Bulvár

Skutečně z dětí nespustíte oči?

Jen během víkendu se staly tři tragické nehody, ve kterých fugurovaly malé děti: poblíž Blanska zachytil vlak tříleté děvčátko, které nepřežilo převoz do nemocnice, a na Karlovarsku zase vyběhla sedmiletá dívka zpoza plotu přímo do cesty policejnímu vozu. Střet naštěstí odnesla "jen" zlomeninami. Další dívka, šestiletá, bojuje o život poté, co ji srazilo auto v malé obci na Plzeňsku.  

Podobné nehody nejsou úplně vzácné, krom těch dopravních připomeňme ztracené děti, které se zaběhly rodičům ze zahrady, spadly do bazénků, vážné úrazy na prolejzačkách nebo opařeniny od zvrhnuté konvice s horkou vodou.

Reakce však bývají vždycky tytéž a ta vůbec nejčastější zní takhle: "Je to vina rodičů, to by se mému potomkovi stát nemohlo, protože já z něj nespustím oči." Jen menšina z těch, kdo se do podobných debat vrhá, připouští, že jeho dítěti už někdy pomohlo štěstí, aby se nestalo aktérem něčeho takového.

Pohříchu, bývají to někdy lidé, kteří děti ještě nemají, kdo ze všech sil odsuzují rodiče postiženého chlapce nebo dívky. Jistě, někdy se nakonec ukáže, že šlo o skutečné zanedbání péče a vina příbuzných je nepopiratelná. Ale někdy je všechno jinak a odsudek je nespravedlivý.

Pokud jde o konkrétní  víkendové případy a mnoho jiných, které už se staly předtím, na dálku je těžké hodnotit, na čí straně je vina a jak by bývalo šlo nebezpečí zabránit. Jistě, zdá se samozřejmé, že tříleté děvčátko nemá co dělat samo někde, kde jezdí vlak. Zrovna tak je ale možné, že někde poblíž prostě bydlelo a jen vyběhlo.

Třeba jako to vaše nebo vašich příbuzných tuhle ze dvorka u chalupy. Protože, ruku na srdce, nikdy jste nenechali dítě samotné v pokojíčku ani na minutu? Nezačetli jste se na dětském hřišti do knížky a přitom spustili z dítěte na klouzačce oči? Když potomek jede na kole, běžíte vedle něj a přidržujete ho?

S tím, jak dítě roste, slábne i rodičovská pozornost ve smyslu neustálého hlídání. Dokonce si troufám říci, že je to tak v pořádku a že přehnané ochranitelství také není tou nejlepší výbavou do života. Daleko lepší je, pokud rodiče dítě včas upozorní na rizika a stanoví případně některá tabu, která jsou nepřekročitelná: může to být třeba právě pokyn, že si nikdy nesmí hrát u kolejí nebo u silnice a u té, že se musí vždycky zastavit a rozhlédnout. 

Jak je to u vás? Pouštíte děti samotné ven? Pokud ne, kdy s tím míníte začít? Jak vychováváte děti k samostatnosti a jak je naopak varujete před riziky, která na ně číhají v každodenním životě?

 

           
   
10.10.2005 - Společnost - autor: Anna Příhodová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [66] Julča [*]

    vlcice: toho se taky děsím.Zatím o nich vím,jsou kolem baráku.Starší už se samozřejmě občas vzdaluje.Co naděláme

    superkarma: 0 10.10.2005, 20:43:15
  2. avatar
    [65] vlcice [*]

    Nikdy by mne nenapadlo v takovém případě vytýkat rodičům jejich špatnou péči o dítě, když o nich nic nevím.
    Navíc poslední dobou zjišťuju, že ohlídat dítě je opravdu těžké.
    A když dítě varujete, že nesmí dělat to a to, tak nikdy nemáte jistotu, že to neudělá. A často se pokusí zrovna o tuto zakázanou věc.
    Pár mých kamarádů mi vyprávělo, jak lezli na stožáry vysokého napětí, jezdili autem, šplhali výtahovou šachtou...apod. Rodiče se nikdy nic nedozvěděli. Tehdy jim bylo 10 - 13 let. Já jsem si uvědomila, že většina rodičů už desetileté dítě venku nehlídá.
    Uvědomila jsem si, že každé dítě se občas dostane do životunebezpečné situace, aniž by o tom rodiče věděli.
    Docela by mne zajímalo, jestli se tomu dá zabránit jinak, než že budeme i velké ditě hlídat na každém kroku.

