Byť je únor plnohodnotným zimním měsícem, byl od nepaměti protkán nejrůznějšími symboly a oslavami příchodu tolik očekávaného jara. A jedním z nejdůležitějších dnů byl pro naše předky i dnešní svátek – Hromnice. S nimi se pojila celá řada zvyků a pranostik, které časem postupně vzaly za své. Napadlo vás ale někdy, proč a jak vůbec vznikly a které vydržely dodnes?

Ve spojitosti se svátkem připadajícím na 2. února určitě vylovíte nějakou tu pranostiku. Například „Na Hromnice o hodinu více.“ nebo „Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.“. Obě přinášejí zprávu o postupné ztrátě nadvlády zimy. Dny se prodlužují a sluneční paprsky probouzejí přírodu k životu. A my bychom jí v tom, podle starých zvyklostí, měli pomoci. Jak to dělali naši předkové?

Oslavy bohyně Brigid

hromniceUž staří Keltové slavili na počátku února takzvaný Imbolc, což byl svátek na počest bohyně Brigid. Tato ochránkyně života ztělesňující ženský princip bývá často ztotožňována s Bohyní – matkou. Držela patronát nad rodícími ženami, stejně jako nad úrodností půdy či nad řemeslníky. Pod jejím dohledem tak vznikalo vše nové. Na její oslavu tak všude plály ochranné ohně a na vchody do domů se připevňovaly její symboly – uzly ze slámy.

Probuzení Peruna

I staří Slované slavili v únoru pozvolné probouzení přírody – příchod boha hromů a blesků Peruna. Ten o sobě dával vědět prvním jarním zahřměním. Odtud ostatně také pochází název Hromnice. Jakmile se ozval první hrom, probudil jarní božstva a rodil se nový život. Rachot vyháněl zlé zimní duchy z jejich úkrytů a lidé při tom ochotně přidávali své ruce k dílu. Ve svých obydlích přemísťovali nábytek, nadzvedávali vozy a halasili zemědělským náčiním. Do země před vraty pak zatínali sekyry, které byly Perunovým symbolem. Všudypřítomný úklid a očistu doprovázely ohně. Tyto zvyky prý někde přetrvaly až do 19. století.

Uvedení Páně do chrámu

I křesťané časem přijali Hromnice za své, jelikož vymýtit zavedené pohanské zvyky by bylo nemožné. A tak jen proměnili bohyni keltskou Brigit v Pannu Marii a k tomuto datu přiřadili událost z evangelií (Lk 2,22-38), kdy Ježíšova matka Marie přinesla podle židovského obyčeje svého syna do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Vždy 2. února si tak připomínají svátek Uvedení Páně do chrámu. V kostele si navíc můžete dodnes nechat před mší posvětit svíce, takzvané hromničky. Ty lidé dříve zapalovali při bouřích a dávali je za okno, aby tak ochránili domácnost před blesky. Světlo hromničky navíc mělo duši umírajícího svítit na cestu do nebe.

Jak bude?

Hromnice sloužili lidem také jako zdroj předpovědi počasí. Doslova podávaly lidem zprávu o tom, jaký bude rok. Vznikla tak celá řada pranostik.

  • Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.
  • Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc.
  • Tmavé Hromnice - sedláka radost; jasno-li ale, sněží ještě dost.
  • Na Hromnice - chumelice, netrvá pak zima více.
  • Na Hromnice zima s létem potkala se.
  • O Hromnicích déšť - na jaře sníh; o Hromnicích sníh - na jaře déšť.
  • Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě i ženu na marách než slunce.

Proč únor?

Stále vám připadá, že v únoru je na oslavy jara ještě brzy? Kdepak! Tento měsíc totiž dostal název podle ledových ker na řekách. Ty by se v této době měly začínat lámat a takzvaně se „unořovat“ pod vodu. A to nevěstí nic jiného, než pozvolný konec nadvlády zimy.

Čtěte také:

Reklama