Vztahy

Šla jsem na potrat a jsem na dně!


Možná, že si vzpomenete na příběh 17leté Lucky, která zde před časem řešila své nechtěné těhotenství. Měla tehdy velké problémy s rodiči, kteří ji nutili jít na potrat. A stalo se něco, co se nám stává málokdy. Lucka se nám opět ozvala, aby nám napsala, jak se celá její situace vyvinula. Musím říct, že mě tato zpětná vazba velmi překvapila, a také potěšila. Do chvíle, než jsem si přečetla, jak je na tom Lucka nyní.


 

Milá redakce a čtenářky,

 

Možná, že si na mě ještě vzpomenete. Žádala jsem zdejší čtenářky o radu, protože jsem byla v těžké situaci. Je mi 17 a čekala jsem se svým přítelem dítě. Čtenářky mi tehdy hodně pomohly radou, a tak a řekla jsem si, jim tedy dám o sobě vědět, jak to všechno dopadlo.
/článek najdete ZDE, pozn. red./

 

Dopadlo to asi špatně. Teda asi určitě špatně. I když jsem si miminko moc přála, nedokázala jsem si ho uhájit. Rodiče byli zásadně proti a řekli mi, že se o mě ani moje dítě starat nebudou.

Šla jsem na potrat! Bylo mi hrozně. Věděla jsem, že to nechci udělat. Ale neměla jsem tušení, jak bych to všechno zvládla. Luboš u svých rodičů pochodil stejně. Ani oni nám nepodali pomocnou ruku.

 

Od té doby, co jsem to udělala, jsem totálně na dně. Pořád brečím, nemůžu se z toho dostat. Myslím na to maličké a na to, že jsem ho zabila. Strašně jsem zhubla. Jsem protivná a podrážděná. Luboš se se mnou rozešel. Zhroutil se mi celý svět. Nic mě nebaví, ve škole propadám, naši se na mě zlobí. Že prý hysterčím a ať se s tím už konečně vyrovnám.

 

Připadám si tak strašně sama. Je mi moc smutno. Vím, že jsem udělala hloupost, že jsem si to děťátko měla nechat. Nevím, jak by to všechno dopadlo, ale určitě by se něco dělat dalo. Jenže to už zpátky nevezmu. Je to pryč. Nenávratně.

 

Prosím vás, je to normální, že jsem takhle na dně? Dostanu se z toho někdy? Moc děkuju za vaše reakce.

   
10.06.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [68] altamina [*]

    dostat se z toho musíš, aby sis to jednoho dne mohla vynahradit... a tvůj přítel by nejspíš nebyl až tak dobrej táta, když tě dokázal opustit v tak těžké situaci, místo toho, aby tě podržel...
    přeju ti hodně

    superkarma: 0 25.06.2005, 12:49:22
  2. avatar
    [67] kemy [*]

    nevim co na to říct. fandim ti, holka!

    superkarma: 0 16.06.2005, 18:00:32
  3. avatar
    [66] Lilinka [*]

    Blueberry: Dětské domovy a kojenecké ústavy v ČR praskají ve švech, velká část dětí rodinu stejně nenajde a tohle by mohlo být jedno z nich...

    superkarma: 0 12.06.2005, 18:10:33
  4. avatar
    [65] Kačena1 [*]

    Zdendula: Jo, jo, přesně s tímhle názorem (51)souhlasím. Na rozdíl od Zdenduly z mého brzynarozeného syna hodný chlapec zatím nevyrostl, poslední rok řešíme nechození do školy, teď už ukončení studia v půlce třeťáku, nevracené půjčky peněz, alkohol,... Těžce, těžce to psychicky zvládám a myslím si, že důvod je stejný jako uvádí Zdendula-na povinnost poslouchat rodiče navázala povinnost být dobrou mámou, manželkou,i já jsem musela vynechat zábavu, diskotéky, svobodné užívání si života.A teď ve 40 se nemůžu dočkat,když už kluci budou samostatní a já začnu dohánět svobodný život, který měl být od dvaceti do třiceti roků. Vždycky jsem si myslela, že to neva, že až ostatní se budou teprve potácet v plínkách, dětských hrách a dětských nemocech, naše děti už budou velké a doženeme to "užívání si". Chyba, navždycky už budou v mé hlavě napřed děti a pak já. Takhle to nemělo být.Ještě jednou, Zdendulo, souhlasím s Tebou. Všechno má mít svůj čas. Když už se Tvůj problém stal, zvolila jsi správnou cestu, Lucko.

    superkarma: 0 12.06.2005, 13:29:51
  5. avatar
    [64] Lotka [*]

    Blueberry: Ale teď přece o tohle nejde.

    superkarma: 0 12.06.2005, 07:26:12
  6. avatar
    [62] Avilka [*]

    Blueberry: Bohužial systém adopcie je u nás hrozne zaostalý a nedokonalý. Navyše sociálne pracovníčky sú horšie ako dozorkyňe v base.

    superkarma: 0 11.06.2005, 20:05:40
  7. avatar
    [61] Avilka [*]

    barb: Akú chybu urobila jej mama?

    superkarma: 0 11.06.2005, 20:03:24
  8. avatar
    [60] Avilka [*]

    Vivian: psychiater lieči chorú psychiku a to aj stav depresie a apatie, do ktorého Lucia upadá. Prípadne pomôže psychológ. Obaja len môžu poskytnúť "kuchárku" ako z toho von. Hlavný aktér je Lucia.
    Opätovne sa musím zastať jej rodičov. Oni jej jednoducho nie sú schopní ODBORNE pomôcť. Sami sú účastníci toho prúseru, čo Lucia nadrobila. ( viď jej predošlý článok a ako postavila rodičov pred hotovú vec aj s bývaním). Lucia je na rodičov naštvaná, lebo ich považuje za viníkov za celú situáciu a nie seba. Takže komunikácia je zložitá, lebo každé slovo a intonácia, akou bude povedané, môže spustiť hádku a bengál.

    Možno vyzniem ako cynik, ale chápem, že sa Lucia trápi- je to šok ísť na potrat, na druhú stranu, ak sa na to pozriem z globálu, tak si to holka nadrobila sama, tak si to bude musieť aj sama vyzobkať. Každý máme právo rozhodnúť o svojom konaní, ale súčasne si za svoje rozhodnutie nesieme následky.

    superkarma: 0 11.06.2005, 20:02:48
  9. avatar
    [59] Blueberry [*]

    Lotka: No jo, ono je lepsi to zabit ...

    superkarma: 0 11.06.2005, 19:12:46
  10. avatar
    [58] Lotka [*]

    Blueberry: pochybuju, že by Lucka mohla dát své dítě k adopci, když se trápí potratem Tady nešlo o to, že by ho nechtěla

    superkarma: 0 11.06.2005, 08:11:03
  11. avatar
    [56] Blueberry [*]

    Tolik zen nemuze mit deti - proc jsi to svoje nedonosila, neporodila a nedala k adopci? Jedno mimco mohlo byt na svete a jedna zena mohla byt neskonale stastna. To taky bylo, co jsem ti radila pod prvnim clankem.

    superkarma: 0 10.06.2005, 20:58:15
  12. avatar
    [55] Lotka [*]

    Lucko, tobě držím . Tví rodiče tohle zřejmě nezvládli a chtějí po tobě, abys to všechno nesla sama a byla jsi normální. Měla by sis najít něco, čím bys zaplnila své dny - učení, kamarádky... ono to přejde, neboj.... taky jsem si to v 17-ti prošla a moje máti to taky takhle nezvládla. Spláchla to všechno a myslela, že když zapomene ona, zapomenu i já. Takže hodně štěstí

    superkarma: 0 10.06.2005, 19:06:57
  13. avatar
    [54] Lotka [*]

    Zdendula: mě připadá, že bys možná k tomu psychiatrovi měla jít ty....jak můžeš tohle všechno napsat? Jak můžeš napsat, že jsi kdysi raději měla syna, kterého máš a kterého jsi vychovala, neporodit

    superkarma: 0 10.06.2005, 19:03:28
  14. avatar
    [53] Kekka [*]

    Äsi bude trvat dlouho, než se z toho dostaneš, ale hlavně se tolik netrap, ať si neublížíš ještě víc. Držím palce, ať už nikdy nemusíš nic takového řešit.

    superkarma: 0 10.06.2005, 18:43:59
  15. avatar
    [52] Vivian [*]

    Zdendula: proč psychiatra? Lucka mi nepřipadá duševně nemocná . Její reakce je naprosto pochopitelná. Přišla o dítě, trápí se - na tom není nic duševně nenormálního
    On by úplně stačil někdo, kdo by s ní to její trápení rozebral, kdo by si s ní povídal a trpělivě jí naslouchal, když to takhle těžce nezvládá její rodičovstvo . Potřebovala by se vypovídat, vybrečet, srovnat si myšlenky a pocity... a miláčkové rodičové jí nejdřív pošlou dítě vyškrábnout a pak ji ještě onálepkují jako hysterku, když se tím trápí

    superkarma: 0 10.06.2005, 18:39:07
  16. avatar
    [51] Zdendula [*]

    Ahoj Lucko, před 21 lety jsem byla ve stejné situaci jako ty. Sednáctiletá, nedostudovaná, těhotná. rodiče mne tenkrát přemlouvali abych šla na přerušení ale já jsem e tenkrát hrozně bála že už nebudu moci mít děti a neposlechla jsem, měla jsem výhodu oproti tobě že můj přítel byl o něco starší jak já a mohl mě i dítě finančně zabezpečit. Narodil se mi krásný chlapeček a já byla šťastná, říkala jsem si že je jedno jestli mám dítě nyní nebo za rok či dva ALE AŽ NYNÍ VÍM JAK MOC JSEM SE MÝLILA. Nikdy v životě už nedoženeš to o co by ses připravila. Stratila jsem i tehdejší kamarádky protože měli tenkrát úplně jiné zájmy kterých já se už zůčastňovat nemohla, skončil pro mne čas her a malin nezralých a od sedmnácti let neznám nic než povinnosti. Ač mám syna strašně moc ráda a je to moc hodný chlapec ( dnes už mladý muž) kdybych mohla vrátit čas tak se vím jistě že by se byl nenarodil. Asi to vyznívá hodně sobecky ale každá máma ti poví že mít dítě není jen jezdit s načančaným kočárkem. Moje kamarádky chodili do kina a nazábavy a já po nocích chodila po bytě v náručí s nemocným dítětem které mělo záchvaty kašle, nebo ho trápily větry nebo mu rostly zuby atd.
    Poradila bych ti návštěvu psichyatra, vzhledem k tomu žes toto nepodstoupila ze své vůle a nemáš doma žádnou podporu budeš se z toho trauma dostávat hodně těžko a dlouho. Přeji ti hodně štěstí a užívej si mládí protože ti strašně rychle uteče. a co se týče tvého přítele - ten pravej s tebou bude v dobrém i zlém a nevykašle se na tebe když ho budeš nejvíc potřebovat.

    superkarma: 0 10.06.2005, 17:30:20
  17. avatar
    [48] Kačena1 [*]

    Ahoj Lucko, to je prima, že jsi se ozvala, moc jsem na Tvým článkem přemýšlela a doma jsme jej s mými dorostenci probírali, co by udělali, co ne, co Tě čeká, co si myslí...
    Já si myslím, že jsi udělala dobře. Jsi děsně, děsně mladá. Stála jsi hrdě a pevně za svou láskou Lubošem a vidíš, kde je mu konec. Je to hloupé, ale bývá to často pravidlem: Ti rodiče tak nějak mívají pravdu, i když se nám to nelíbívá, časem jim fakt většinou dáváme za pravdu.
    Víš, myslím si, že jim trochu křivdíš, že Ti nepodali pomocnou ruku. Sami měli co dělat s takovou nadílkou událostí, kterými jsi je obdařila a věř, že věděli, do čeho se vrháš, co Tě čeká.
    Tohle Tvoje smutnění přejde, nezoufej. Můj názor je - udělala jsi opravdu dobře, nic si NIKDY nevyčítej. Až přijde správný čas a budeš zralá na miminko, dáš mu všechno, co bude potřebovat a bude ve Tvé moci mu to dávat. Kdyby bylo všechno špatně a miminko jsi mít nemohla, i tak jsi udělala dobře. Opuštěných miminek od Těch na rozdíl od Tebe nezodpovědných, které je přivedly na svět a pak odložily, je dost a dost, bylo by i pro Tebe. Dobře jsi udělala, všechno se urovná, přebolí. Udělala jsi velkou zkušenost, teď už víš, co v životě chceš. Nebo co už nikdy nechceš. Byla to drahá, ale dobrá zkušenost. Šťastný život přeji.

    superkarma: 0 10.06.2005, 16:15:19
  18. avatar
    [47] Vivian [*]

    Luci! Tohle jsem teda nečekala...

    To, jak se teď cítíš, je samozřejmě úplně pochopitelné, spíš by bylo divné, kdyby ses po tom všem cítila nějak jinak...
    Teď už ale můžeš jen čekat, až čas obrousí ostrou hranu bolesti... Jen se bojím, že tě dlouho budou trápit výčitky. Vaši si z toho zřejmě nic moc nedělají a nad svým vnoučetem jen mávli rukou, ale ty to evidentně vnímáš jinak...
    Přeju hodně sil Nakonec ti teď už stejně nezbývá nic jiného, než se s tím vyrovnat

    superkarma: 0 10.06.2005, 16:04:49
  19. avatar
    [46] Avilka [*]

    Avilka: teda ani Lucia to nevidí z nadhľadu. Som to blbo napísala.

    superkarma: 0 10.06.2005, 15:56:37
  20. avatar
    [45] Avilka [*]

    Smajlinka: 17- rodičia jej nevedia poskytnúť pomoc a poradiť jej ako z tej depky lebo sú sami vtiahnutí do "deja" a nevidia veci z nadhľadu ako Lucia.

    superkarma: 0 10.06.2005, 15:53:36

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [44] Avilka [*]

    Fiona: 16 a prečo? Že nehrali podľa Luckiných najivných predstáv?

    superkarma: 0 10.06.2005, 15:51:40
  2. avatar
    [43] SARI [*]

    Bába Bára:

    superkarma: 0 10.06.2005, 15:51:04
  3. avatar
    [42] Avilka [*]

    Lucko:tak to teda veľká láska nebola, keď Luboško pri prvom vážnom probléme práskol do bot.
    Ad psychický stav - na to je dobrý odborník.

    superkarma: 0 10.06.2005, 15:50:29
  4. avatar
    [41] Bába Bára [*]

    Lucko, napíšu ti můj příběh, aby věděla, že i ta druhá alternativat mohla dopadnout špatně. Bylo mi o 2 roky víc a byla jsem těhotná s klukem, se kterým jsem se právě rozcházela. Já chtěla zůstat s mimčem sama, rodiče mi dali na výběr: buď svatba, nebo potrat. Vybrala jsem si tu svatbu. Jenže ty následující roky bych ti nepřála prožít. Muž začal pít, pak došlo na facky no a když v ráži uhodil i syna, tak jsem se konečně odhodlala k rozvodu. Krásný vztah mi vyšel ža napodruhé. Nejspíš si za pár let založíš rodinu s tím pravým a díky tomuhle svému rozhodnutí (nebo spíš rozhodnutí rodičů) budeš mít šťastnou rodinu na prvnípokus a ty ani tvé dítě si neprojdete traumatem rozvodu.

    superkarma: 0 10.06.2005, 15:33:25
  5. avatar
    [40] SARI [*]

    Milá Lucko, je to fakt smutné, ale vyrovnat se stím musíš.Rodiče to brali z existenčních a ekonomických důlvodů a taky možná kvůli tvé budoucnosti, ale to je v žádném případě neomlouvá, ani v nejmenším.Rodiče by nám rozhodně měli pomoct, ale ono dneska mít dítě není žádná sranda.A přivézt prcka do nejistoty žití, to je taky hodně nezodpovědné.My jsme si pořídili mimi, až jsme /lidově řečeno/ na to měli.To byla moje teorie, že nechci, aby moje mimi trpělo nedostatkem a čekáním na to, co mu kdo dá.Třeba bys na tom byla stejně, jenže už by se s tím určitě nedalo nic dělat.A byla bys na tom psychicky možná i hůř, až by ti tví a nebo jeho rodiče vyčítali, jak se o vás museli postarat....Každá věc má dvě strany!Takže hlavu vzhůru a přiveď svoje další dítko do teplého rodinného zázemí a s někým, kdo bude stát za to!!!!!Hodně štěstí a nezoufej!Jsi mladá a život máš před sebou

    superkarma: 0 10.06.2005, 15:09:10
  6. avatar
    [39] závislá na čokoládě [*]