    superkarma: 0 10.10.2005, 19:36:06
  3. avatar
    [63] Evík [*]

    http://bleskove.centrum.cz/cerna-kronika/clanek.phtml?id=14337

    superkarma: 0 10.10.2005, 19:04:44
  4. avatar
    [62] ama [*]

    Naše malá (15 měs.) měla svůj den včera. Dopoledne jsme byli na šípkách u lesa a i když měla stát na cestičce a hrát si s bráškou, vydala se za mnou. Následovaly 3 kotrmelce z meze. Naštěstí nepotkala žádnou větvičku. Odpoledne jsme se chystali na kole k tchýni do sousední vesnice. Volala jsem mamce, že vyrážíme, malá stála vedla mě a podařilo se jí na sebe strhnout kolo, po kterém nedočkavě šplhala. Měla štěstí, jen zůstala zaklíněná mezi stupátkem a předním kolem. Rozpláclá jak žába, ale celá. A do třetice večer, než se otočil pro ručník, ujela jí nožka ve vaně a má nádherně duhového monokla.
    Dneska jsme s ní byli na RHB kvůli kašli. Byla tam maminka s holčičkou, kterou učili v roce lézt a chodit. Jen jsem si říkala, jak jsem ráda, že ta naše všetečka je sice ďáblík k neuhlídání, ale v pořádku.

    superkarma: 0 10.10.2005, 17:11:51
  5. avatar
    [61] Žábina [*]

    jo a musela jsem jí pak koupit panáka na uklidnění

    superkarma: 0 10.10.2005, 15:25:39
  6. avatar
    [60] Žábina [*]

    jjjosefina: tohle jsme zažili letos taky - střídaly jsme se s kamarádkou při hlídání mého a její
    já se byla koupat vedle v bazénu a když jsem šla na deku okolo dětského bazénu, přiběhly ke mně naše děti, že chtějí na záchod...mávala jsem na kamarádku, že je odvedu, ale ta mě neviděla, protože se zrovna s někým bavila
    tak jsem čapla děti a šli jsme na WC
    když jsme se asi po 5 min. vrátili, už z dálky jsem viděla kamarádku zděšeně pobíhat kolem dokola dětského bazénu

    superkarma: 0 10.10.2005, 15:25:19
  7. avatar
    [59] sharonka [*]

    Ted jsem cetla na Ceskych novinach, ze ta holcicka z Plzen zemrela....

    superkarma: 0 10.10.2005, 15:02:00
  8. [56] Rikina [*]

    Odemětobě 52: noo - světlušky se to neučily, ale starší skauti - kluci - se vydělávat kůže učili, pravda, jenom králičí

    superkarma: 0 10.10.2005, 14:20:44
  9. avatar
    [55] Saturninka [*]

    Já jsem tuhle na lavičce na dětském hřišti zděšeně a s hrůzou pozorovala ty malý smrady, jak se k sobě chovají.... a konstatovala jsem, že holt budu s dcééérou chodit jako doprovod už nafurt .

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:34:07
  10. avatar
    [54] Meander [*]

    Odemětobě: Můj kocour má devět kilo, to by bylo kůže! A toho sádla pro souchotináře!

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:32:45
  11. avatar
    [53] Meander [*]

    Odemětobě: Můj kočky tolikrát pokousaly, že by spíš Kubišová měla chránit mě před nimi.
    Rikina: Požádala bych Kubišovou o recept na F@una

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:32:00
  12. avatar
    [52] Odemětobě [*]

    Výchovné by bylo naučit skautíky vydělávat kůže,z 5ti kilové kočky je to docela slušná plachta.Omlouvám se ostatním útlocitným čtenářkám.

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:31:30
  13. avatar
    [51] Odemětobě [*]

    Možná by našel recept z pytlíku i na Kubišovou.

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:29:43
  14. [50] Rikina [*]

    Odemětobě: o recept na Kubišovou ? To radši ne

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:26:05
  15. [49] Rikina [*]

    Meander: nic proti, ale na výpravě se skautama to nejde. Nebylo by to výchovný

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:24:40
  16. avatar
    [48] Odemětobě [*]

    Meander: Rikina: Perlíte obě dvě.Kubišovou na vás.Nebo požádat F@una o recept.

