Pracovala jsem pět let v jedné bance, a ačkoli je to neobvyklé, měli jsme i oddělení studií trhu – řekla bych, že to byl promyšlený tah a klienti banky tuto službu velmi vítali, navíc vše měli pod jednou střechou.

 

První čtyři roky jsme měli perfektního šéfa, uměl stmelit kolektiv, nadchnout ho pro společnou věc, motivoval nás a uměl nás i odměnit. Pak ale dostal nabídku od jedné auditorské firmy a odešel „za lepším“. Ucházela jsem se o místo vedoucí tohoto oddělení, žel naše big vedení rozhodlo jinak – prý je třeba nové krve.

 

S napětím jsme čekali, koho nám shora přidělí. Dočkali jsme se, bodejť by ne. Přišla – ano, byla to žena – ba přímo vkráčela do naší kanceláře, rozhlédla se přehlížejíc své stádo – to vyjadřoval její pohled – a odkráčela, aniž by zavřela dveře. Tahle laň s černými vlasy na ramena, vosím pasem a podpatcích výšky Eiffelovky, se postupně proměnila v saň a my si rozmazlování předchozího šéfa uvědomili v plné síle.

 

Nic jí nebylo dobré – museli jsme hlavně papírovat – dělat plán práce plánované na daný den, pak zase plán práce splněný za daný den. Ohradili jsme se proti tomu, což saň brala jako revoltu, ale nakonec svolila k plánům týdenním. Pověřila mne, abych sehnala mapy –  světa, Evropy a ČR, abychom se my i naši klienti orientovali (ty po našem šéfovi se jí nelíbily). Když jsem jí předložila svůj návrh podle vyhledaných informací z internetu, schválila to, ale jen jsem je přinesla – byly drahé, ošklivé, nepraktické, malé či velké měřítko a že je mám jít vrátit. Na to jsem jí odvětila, že to tedy ne, že náplní mé práce není pochůzkování, ale studie trhu, a že jsem mapy zakoupila na základě jejího schválení. Scénu, jakou udělala, vám ani nebudu popisovat. Málem ji z toho trefil šlak.

 

Po tomhle extempóre si na mne zasedla ještě víc – bodejť by na mne neměla pifku, když jsem vlastně pro ni byla konkurence – chtěla jsem předtím její místo, že?! Prudila, že tabulku s plánem nedostala v 10 h v pondělí, ale už v 9h25, že jsem ten mail označila jako důležité, když to není potřeba, a jestli ji chci úkolovat, či co? No a takovýchto drobností, které by umořily i osla, bylo víc a víc. A já si časem uvědomila, že se kamsi vytratila moje radost i nadšení z práce. Přidaly se i obtíže s trávením, i bolesti hlavy. Doktoři ovšem neshledali nic podstatného. Pomalu mne to přestávalo bavit a já si začala klást otázku, jestli vlastně za těchto podmínek o takovou práci stojím. Nestála, a stál by asi málokdo.

 

Po roce jsem odešla, budete se divit, ani ne s hořkostí v srdci, ale se zadostiučiněním, že ta saň, tedy i celá banka, přišla o jednu kvalitní konzultantku. Dobře jim tak.

Reklama