Reklama

Jen během víkendu se staly tři tragické nehody, ve kterých fugurovaly malé děti: poblíž Blanska zachytil vlak tříleté děvčátko, které nepřežilo převoz do nemocnice, a na Karlovarsku zase vyběhla sedmiletá dívka zpoza plotu přímo do cesty policejnímu vozu. Střet naštěstí odnesla "jen" zlomeninami. Další dívka, šestiletá, bojuje o život poté, co ji srazilo auto v malé obci na Plzeňsku.  

Podobné nehody nejsou úplně vzácné, krom těch dopravních připomeňme ztracené děti, které se zaběhly rodičům ze zahrady, spadly do bazénků, vážné úrazy na prolejzačkách nebo opařeniny od zvrhnuté konvice s horkou vodou.

Reakce však bývají vždycky tytéž a ta vůbec nejčastější zní takhle: "Je to vina rodičů, to by se mému potomkovi stát nemohlo, protože já z něj nespustím oči." Jen menšina z těch, kdo se do podobných debat vrhá, připouští, že jeho dítěti už někdy pomohlo štěstí, aby se nestalo aktérem něčeho takového.

Pohříchu, bývají to někdy lidé, kteří děti ještě nemají, kdo ze všech sil odsuzují rodiče postiženého chlapce nebo dívky. Jistě, někdy se nakonec ukáže, že šlo o skutečné zanedbání péče a vina příbuzných je nepopiratelná. Ale někdy je všechno jinak a odsudek je nespravedlivý.

Pokud jde o konkrétní  víkendové případy a mnoho jiných, které už se staly předtím, na dálku je těžké hodnotit, na čí straně je vina a jak by bývalo šlo nebezpečí zabránit. Jistě, zdá se samozřejmé, že tříleté děvčátko nemá co dělat samo někde, kde jezdí vlak. Zrovna tak je ale možné, že někde poblíž prostě bydlelo a jen vyběhlo.

Třeba jako to vaše nebo vašich příbuzných tuhle ze dvorka u chalupy. Protože, ruku na srdce, nikdy jste nenechali dítě samotné v pokojíčku ani na minutu? Nezačetli jste se na dětském hřišti do knížky a přitom spustili z dítěte na klouzačce oči? Když potomek jede na kole, běžíte vedle něj a přidržujete ho?

S tím, jak dítě roste, slábne i rodičovská pozornost ve smyslu neustálého hlídání. Dokonce si troufám říci, že je to tak v pořádku a že přehnané ochranitelství také není tou nejlepší výbavou do života. Daleko lepší je, pokud rodiče dítě včas upozorní na rizika a stanoví případně některá tabu, která jsou nepřekročitelná: může to být třeba právě pokyn, že si nikdy nesmí hrát u kolejí nebo u silnice a u té, že se musí vždycky zastavit a rozhlédnout. 

Jak je to u vás? Pouštíte děti samotné ven? Pokud ne, kdy s tím míníte začít? Jak vychováváte děti k samostatnosti a jak je naopak varujete před riziky, která na ně číhají v každodenním životě?