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:23:51
  17. avatar
    [47] Meander [*]

    Odemětobě: Ze šestého patra se kočky blbě pouštějí
    Rikina: Na kočkách je málo masa, radši peču malé haranty, na které rodiče nedali pozor

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:15:28
  18. [46] Rikina [*]

    Odemětobě: mno, z takové opečovávané domácí kočky, kastrované a dobře krmené, tedy mající založeno na sádlo, z takové by šla i pečínka. Dobře okořenit bylinkami, a jak by se skauti oblizovali. Ještě by se přitom naučili užitečné znalosti, jak vyvrhnout ulovené zvíře

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:11:03
  19. avatar
    [45] Odemětobě [*]

    Rikina: já bych kočku řadila mezi zvěřinu a ta by měla nějaký ten den ležet v láku.Muselo by se jednat jedině o týdenní kurz přežití.A na takový bych svoji kočku nepustila,hlídám ji jako oko v hlavě.

    superkarma: 0 10.10.2005, 13:01:30
  20. [44] Rikina [*]

    Odemětobě 43: to by šlo jen jednou - taková kočička, na ohýnku pečená

    superkarma: 0 10.10.2005, 12:54:16
  21. avatar
    [43] Odemětobě [*]

    Meander: takže se nepřestáváš divit,jak ses vůbec dožila dospělosti,že? A kočky hlídáš nebo je pouštíš aspoň se skauty na výlety?

    superkarma: 0 10.10.2005, 12:46:07
  22. avatar
    [42] Meander [*]

    Odemětobě: Já kolikrát unikla jisté smrti Haranti z pohraniční vísky... Vlastně jsme se v jednom kuse pokoušeli zabít. Ale rodiče se o tom většinou nedozvěděli, teda, pokud netekla krev. A někdy ani tak

    superkarma: 0 10.10.2005, 12:10:03
  23. avatar
    [41] Odemětobě [*]

    Meander: Však máti vypráví zážitky z mého dětství s hrůzou v očích i hlase.A já jsem podle ní nezodpovědná neopatrná matka,která neví,co se může všechno stát.Přitom jsme neřešili žádný úraz mých dětí.

    superkarma: 0 10.10.2005, 12:06:45
  24. avatar
    [40] Maldová [*]

    Ahoj. Moji dceři jsou čerstvé dva roky. Uhlídat ji je celkem dřina. Je to "živé stříbro" . Samotnou ven ji teď začínám pouštět na chatě, kde je na ni hezky vidět. A taky je to na samotě - i když sem tam jede nějaké to auto s lufťákama. Ale až uděláme plotek, tak to bude úplně super. Ve městě fakt nevím kdy ji budu pouštět samotnou. To mi dá asi zabrat

    superkarma: 0 10.10.2005, 12:04:44
  25. avatar
    [39] Meander [*]

    Tak nevím. Kdyby moje máti všechno tak prožívala, celé moje dětství by ustavičně řvala hrůzou.

    superkarma: 0 10.10.2005, 12:03:34
  26. [38] Rikina [*]

    Odemětobě: no, z vlastní zkušenosti, kdy jsem 2 roky dělala vedoucí oddílu Světlušek, vím, že tam, kam jsme jezdili na výpravy, byl výskyt pedofilů nulový. Spíš jsme v lese viděli muflony než pedofily. A rodiče pouštěli na výpravy normálně i 6leté holčičky a neplašili se

    superkarma: 0 10.10.2005, 12:01:02
  27. avatar
    [37] Odemětobě [*]

    Andula: já s tebou jen a jen souhlasím,ale moje máti by šílela,že tak malé dítě ukradne nějaký pedofil.Už nedokáže docenit výchovný aspekt života v oddíle.

    superkarma: 0 10.10.2005, 11:56:06
  28. avatar
    [36] Juana [*]

    Když byly klukovi necelé dva roky, tak mi jednou vylezl z kočárku, zatímco jsem byla na minutku v trafice. Odpoutal se a vylezl a hodlal vběhnout mezi auty do silnice, kde se zrovna blížilo auto, které ho nemohlo vidět, navíc to bylo v zimě a on by to stejně neubrzdil, i když jel pomalu. Já byla asi metr za klukem a zařvala jsem stůj a on jedinkrát v životě poslechl na první příkaz a ne až napotřetí jak normálně. To auto bylo od nás asi tak 3 metry když kluk na kraji silnice zastavil. Jinak by tady už asi nebyl. No bylo mi z toho na zvracení, když mi to pak došlo, co se mohlo stát.

    superkarma: 0 10.10.2005, 11:51:31

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [35] peguša [*]

    Andula: Tak to jste měli kliku. Když jsme se stěhovali do většího bytu, bylo dceři 15 měsíců. A první, co jsme udělali, bylo, že jsme nacpali na všechna okna pojistky a na balkonové dveře taky. A mám je tam pořád, i když je holkám 10 a 7. Člověk nikdy neví, co je může napadnout a ze šestého patra by se proletěly jenom jednou.

    superkarma: 0 10.10.2005, 11:20:31
  2. avatar
    [34] catcat [*]

    Teď, comá mé dítko antikoncepci, pouštím jí i ven
    Pokud byla malá, řešila jsem to jedním okem přilepeným na sporáku apod a druhým na venkovním písku před barákem - naštěstí to bylo přízemí. Tak mě teď napadá, jestli právě z tohodle hlídání teď nemusím nosit brýle

    superkarma: 0 10.10.2005, 11:10:05
  3. avatar
    [33] Andula [*]

    peguša: můj syn si v roce a plů otevřel špaletové okno , naštěstí jswem si toho všimla a hned jsme namontovali pojistky,

    superkarma: 0 10.10.2005, 10:58:35
  4. avatar
    [32] peguša [*]

    Starší dcera měla vážný úraz, když jí bylo 2 a 1/2 roku. Byl červe a venku bylo ten rok krásně teplo. jelikož měla dcerka náběh na ploché nohy, doporučila lékařka, ať chodí bosa. Kolem chaty je trávník a tak jsme to udělali. Dcerka si hrála u sousedů s jejich o 7 let starším kloučkem. Jeho rodiče měli večer hosty a dělali táborák. V alkoholovém opojení je ani nenapadlo, ohniště zalít vodou. Po téměř dvanácti hodinách bylo ohni訚tě nahoře chladné, ale uvnitř žhavé. Jelikož sousedi neměli ohniště ohraničené kameny, jako my (dcera na to byla u nás zvyklá a tak jí nenapadlo, že jinde to je jinak) a ohniště bylo zcela zarovnané popelem, prošla se přímo prostředkem. Jak jí to pálilo, začala dupat a bořila se hlouběji a hlouběji. Nebyla jsem u toho, ale naštěstí sousedka vyběhla a dceru vytáhla. Ta utrpěla popáleniny třetího stupně na chodidlech a nártech obou nožiček. Na jedné jí museli dělat autotransplantaci kůže.
    Jak vidíte, úraz se může stát, ani člověk neví jak. Byla jsem z toho tehdy hodně zničená, dcera po měsíci v nemocnici nechodila (poúrazové trauma). A představte si, že "milá" sousedka se za celou dobu ani jednou nezeptala, jak se holce daří. Dnes je holce skoro 11 a bude mít jizvy celý život, ale nejsou až tak moc znát. Vylezou jen, když se trochu opálí.
    Ve většině případů neodsuzuju rodiče, za to, že jejich dítě utrpí úraz, ale co mám rodičům za zlé, když roční dítě vypadne z okna. To je jednoznačně chyba rodičů. Tak malé dítě si okno samo neotevře a nechat pootevřené okno bez pojistky je hrubá chyba.

    Julča: Máš pravdu. Taky jsem lítala sama venku, na chatě lezla po stromech a podobně. Dnes své děti samotné sice pouštím, ale smějí být jem kolem baráku a co chvíli si je zkontroluju. Na chatě, která je v lese, taky šmejdí samy, ale musím vždycky vědět, kde hodlají být. Je jiná doba, máma se o mě nikdy tolik nebála, ale dneska člověk neví, jaké indiviuum potkají. A tam, co bydlíme, je plno snědých spoluobčanů a tak se taky trochu bojím. Ale zavírat je v paneláku taky nemůžu.

    superkarma: 0 10.10.2005, 10:25:14
  5. avatar
    [31] Andula [*]

    Odemětobě: já pouštím starší dítě na výpravy s oddílem od 7 let, ale op praze zatím ven sám moc nechodí.

