také:

Reklama