Odcházela jsem poté, co  jsem v sedmi letech vyhodnotila, že mě nemá nikdo rád.

Říkala jsem si:  Tak, a teď je to bude mrzet, teď poznají, jak moc jim budu scházet. Ano, odejdu z domova, když jsou takoví!“

I vzala jsem svůj kufřík s méďou, vysypala z něho potřeby na výtvarnou výchovu a modelínu a pečlivě sbalila čisté ponožky, spodní prádlo a mikinu.

Maminku jsem potkala ve dveřích. Čekala tam.

Měla v ruce bílý kapesník, kterým otírala smutné oko.

„Michalko, prosím, pošli nám s tatínkem pohlednici z toho světa. Budeme na tebe myslet a vzpomínat. Budeš nám moc scházet, holčičko. Nikdy na tebe nezapomeneme...“

Promočena slzami dojetí jsem se otočila o 180 stupňů a se slovy:  „Maminečko moje, tak já teda nikam nejdu,“jsem vrátila modelínu a barvičky tam, kde byly.

Byl to dobrý tah. Na dramata je maminka expert.

Doopravdy jsem odešla v osmnácti, když jsem poznala prvního muže. Nastěhovala jsem se k nim.

Když se ale nad tím zamyslím, nikdy jsem svůj domov, své rodiče a vědomí, že někam patřím, asi neopustila.

Míša Kudláčková


A jaký byl ten váš odchod z domova. Rodiče plakali, vy jste se radovali? Nebo naopak?

Pište, dnešní téma je váš odchod z domova...

  • Kdy jste odešli z domova?
  • Měli jste dojem, že už je čas opustit rodné hnízdo a začít samostatně?
  • Byl váš odchod provázen spory s rodiči?
  • Vyhodili vás?
  • Vrátili jste se na nějaký čas zpátky?
  • Jak váš odchod nesli rodiče?
  • Pokud byste měli tu možnost, změnili byste něco na vašem odchodu z domova?
  • Máte strach z toho, až vás opustí vaše děti?

Pište na redakce@zena-in.cz

Předmět: Odchod

Jeden z vašich příspěvků odměním hezkou sadou dekorativní kosmetiky, která obsahuje řasenku, make-up, lesk na rty a dva laky na nehty.

oschody

Reklama