    superkarma: 0 10.10.2005, 10:23:06
  6. avatar
    [30] Odemětobě [*]

    Moje dětství bylo úžasné-les,zahrady,cizí ovoce,spousta kamarádů.Moje děti už měly přistřižená křidélka,jsme maloměsto.Sami ven chodily až od 1.třídy,většinou na školní hřiště,kde měly spoustu atrakcí přístupných do večera.Předtím si spíš vodívali kamarády k nám na zahradu.Kritická byla doba 12-14 let u dcery,kdy vyčítala,že ji nepouštíme přes noc na diskotéky,některé spolužačky díky tomu byly hvězdami třídy.Pak to nějak přešlo.Kluk má sport,toho něco takového neláká,ale zase jezdí na motorce.Nesmí lhát,musíme vědět kam a s kým jdou,kdy se vrátí.Mají mobily,když se něco nepovede,zavolají.Takže jsem třeba o půlnoci jela s kanystrem 40 km,protože jim v autě došel benzín.Ale bojím se o ně pořád a do konce života určitě budu.Moje maminka mi třeba vyčetla,že jsem pustila 15ti letou dceru s partou na turistický pochod,co kdyby ji v lese někdo přepadl.Zprávy a bulvár taky dělají svoje.

    superkarma: 0 10.10.2005, 10:20:21
  7. avatar
    [29] Silveig [*]

    Moje dítě šlo "samo" k babičce asi ve dvou letech. Nemá cestou žádnou silnici a měla pocit, že zvládne jít sama. Tak šla. já se plížila za ní od stromu ke stromu aby mne neviděla a ona měla pocit, jak je samostatná, důležitá a "velká"

    Stejně tak "samo" chodí teď v pěti letech "samo" ven.

    A nohu si zlomila na lyžích za mého dozoru a stejně tak si mohla klidně zlomit vaz

    superkarma: 0 10.10.2005, 10:19:03
  8. [28] Rikina [*]

    To snad ani nejde, nespustit z dětí oči. Ty moje tedy chodily samy ven od 5 let, ale před 15 lety. Samozřejmě se jim x-krát mohlo něco stát, jenže to by musely žít v kleci, a ani tak by nebyla jistota Kromě toho od 10 let kluci chodili do skauta, a tam je veliká spousta příležitostí přijít na výpravách k úrazu. Přesto nikdy neměli nic horšího než sem tam nějakou tu modřinu nebo odřeniny. Dneska, když je jim oběma přes 20, mě celkem nechává v klidu, i když nepřijdou dva dny domů. Kdyby se něco stalo, patrně by mi to někdo oznámil, takže když je ticho po pěšině, předpokládám, že jsou OK

    superkarma: 0 10.10.2005, 10:05:48
  9. [27] a.... [*]

    já mám v současnosti pocit, že úplně nejhorší je usměrnit to chození ven u pubertální mládeže-dceři je 13 a já mám permanentní dilema, co jí lze dovolit a co ne, do kolika jí pouštět ven,jestli jí dovolit spát u kamarádky, která mě nepřijde příliš OK, jak dohlídnout na to, s kým se stýká...

    superkarma: 0 10.10.2005, 09:33:50
  10. avatar
    [26] Křeček [*]

    Samotnou asi nebudu dceru hodně dlouho pouštět ven, ale že bych z ní nespustila oči, to bych je musela mít i na zádech a za rohem

    superkarma: 0 10.10.2005, 09:32:59
  11. avatar
    [25] Julča [*]

    My ,když jsme byly malé,taky jsme byly venku do večera.Bydlíme na vesnici a tak to bylo.Dnes se o kluky bojím,ale to bych je musela mít přivázané doma.Tolikrát už něco vyvedli,ale naštěstí se nikdy nic nestalo.Mám strach pořád,vysvětluji,ale stát se může cokoliv.

    superkarma: 0 10.10.2005, 09:24:39
  12. avatar
    [24] Yanina [*]

    Když jsem byla malá chodila jsem ven do parku se starší se sestrou (o 3 roky) a pak s mladší se sestrou (o 4 roky) ven. Honily jsme se po ulici, po soše v parku a tak. Někdy došlo k nějakému úrazu, ale nic strašného. Jednou jsme přišly až v devět a mamka nás už hledala, dostaly jsme pěkně na zadek, tenkrát jsme to nechápaly, ale teď jo. Sice děti nemám, ale musím to být strašné, nevědět, kde dítě tak pozdě večer je. Starala jsem se nedávno o svou sestřenici a pořád jsem na ni dávalo pozor, je to rozdíl, protože jsem ji měla na starost jen pár hodin a dávat na ni pozor 24 hodin za den, to opravdu nejde. Pamatuju si, jak jsme se se sestrou honily a já narazila náhodou na radiátor, no prostě náhoda, kdo by to čekal, poběžím rovně a nezahnu.

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:57:51
  13. avatar
    [22] lumpici [*]

    Moje děti chodí ven sami už dost dlouho, spíš jsem spoléhala na to, že jsou aspoň trochu zodpovědné. Nejstarší dcera chodila sama na pískoviště kolem 6 let, do první třídy šla když jí bylo 7,5 a už musela dojíždět autobusem. Párkrát jsem jí tajně hlídala, občas mi na ní koukla kamarádka, jak si cestou počíná a zvládala to perfektně. A to odjížděla ze zastávky, kde ze tří autobusů jí tam jeli jenom dva, ze začátku kdy ještě neznala čísla tak chodila s lístečkem a musela se ptát, jestli je to správný autobus. A nezabloudila ani jednu. Mladší dcera jezdila na kroužek jednu stanici autobusem od 5ti let. Jenom jsem s ní počkala na autobus, ona nastoupila, další stanici vystoupila, nemusela nikde přecházet a přímo u zastávky je kulturní dům a tam měla kroužky. Na cestu zpátky jsem jí rok vyzvedávala, aby nemusela sama přecházet ulici a taky by mohla sednout do špatného autobusu.
    Myslím že děti by se měli k určité samostatnosti vést, není možné je nechat jako skleníkové kytky. Já jsem doma musela vyřizovat všechno od 15 let se svým postiženým bratrem, jezdila jsem s ním do lázní jako doprovod a moc se mi potom hodilo, když jsem uměla jednat na úřadech a všechno vyřizovat.

    Evka

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:55:59
  14. avatar
    [21] Gabi [*]

    Samozřejmě, že se děti uhlídat nedají a nejhorší věci se obvykle stávají, když je kolem nejvíce dospělých . Bohužel bydlíme ve velkoměstě a tak je to "pouštění ven" poměrně problematické. Když jsme loni začali s "otužováním" - dcera byla v první třídě (tak třeba cesta ze školy nebo na 15 min na hřiště blízko domu apod.), tak nás babičky málem sežraly - kecy typu: "vždyť je ještě maličká, je to holčička, co když jí někdo přepadne atd." Docela dost mě to rozčílilo - vzpomněla jsem si na sebe - samotná jsem byla poprvé venku až někdy v 10 letech, a to absolutně výjimečně, jinak mě babička až do páté třídy vodila do školy (brrr), nesměla jsem nikam, nesměla jsem zůstat sama doma a taky jsem byla pěkné tele . Tohle bych nerada svým dětem udělala.

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:51:53
  15. avatar
    [20] Žábina [*]

    záleží na lokalitě, ve které dítě žije
    staršího syna jsem pouštěla samotného ven až kolem 8-9let a s mladším to hodlám udělat stejně
    taky nechápu maminky mladších, např.4 nebo 5 letých dětí, které běhají sami venku, ale asi se o ně nebojí
    já se o své děti bojím

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:51:29
  16. [19] Hanule [*]

    V sobotu jsme se vydali s holkama (12 a 13 let ) na výlet na jeden dost vysoký kopec zakončený vyhlídkou na skále. V sobotu to dost foukalo a když jsme lezli po schůdcích po skale na vyhlídku některé závany větru nám dávaly dost zabrat. Ale bylo hůř. Při sestupu jsme narazili na tatínka s dětmi ( 4 a 6 let !!) jak se s nimi též šplhá na vyhlídku. Tu menší tlačil ke skále a 6-tiletou popoháněl, aby lezla dále. Manžel jim pomohl nahoru. Vůbec nechápeme proč za takových podmínek s nima lezl nahoru. Dolů to bylo ještě horší obě začaly brečet a musely jim vypomoci další dva chlapíci. Jěště teď na mě jde hrůza!!

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:49:48
  17. avatar
    [18] tomáš [*]

    možná jsem svoje syny hlídala až příliš,volného času "jen pro sebe" jsem tedy dlouho neužila, ale já to prostě cítila takhle. Když dnes poslouchám kolegyně v práci - tak malé školáky nechávají po domluvě přespat u kamarádů, mohou jet autobusem do centra a bloumat po obchoďáku, zajet si na koupaliště...(cca 5.třída) tak nevím - já jsem byla asi blbá, dkyž jsem stávala u okna a vyhlížela, zda se OK vrací z tanečních :-) Nejsou to žádní rozmazlenci a té "samostatnosti" si užívali i tak dost.
    Přidám vzpomínku tchána: Když byl malý kluk, vyrůstal na Slovensku, cca kolem roku 1930. Měl prý zlatou maminku - mohl si chodit celý den v lesích, jen s malou funkční flintičkou, a nikdo ho nesháněl. Měl o 10 let staršího bratra, který byl už mimo domov, a mezi nimi 2 děti zemřely. Tak já bych možná nebyla tak zlatá maminka a držela ho víc doma!! Byla ale jiná doba. A teď je taky - jenže bohužel plná dalších a horších nebezpečí...

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:49:27
  18. [17] polednice [*]

    Fiona: Tak mi to máme také přesně jak ty.Parta dětí 3-16 let pod okny.Pískoviště,starší hrají hokej,fotbal....ještě k tomu parta důchodkyň na lavičce.Autem k nám vjíždí jen ten,co tu bydlí.Záleží hodně na prostředí,kde děti vyrůstají.Raději jsem děti naučila přecházet silnici,než abych je celou školní docházku vodila.Podle sebe vím,že čím víc hlídání,tím víc utíkání a průšvihů.Ale nechat samotné batole,třeba u plotny nebo otevřeného okna-to je blbost.

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:48:56
  19. [15] karkule [*]

    Zrovna jsem si vzpomněla, jak asi v 6 letech /1973/ jsem se s jedním chlapečkem bavila tím, že jsme dávali na koleje desetníky a čekali, co s nimi vlak udělá /a jestli třeba náhodou nevykolejí/. Moji rodiče byli úplně normální a dělali to, co všichni okolo - děti od asi tak 5 let vypustili po obědě ven a vrátit jsme se měli před soumrakem. My jsme jim tvrdili, jak jsme celou dobu na hřišti, ale ve skutečnosti byl náš akční rádius značně větší, chodili jsme k trati asi 2 km, lezli do cizích zahrad apod. Dnes jsou rodiče o hodně starostlivější, i já, ale nakonec je otázka, jak si to dětství dnes můžou děti užít. Spoustu dnešních dětí když nemá zábavu zorganizovanou, tak se nudí, nedokážou jako my si nějakou zábavu najít /i když uznávám, že ta naše byla často dost pošahaná/.

    Když čtu, jak se něco stalo batoleti, protože ho matka nechala samo doma nebo samo na dvorku s rotvajlerem, tak je to určitě její vina. Ale když se něco stane třeba osmiletému dítěti, co je venku samo, tak je to hrozná tragédie, ale rodiče za to nemůžou.

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:29:46
  20. avatar
    [14] Beruška1 [*]

    opravuji: mělo být "hned vedle pískoviště"

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:20:31
  21. avatar
    [13] Beruška1 [*]

    Děti se uhlídat nikdy úplně nedají. Když jsem já a moje kamarádka měli děti tak dvouleté a byli s nimi na písku, tak jsme se jenom na půl minutky podívaly jinam a její dceruška byla pryč. Hledali jsme ji všude možně, nechápali, kam se mohla tak rychle podít. A najednou ji vyvedla ven paní ze vchodu, co byl hned vedle sídliště. Prostě stačila chvilka a byla v cizím domě. A prý po schodech dorazila až do osmého patra.

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:18:37
  22. [10] 7kraska [*]

    Pamatuji si, ze kdy jsem byla mala (70.leta), rodice kazde dite (samozrejme i predskolaky) odpoledne nebo o vikendu proste vypustili ven s ostatnimi detmi a bylo to. Bydleli jsme v okresnim meste v panelaku pobliz zalesneneho kopce a tam porad behaly party deti bez dozoru. Tehdy ani tolik krouzku nebylo, byl Pionyr, kam chodilo kazde dite jednou tydne, a jinak deti chodily do krouzku, ale ne kazdy den, vzdycky zbyl nejaky den v tydnu, kdy deti proste litaly venku. Vzpominam si na pripady, kdy se deti takhle zranily, jeden kluk o rok starsi, ktereho jsem dobre znala, vjel z kopce na motokare rovnou pod auto a zahynul. Taky byly urazy na Pionyru, jedna znama holka si tam zlomila ruku. Vedoucimi na Pionyru byly casto 18-lete holky a nikomu to nevadilo.

    Kdyz se mi letos narodila holcicka, posteskla jsem si pred moji matkou, ze chudinka u nas v Praze nebude moct litat s detma jako ja tehdy (i kdyz ja mela tech krouzku snad nejvic z deti v okoli a zase tak moc jsem venku nelitala). Moje matka dodnes pracuje s detma a vyvedla mne z omylu. Ani v jejich klidnem okresnim meste uz nikdo deti nevypousti proste ven, deti chodi na krouzky, kam je doprovazeji rodice, kazde dite se porad musi hlasit mobilem atd.

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:05:41
  23. [9] louže [*]

    Zrovna nedávno jsme vzpomínali jak syn v 6 letech na chatě (10 m od Jizery) běžel v pyžamu za vodákama, aby jim řekl jak daleko je to k soutoku s Labem. Nikomu nic neřekl a utíkal asi 600 metrů k mostu.... Já jsem ho začala pohřešovat asi za 1 minutu a dost jsem šílela, že se utopil..., ale on se asi za čtvrt hodinky v pohodě vrátil (zablácený až ke krku), ale poradil dobře vodákům, já měla málem infarkt!!! Nic se tedy nestalo, ale co k tomu chybělo? Takže nikdo 100% dítě neuhlídá.

    superkarma: 0 10.10.2005, 08:04:02
  24. avatar
    [8] svetluszka [*]

    Něco k maličké holčičce, ji přejel vlak - včera bylo ve zprávách, že opravdu bydlela asi 100m od kolejí a k vlaku se dostala tak, že prolezla nějakou odpadní šachtou v ochrané zdi a zrovna jel vlak...

    A k tomu tématu...bydlíme na klidné vesnici a tady je to zase trošku jiný....ale i přesto už těd vím, že malej se dostane úplně sám ven až půjde v šesti do školy. Třeba na dvůr a zahradu je to něco jinýho....

    superkarma: 0 10.10.2005, 06:54:22
  25. avatar
    [6] Linde [*]

    vadí mi venku pobíhající děti ve věku mé dcery (5 let), kteří jsou bez dozoru a divím se rodičům, že je pouštějí Sma své dítě samotné ven nepustím, vždyť je tolik nebezpečí na ulici - auta, psi, ožralci, jiná děcka, ....
    Něco jiného je samozřejmě vynést koš, nebo přeběhnout k babičce,ale že bych řekla, ať jde na hřiště a vrátí se večer, to né. Ale i takoví rodiče jsou, co takhle pustí 5 leté dítě...

    superkarma: 0 10.10.2005, 06:15:02
  26. avatar
    [5] RenataP [*]

    blbost, fakt stačí jen zlomek vteřiny....
    Nikdy bych neřekla, že nám se to nemůže stát .. Bohužel se to může stát komukoliv.

    superkarma: 0 10.10.2005, 06:02:16
  27. avatar
    [4] Eva_CZ [*]

    páťa: no memu je 21,5.

    superkarma: 0 10.10.2005, 00:48:32
  28. avatar
    [3] páťa [*]

    Eva_Fl: já taky,teda toho staršího. A radši moc nepřemýšlím co by se mohlo stát,jinak bych se z toho zbláznila a ven sám by nešel dřív jak v osmnácti.

    superkarma: 0 10.10.2005, 00:38:23
  29. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    Ja chlapecka ven poustim...

    superkarma: 0 10.10.2005, 00:30:08
  30. avatar
    [1] Suzanne [*]

    Ani sebelepší rodič nezabrání průseru, pokud se má stát. Jsou matky, které dohlížejí ostřížím zrakem a pořád. I tam se stane úraz. Každý z rodičů děláme to nejlepší, co umíme, ale přesto se někdy neštěstí stane. Jde o to, abychom si pak nervali vlasy s tím, co jsme mohli udělat jinak.

    superkarma: 0 10.10.2005, 00:21:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme