Vztahy

Skrz lichotky do postele...

Čtenářka eli.emanuela vždy když slyšela, že jí někdo lichotí, přemýšlela nad tím proč jí to dotyčný říká. A dospěla k závěru, že to většinou bylo kvůli sexu.

Dobrý den, posílám příspěvek k dnešnímu tématu.

Neměla jsem lichotky ráda. V době dospívání, kdy mě opačné pohlaví přehlíželo, bylo komplimentů na mou osobu jak šafránu. Netřeba dodávat, co s dívkou v pubertě udělá nějaké to vlídné slůvko, obzvlášť, když ho slyší výjimečně. Stejně tak i já jsem „tála“, když mi nějaký kluk řekl, že jsem hezká, chytrá, fajn, ...

Možná ale právě proto, že jsem byla kluky většinou přehlížena, se mi při každé lichotce v hlavě rozblikala ona pomyslná kontrolka. Na jednu stranu jsem byla nadšením bez sebe, na druhou stranu jsem si říkala, co za tím vězí, proč mi to říká.

Záhy se vždy ukázalo, že kontrolka neblikala zbytečně. Milým „gentlemanům“ se většinou nelíbilo, že v záři lichotek netaji dostatečně rychle - aneb že s nimi neskočím do postele na druhé schůzce. A tak se s lichocením přesunuli k jiné slečně, která by byla snadnějším úlovkem.

Můj muž, snad jako by to vycítil, mi v době randění v podstatě nelichotil. Nebylo třeba, oba jsme moc dobře věděli, co pro toho druhého znamenáme, co na nás ten druhý oceňuje. Slova byla zbytečná.

Jediné lichotky, které v současné době slýchám, se nejčastěji týkají jídla. :) Na narozeninové oslavy peču dorty zásadně já, protože prostě nikdo jiný z rodiny je neumí udělat tak krásné a dobré. :) A ještě jedno by se dalo považovat za lichotku. Když jdu přes část města, kterou pravidelně okupují pouliční nabízeči kdečeho, zastavují mě se slovy: „Slečno, máte chvilku?“ A to jim ani nevadí, že mám s sebou děti, stejně jsem pro ně slečna. :)

I když - vlastně ani lichotky slyšet nepotřebuji. Naučila jsem se mít sama ze sebe dobrý pocit, když se mi něco povede. Pochvalná slova od druhého samozřejmě potěší, ale nad ten vnitřní krásný pocit hrdosti a uspokojení, nad ten žádná lichotka není.

S přáním pěkného dne
eli.emanuela
Text nebyl redakčně upraven


Děkuji eli.emanuelo za příspěvek. Je obdivuhodné, že jste v dospívání obstála se ctí. A co se týče vnitřního uspokojení, jsem si jistý, že když budete vnitřně spokojená, bude to na vás vidět a lichotky nejen na jídlo se jen pohrnou. I když to vlastně nebudou lichotky, ale pochvaly.

A jak to máte s lichotkami vy ostatní?

  • Vzpomínáte na nějakou?
  • Jste ráda polichocena?
  • Nebo se lichotek bojíte?

Můžete to sdělit mně a našim čtenářkám v rámci dnešního tématu dne.

Pošlete mi své příběhy a vzpomínky na redakční mail:

redakce@zena-in.cz

a získejte poukázku do zlatnictví ve vašem městě za 1 000,-

Tou odměním tu z vás, která mne nejvíce zaujme, pobaví, rozesmutní, či rozesměje. Prostě zaujme.

   
13.10.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [2] enka1 [*]

    ToraToraTora — #1 Sml16

    superkarma: 0 13.10.2011, 14:42:35
  2. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    Myslím, že to, že se nad lichotkami moc přemýšlí nám spíš škodí. Neumíme flirtovat a nezávazné lichotky přijímat. A přitom je to taková hra, která může den zpříjemnit

    1. na komentář reaguje enka1 — #2
    superkarma: 0 13.10.2011, 11:15:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme