Milé holky, ženy i mámy, pomozte nám, aby se z nás stali opravdoví tátové! Vážně se snažíme, ale někdy je to docela záhul.
Jistě chápete, že nemám na mysli ten samotný fakt, že jsme kamsi předali pár svých chromozomů. Tátou se člověk stává po týdnech, měsících a létech přebalování, konejšení, nočních výjezdů na pohotovost, šiškových bitev a početních příkladů.
Je to něco jako na burze: Člověk prostě musí ze začátku něco investovat, a pak – s trochou štěstí – bude odměněn. Ostatně myslím, že u vás je to podobné. Když jsem se několika mladých maminek (včetně svojí vlastní ženy) ptal na pocity těsně po porodu, rozhodně nepopisovaly žádnou záplavu mateřské lásky. Spíš něco jako: „Uff, tak to mám za sebou. A teď mě nechte spát!“

 

soutěž - rozkošnice: moudí

 

Prakticky vzato, otcem se stáváme v okamžiku, kdy nám vy, naše drahé polovičky, to sladké tajemství prozradíte. Možná – ne, určitě očekáváte, že nám do očí vyhrknou slzy štěstí, přivineme vás k sobě a pravíme něco jako: „Miláčku, to je ta nejkrásnější zpráva, jakou jsem kdy slyšel!“ (to celé za zvuku smyčců).

Ehm. Jak to jenom říct – drahé dámy, nebuďte zklamané, když bude skutečnost vypadat poněkud jinak. Muž, který se právě dozvěděl něco takového, většinou cítí radost, ale současně s tím je i trochu v šoku. Místo díků a projevů lásky se tváří rozpačitě a koktá: „Jak to?“ nebo „To přece není možné?!“ I ten nejtupější mužský totiž nejasně tuší, že příchod dítěte znamená spoustu změn v jeho životě, a velká část z nich je (alespoň na první pohled) v jeho neprospěch. Přebudovat byt, nakoupit spoustu věcí… A budu vůbec moct jet s klukama na vodu?! Fanda vyprávěl hrozné věci o tom, jak té jejich malé rostly zoubky… 

Věřte: Nedostatek nadšení u nastávajícího otce není důkazem toho, že vás má málo rád nebo že se na potomka netěší. Dejte mu čas. Jakmile mu to doopravdy dojde, všechno bude jiné.

 

Muž potřebuje mít věci pod kontrolou. Rozumět tomu, jak fungují. Těhotenství a porod se mu jeví jako záhadné ženské mystérium, které zůstává skryto v mlze nepochopitelných emocí a lékařských termínů – a od kterého se tedy raději drží dál. Dobrý předporodní kurz nabízí téměř dokonalé řešení: Budoucí tatínek tam získá dostatek odborných informací, možnost na všechno se pořádně vyptat, ale také příležitost setkat se s dalšími muži, kteří jsou stejně vyjukaní jako on.

Milé nastávající i stávající maminky, musím vás také upozornit, že ani ten nejpozornější a nejzamilovanější muž prostě neví, co se ve vás v tomto složitém období odehrává. Očekáváte od nás takovou míru empatie, která hraničí s jasnovidectvím. S průměrným mužem je třeba komunikovat nikoli prostřednictvím vyčítavých pohledů a vzlykání v koupelně, ale jasnou a upřímnou řečí. Přejete si důvěrné něžnosti, nebo chcete mít klid? Co konkrétního pro vás můžeme udělat? Nebojte se říct třeba: „Potřebuju, aby sis ke mně sedl a chvíli mě choval jako malou holčičku.“

Využijte každé příležitosti, jak zmenšit přirozený odstup vašeho chlapa k nenarozenému děťátku. Ať si ho pohladí, ať mu zpívá nebo vypráví – slyší to i ve vašem bříšku. Ta představa každého muže fascinuje.

Už se to narodilo! Samozřejmě máte náskok, protože jste mohla trénovat už v porodnici. I z muže ale muže být docela obstojná, ba dokonce výtečná „matka“! Zapojte svého taťku do všech běžných činností okolo dítěte, ale nechte ho dělat je samostatně a po svém. Naprostá většina z nás bez problémů zvládne manipulaci s plenami, pochopí systém tkaniček a suchých zipů na dupačkách a naučí se ohřívat mléko na správnou teplotu. Budeme to dělat dokonce s potěšením, hrozně těžko ale snášíme neustálý dohled, kritizování a opravování. Pokud někteří tátové berou dítě do ruky jako časovanou bombu a při prvním zakňourání okamžitě předávají mamince nebo babičce (a při přebalování radši odcházejí z místnosti), je to nejspíš způsobené tím, že nedostali šanci.

Zkrátka a dobře: Nechte ho v tom samotného. Jděte si klidně ke kamarádce nebo na nákupy a nechte ho starat se o miminko třeba celé odpoledne (samozřejmě pokud už pije z lahvičky). Nebuďte nervózní a nevolejte každou půlhodinu, on to zvládne. A výsledek je obrovský: Kromě toho, že bude váš muž schopný vás kdykoli zastoupit (což není k zahození), pokládá touhle všední péčí základy skutečného otcovství.

 

Jsi pořád moje láska…  Dítě (obzvlášť to první) zaplní ženě celý svět, veškerý duševní obzor. Vím to moc dobře, u nás to bylo taky tak. Podle chytrých knih je to přirozené a z hlediska evoluce moc dobře vymyšlené. A samozřejmě chápu, že jí zaplní i skoro všechen čas, včetně toho, který byl dřív určený na spánek a na jídlo. Asi to byla velká troufalost, když jsem po své ženě chtěl, aby si občas všimla i toho svého neužitečného trubce… ale ona se na mě kupodivu nezlobila.

Asi takhle: Pokud máte na výběr, jestli se před příchodem toho svého z práce trochu namalovat, nebo jestli místo toho vyluxovat, určitě zvolte variantu č. 1. Drobečků na koberci si ani nevšimne, rozcuchanou čarodějnici ve vytahaných teplákách určitě nepřehlédne. Aspoň jednou nebo dvakrát do měsíce si spolu někam vyjděte, sami dva. A nemluvte celou dobu jenom o kakání a blinkání a jak jste strašně unavená. Projevte zájem i o něj a o jeho práci. Aspoň trošičku ho obdivujte, tak jako kdysi. Tátové často skrytě trpí pocitem, že už jsou dobří jenom k vydělávání peněz, donášce minerálek a příležitostnému odvozu tam či onam.

 

Co umí taťka líp: Řádit a hrát si. Ženy to nerady slyší, přesto je to pravda - my muži jsme prostě hravější. Dokážeme být nad věcí a méně se bojíme. Zatímco moje žena při sebemenším náznaku nebezpečí přiskočí a zasáhne, já nejdřív počkám, jestli si Kubísek poradí sám. Obrazně řečeno, maminka schovává svého potomka v náručí, ale táta ho posílá do světa na zkušenou.

Proto prosím maminky, aby laskavě přehlédly zablácené kalhoty a kuchyňský stůl upatlaný od vodovek. Mužské hry jsou většinou úplně jiné než ty vaše - hlučné, zdánlivě nebezpečné a nadělá se při nich binec. Právě proto je ale děti tak potřebují. Podporujte je! Dopřejte vašemu taťkovi jeho polovinu povinností a radostí. Dejte mu šanci, aby se mohl stát opravdovým tátou.

 

Reklama