    Lucko věř, všechno jednou přebolí.Já byla na tom stejně jako ty, rodiče i parner se nam mě ´... Dnes mám snad toho pravého(manžela), syna a na potrat jsem skoro zapoměla. Držím a přeji

    superkarma: 0 10.06.2005, 14:30:18
  7. avatar
    [38] tomáš [*]

    je to smutné, ale není to asi poslední osudová rána, on život nebývá procházka růžovou zahradou...a zkušenosti sbírá každý sám, i ty bolestivé...Už teď se na to podívej z té kladné stránky: poznala jsi, co je kdo zač, o koho by ses mohla příště opravdu opřít.Sice draze, ale získala jsi i zkušenost, jak plánovat mateřství - jestli jako živelní "pohromu", nebo až budete dva celým srdcem miminko vítat. A tomu do budoucna opravdu přispěješ nejlíp taky tím, že uděláš vše pro to, aby ses mohla opřít nejen o spolehlivého partnera, ale ev. i sama vydržet, kdyby...však už víš, kdyby život zase poslal nějakou zkoušku.
    Hlavu vzhůru, jak říkali v Cimrmanovi:"Táhni a srůstej!"

    superkarma: 0 10.06.2005, 13:50:54
  8. avatar
    [37] *Kotě* [*]

    Co je to za rodiče, když donutí svou dceru zabít jejich vnouče?!? to bych střílela

    Lucko, žes rodičům podlehla, je pochopitelné, jsi ještě moc mladá a ovlivnitelná a jsou to tvoji rodiče. Přeju ti hodně štěstí a sílu se s tím vyrovnat.

    superkarma: 0 10.06.2005, 13:48:40
  9. avatar
    [36] Channah [*]

    Lucko, máš to opravdu těžké, podpora a pochopení kolem sebe žádné Doufám, že to nevyzní ošklivě, sama nejsem potratům moc nakloněná, ale když se na to podíváš z té lepší stránky, byla bys teď s dítětem úplně sama, Luboš by asi dlouho nevydržel, když s tebou nevydržel ani teď Určitě se z toho časem dostaneš, pokud chceš, mohla by ti pomoct psychoterapie na překlenutí toho nejhoršího období. A určitě potkáš někoho lepšího, kdo pro tebe bude oporou. Jsi ještě mladá, všechno tě teprve čeká, osamostatnění od rodičů, vlastní rodina... Moc držím palce, dík, že jsi se ozvala, určitě bude líp

    superkarma: 0 10.06.2005, 13:40:06
  10. avatar
    [35] Fripa [*]

    panebože, co to je za rodiče????
    taky bych radila upnout se na učení.

    superkarma: 0 10.06.2005, 13:36:21
  11. avatar
    [31] Žábina [*]

    přeju hodně
    byla to tvrdá lekce, ale život takové dává

    superkarma: 0 10.06.2005, 13:08:33
  12. [30] bejby [*]

    Souhlasim a držím palce.Hodně Sčestí do budoucna

    superkarma: 0 10.06.2005, 13:03:08
  13. avatar
    [29] RenataP [*]

    Lucko, jaký život by čekal vaše kdyby se narodilo?
    Bylo by všem přítěží (věř mi že občas i tobě, i když jak píšeš, moc jsi ho chtěla...) vyrůstalo by bez otce, protože ten by od vás stejně dřív nebo později odešel. Proč by se vázal k jedné CHYBĚ, kterou v životě udělal....
    Zajímalo by mě, proč se s tebou teď rozešel, když už mu nehrozila žádná zodpovědnost?!?!? Pěknej partner, jen co je pravda.....
    Buď ráda, že jsi na tom teď tak jak jsi - s čistým štítem se zahleď do budoucnosti.
    Tohle přebolí, , jestli jsi v prvních 6 týdnech po potratu, tak v tom hrají roli ještě hormony - klasické šestinedělí.... a jestli tě to trápení drtí hodně - vyhledej psychologa.
    Ale hlavně se neobviňuj, jdi poučena životem dál. Někde na tebe čeká TEN PRAVÝ MUŽ a pro něj bude ta NEJ ŽENA !!!!

    superkarma: 0 10.06.2005, 13:00:44
  14. avatar
    [27] Amálie [*]

    Lucko, mně bylo 19, když mi v sedmém měsíci mimčo umřelo ještě v břiše..jaký to bylo se ani popsat nedá... A proč to píšu? Mamka mi tenkrát jednou řekla, abych si to nechala vzít, že jsem ještě mladá... Já jí neposlechla a do dneška si říkam, že jsem to měla udělat... mohla jsem si ušetřit trápení.

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:53:13
  15. [26] meruzalka [*]

    Ahoj Lucko, je mi líto, že to tak dopadlo takhle, ale věci už se nedají vrátit. Musim souhlasit s názorem, který napsala Smajlinka, aby si se mu v duchu omluvila (opravdu to funguje), hlavně jde o to aby si si to v sobě urovnala. Říká se, že čas léčí všechny rány, ale v tomhle případě jde o hodně velký čas. Ale věř mi po čase to bude boleť míň a míň.

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:52:49
  16. [25] Rikina [*]

    Ono to přejde. Možná si časem tu a tam vzpomeneš, ale už to nebude bolet. Jednou budeš mít hodného manžela, krásné děti a na tohle trápení zbude jen vzdálená vzpomínka. Taky jsem byla na potratu, sice mi dávno nebylo 17, a přesně jsem věděla, proč ta situace nemá jiné řešení, ale i tak jsem si to dost rozmýšlela. Když jsem se ale jednou rozhodla, tak toho nelituju, s odstupem let vím, že to bylo správné rozhodnutí, a už na to nemyslím. Jen někdy, občas, co já vím - snad jednou do roka, možná ani to ne... ale opravdu to odnesl čas, je to jen takový záblesk v myšlenkách, už žádný smutek, žádný pláč...

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:44:45
  17. avatar
    [24] Anedz [*]

    Jó, život nás umí někdy pěkně zfackovat. Ale dostaneš se z toho, čas je nejlepší lékař. Buď statečná a vydrž

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:43:40
  18. avatar
    [22] marcellina* [*]

    Lucko, asi bys mela zajit ke specialistovi - psychologovi, aby ti pomohl se s tim vyrovnat. Sama se z toho asi nedostanes

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:40:25
  19. avatar
    [21] gerda [*]

    a ještě mě napadla pomůcka, co pomáhá mně, když je mi hodně zle: nežij pro tento okamžik, pro dnešní den a dnešní bolestí - žij pro to, co bude dejme tomu až za rok a věř, že bude všecko jinak a hlavně mnohem lepší!!! Musíš sama sebe přesvědčit a věřit si. A připojuju se k těm, které radí jít k lékaři, všecko se vůlí opravdu zvládnout nedá, když nejsou v pořádku hormony - vzpomeň si jenom na náladu před obyčejnou menstruací, natož tohle! Na tyto situace jsou doktoři připravení a pomůžou. A neboj se, že by měli nějaké výchovné řeči a něco ti vyčítali. Jsou tam, aby ti pomohli, ne aby tě ještě víc trápili.

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:36:54
  20. avatar
    [20] Libča [*]

    Mela by jsi si vyhledat nejako psychologa a skutecne byt nejaky cas pod lekarskym dozorem.
    Je mi smutno z toho co se stalo... je smutne ze nemas pochopeni u okoli, kdyz uz jsi se tak rozhodla a vsici te k tomu presvedcili, bylo by od nich hezke aby te vzali do naruce a pomohli ti.
    Hele je leto, bude krasne pocasi, chod k vode, cti knizky, najdi si nejakou zabavu, nevim zda muzes na nejakou dovolenou, proste se snaz nad tou krutou zkusenosti zvitezit a prestat myslet. Nejde to ja vim, ale ver mi ze ted je dulezite aby jsi si nasla neco co to od toho odpouta.
    Doufam Lucko ze budes od ted v pripade nejakeho vztahu a intimniho pouzivat ochranu ci prat HA aby se ti uz NIKDY nic takoveho nestalo....
    Na pritele se vyprdni, nestal za to....
    Drz se

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:36:31
  21. avatar
    [17] Smajlinka [*]

    Asi by to chtělo opravdu odbornou pomoc. Je toho na tebe strašně moc a rodičové, jak je vidět, tě absolutně nepochopili. Hlavně, že oni mají klid.
    Je to nápor na tělo i na duši. Vždyť se v těle všechno připravovalo na příchod dítěte a hormony se teď bouří, to dokáže s psychikou udělat moc. Zajdi si k lékaři, ať ti dá něco pro uklidnění, ať můžeš aspoň nějak fungovat - jíst a učit se do školy. Až překleneš ten první šok a nápor, budeš se na celou věc možná koukat jinak. Ještě bych doporučila se v duchu a upřímně dítěti omluvit, že to prostě nešlo, že nebyla vhodná doba a že jsi neměla jinou možnost. Moc to pomůže, i když to tak možná nevypadá. Věř, že jeho duše bude rozumět tomu, co mu posíláš. A pro příště - dávej si při sexu pozor!!!

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:26:14
  22. avatar
    [15] Amálie [*]

    Přítel se s tebou rozešel? Tak o čem to je? Když nedokázal podržet tebe, myslíš, že by podržel tebe s miminkem? Vem rozum do hrsti a drž se ... třeba se přesměruj na učení, dá ti to trošku zapomenout a ty si zlepšíš výsledky a chování rodičů. A neboj, zvládneš to, nic jiného ti stejně nezbyde. Záleží jen na tobě, jak moc dobře to zvládneš. Držim a přeju

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:24:52
  23. [13] Jipa [*]

    Milá Lucko...ono to teď vypadá všechno černě...mnoho žen po potratu má velké problémy a hodně v tom hrají roli hormony. Tvé tělo se musí s touto situací vypořádat...a pak se vypořádá i duše...Uvidíš!...jen se snaž se s tím vyrovnat bez nenávisti(k sobě, rodičům, příteli)-ublížilo by ti to ještě víc!

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:20:37
  24. avatar
    [12] Maši [*]

    Vždy,když něco takového slyším,tak si říkám,co by probůh musela moje dcera udělat,abych se k ní otočila zády.Nechápu to a nesouhlasím s tím z celého srdce.Je mi tě moc líto Lucko ,ale věř mi,časem vše přebolí,přijde nový partner a nové miminko,možná už v době,kdy na to budeš připravená a těšit se.
    A podívej na Luboše,pokud se s tebou rozešel v tak vážné situaci,jaká by to byla pro tebe opora do života!Možná to zní krutě,ale všechno zlé je k něčemu dobré a než za pár let zjistit,že Luboš nestojí za nic,rodiče mi nepomůžou a mám dvě děti ve dvaceti ,o které se nemůžu postarat,tak se to raději teď snaž zvládnout a žít dál! Vždyť máš celý život před sebou!Držím palečky

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:20:28
  25. avatar
    [11] gerda [*]

    Lucko, neplač, tím nic nevyřešíš. Nevím, jak dlouho jsi od zákroku, ale na tvou náladu má obrovský vliv i hormonální rozkolísanost, tělo se vylaďuje a i ta chemie má vliv na tvou momentální špatnou duševní kondici. Především se ale přestaň obviňovat. Dítě nebo děti určitě budeš mít, ale až začas a všecko si pak vynahradíš. Nejsi na tom přece úplně nejhůř: máš kde bydlit, máš rodiče, zázemí, studuješ a když si počkáš, i ten pravý se dostav:). To, že se s tebou Luboš rozešel neber tragicky. Kdyby nebylo těhotenství, tolik by ses nad tím nezamýšlela, v tomhle věku je běžné, že člověk tápe a hledá toho pravého a on na otcovství určitě neměl a teď se mu vlastně ulevilo a nechce si nic připomínat. Přece bys nelitovala, že tě opustil zbabělý kluk? Jeho rodiče ho asi znali líp než ty, když od vás dávali ruce pryč - věděli, že on by dlouho nevydržel a měli by to na starosti oni. Takže žádná ztráta. Ty se teď hlavně musíš začít snažit vybabrat se z té smutné nálady. Nic není ztraceno, začínáš znovu! Netrap sebe, netrap rodiče, máš to všecko ve svých rukách. Budeš mít takový život, jaký si zařídíš. Jednu chybu už jsi udělala, to zlé odškrtni jako "vyřízené" a snaž se nedělat další chyby. Uvidíš, časem přejdou všecky chmury. Na to zlé, co tě potkalo, už nevzpomínej a těš se na to pěkné, co tě čeká. Proč by sis neměla dát novou šanci? Chce to opravdu časový odstup, uvidíš!

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:19:52
  26. avatar
    [10] peguša [*]

    Je asi hodně těžké, vyrovnat se s tím, ale budeš muset. Co se stalo odestát se nedá. Nevyčítej si to. Byla jsi pod velkým tlakem. Jsi ještě mladá, medicína je daleko a tak už tyhle věci bývají bez trvalých následků. Mám kámošku, která měla dvě děti. Po deseti letech manželství chtěli jet s mužem poprvé sami na dovolenou k moři. Ona zrovna měla dostat menstruaci a tak šla na gyndu, aby jí dali tabletky na oddálení. Lékařka jí ani neprohlédla a rovnou pilule napsala. Jenže kámoška tím pádem netušila, že už je těhotná a tak ty léky využívala. Malér byl v tom, že mají pro plod negativní účinky v podobě špatného vývoje. Proto musela na potrat. Byla na tom psychicky asi stejně jako ty. Je to už několik let a čas tu ošklivou vzpomínku odvál. I ty to přežiješ, uvidíš. Život jde dál.
    Já nejsem zastáncem potratů a své dcery bych k tomu nikdy nenutila. Sama bych na potrat asi taky nikdy nešla. Z jednoho prostého důvodu. Obě děti mám tzv. "ze zkumavky", to neznamená, že bych třeba nemohla otěhotnět spontánně, příroda si nedá poroučet. A ten důvod by byl právě ten, že se mi dlouhá léta lékaři snažili pomoci a já bych pak zmařila to, co přišlo samo.
    Držím ti palce, aby ses brzy zase mohla smát.

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:19:37
  27. avatar
    [4] Trinitty20 [*]

    Lucko časem to přebolí, věř mi. I když tě tato myšlenka bude provázet do konce života nakonec zjistíš že jsi udělala dobře. Třeba za pár let až budeš mít hodného manžela a budete mít svoje mimiko a ty budeš vědět, že teď jsi rozhodně připravená byla. Hlavně se dej dohromady, jinak by sis mohla znčit zdraví. Léto je za dveřmi a ty si ho určitě hezky užiješ

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:13:29
  28. avatar
    [3] sara.l [*]

    Milá Lucko..jsi mladá a zdravá holka,dětí budeš mít určitě ještě spoustu...pokud se s Tebou Luboš rozešel buď ráda,že se to stalo teď...časem všecko trochu přebolí.To co se stalo už se nedá vrátit zpět a ty jdi dál,nevracej se zpět...byla jsem kdysi hodně dávno ve stejné situaci jako ty...jenomže kluk mě nechtěl,takže jsem rodině nic neřekla a potrat si vyřídila sama,naštěstí jsem byla plnoletá...ale bez peněz a bydlení,nevěděla jsem jak to řešit tak jsem to vyřešila takhle..někde jsem se dočetla,že nenarozené dítě je pořád u své matky a až opět otěhotní tak má přednostní právo přijít na svět jako první ..tak hlavu vzhůru určitě taky na Tebe čeká a jednou budete štastní

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:11:32
  29. avatar
    [2] Mickey Mouse [*]

    Lucko, ty bys potřebovala odbornou pomoc u psychologa. A taky někoho dospělého jako oporu, kterou u rodičů teď nemáš. Není okolo tebe někdo starší s kým by sis mohla povídat?

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:09:55
  30. avatar
    [1] Májík [*]

    Sice jsem v takovéto životní situaci nebyla, ale věř, že to přejde a dostaneš se z toho, jen to bude nějakou dobu trvat, čas je nejlepší lékař a i ty největší smutky a zrady jednou přebolí. Jen je mi smutno z toho, že v takovéhle krizové situaci ukázali svojí pravou tvář nejen tví rodiče, ale i tvůj přítel, aspoň ale víš, že to nebyl ten pravý, s kterým bys měla sdílet společný život, když tě nechal ve tvé těžké situaci, na které měl navíc sám vlastní podíl, takhle samotnou. Holka, nevěš hlavu, jseš ještě strašně mlaďounká a celý život máš před sebou. Začni se z něj zase radovat a ubidíš, bude líp. Přeju v životě hodně moc štěstíčka a lásky, budeš to potřebovat.

    superkarma: 0 10.06.2005, 12:08:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme