Reklama

Ne vždy fungují prarodiče, jak by měli. Zuzana (38) proto přišla na skvělý způsob, jak rodině babičku nahradit. Jednu si prostě „adoptovali“.

Prarodiče jsou pro vnoučata důležitou součástí rodiny. Bohužel, dnes už se na jejich výchově nepodílejí s takovou samozřejmostí jako v minulosti. Ať už proto, že stále ještě pracují a mají své zájmy, nebo jen nebydlí v dosahu svých dětí. Stejný problém řešila i Zuzana. S prarodiči prožila nádherné dětství, a o to samé nechtěla ochudit ani své děti. Nakonec našla řešení.

„Manželovi rodiče žijí na Slovensku, takže nepřipadá v úvahu, aby se s našimi dětmi vídali pravidelně. To moje máma sice bydlí nedaleko, ale ta zase nemá čas, protože je stále zaměstnaná a má spoustu svých koníčků. Popravdě si ale myslím, že jí chybí hlavně zájem o děti. Ani nás s bráchou nijak zvlášť neopečovávala, nejvíce babilegrace a dobrodružství jsme si užili právě s prarodiči. Byli pro mě nesmírně důležití, a tak mi přišlo líto, že by právě tenhle mezigenerační vztah neměly moje děti poznat. Naštěstí mě jedna moje kamarádka přivedla na spásnou myšlenku pořídit si babičku náhradní,“ vypráví Zuzana. Teprve tehdy jí totiž došlo, že na příbuzenském vztahu vlastně až tak moc nezáleží. A tak se rozhodla podat inzerát.

„Stálo v něm, že sháníme babičku na plný úvazek. Ne, nešlo mi ani tak o hlídání dětí, jako spíš o jejich čas strávený s jinou generací. Vždyť jen tak pochopí, že i staří lidé jsou pro nás velmi důležití. Jen tak se z nich nestanou mladí sobečtí kariéristi, pro které představují senioři jen přítěž, na kterou musejí vydělávat!“ popisuje důvody svého rozhodnutí Zuzana. Vyvěsila letáčky v domovech pro seniory a netrvalo to dlouho, než její snaha přinesla ovoce.

„Ozvala se mi pětašedesátiletá paní, která měla opačný problém. Rodina se jí dost nechutným způsobem zbavila, aby získala její dům. A o vídání se s vlastními vnoučaty nemohla být řeč. Viděla je prý asi třikrát v životě. Bylo mi z toho smutno, ale zároveň jsem měla dobrý pocit, že bych mohla té paní zase vrátit chuť do života. A taky že ano!“ usmívá se maminka dvou dětí, které tak záhy poznaly, jaké to je, mít fungující babičku.

„S naší adoptivní babičkou, jak paní Janě říkáme, si báječně rozumí. Je prostě skvělá! Bereme ji s sebou na výlety, tráví s námi svátky a rozhodně se nebojíme svěřit jí naše děti. Dokonce má i klíče od bytu. Jen po pár měsících se tak stala v podstatě součástí naší rodiny a svého rozhodnutí jsem ani jednou nezalitovala,“ dodává Zuzana.

baby

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Čtěte také: