Bulvár

Skříň po tátovi – jste cíťa, nebo hyena?

skříň a obleky

Tenhle článek nechce přinést nic objevného. Stal se mi teď o víkendu zajímavý zážitek a moje reakce na něj mě docela překvapila. Docela by mě zajímalo, jestli se vám někdy něco podobného také stalo...

Očekával jsem víkend plný emocí, ale nestalo se. Táta je mrtvý už patnáct let a nastala chvíle, kterou jsme po celou tu dobu odkládali - vyklízení jeho skříně. Příbuzenský hyenizmus nás minul - nervali jsme se o pozůstalost, a proč také. Když táta umřel, byli jsme s bratrem v podstatě ještě děti, všechno prostě tenkrát proběhlo tak nějak hladce a čistě. Až na tu skříň - to bylo tenkrát příliš intimní. Skříň teď bylo třeba vyklidit, protože jsme se rozhodli nově zařídit maminčin pokoj.

Přistupovali jsme ke skříni váhavě, plni napětí, jak na nás její útroby zapůsobí. Ale dostavilo se zklamání. Namísto vypjatých emocí nastalo jen pragmatické vyklízení. Až jsem si chvílemi říkal, jestli je to tak správně, jestli tím nějak neznesvěcujeme tátovu památku...?

Co bylo ve skříni?

skříň krabice

Skříň byla povětšinou plná retro obleků a kabátů, které jsme se rozhodli dát kamarádce, co šije pro divadlo. Jedna bedna s nepotřebnými lejstry. Starý triedr. Dřevěný stativ a ruský fotoaparát...

Maminka se nad jedním sakem melancholicky zamyslela, ale během okamžiku ji to přešlo a jala se vyprávět historku, jak k tomuhle saku táta přišel. Patnáct let zavřená skříň byla zkrátka dobře uleželá, nevyvolala žádný pláč, jen milé poklábosení nad záblesky paměti.

A tak můžu podobný postup všem jen doporučit. Nevím, jestli jsme špatní, když nás vyklízení příliš nezasáhlo - je to prostě pryč. Připomínají nám ho spíš zážitky než věci, a tak se nám skříň po tátovi nestala Skleněným zvěřincem.

Stalo se vám někdy něco podobného?

   
04.11.2009 - Blog redakce - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [13] Rikina [*]

    Nestalo. Sml80 Mí rodiče žijí. Vyklízení se konalo jen v bytě po zemřelé tetě, a to se muselo vyklidit všechno a hned. Nebyl čas nad tím přemýšlet... a snad je to i dobře. Jen je škoda, že v té rychlosti vzala za své rozsáhlá knihovna - čímž myslím přímo knihy, ne kus nábytku. Byly tam nádherné věci, staré knihy s ex libris, a mnohdy s podpisy autora... nicméně jsou to jen předměty. Nepříliš důležité... na vzpomínky to vliv nemá.

    superkarma: 0 04.11.2009, 22:49:19
  2. avatar
    [12] jazuzinka [*]

    táta umřel v březnu a v srpnu mamku vyplavili sousedi nad ní. takže při malování jsme zrovna vytřídili věci po tátovi, něco jsme si rozebrali já, brácha a můj manža a zbytek průběžně odvážím do práce (pracuji ve stacionáři pro mentálně postižené), kde se časem hodí plno věcí na kostými i k nošení třeba do dílen a tak. takže charita. říkám si, že aspoň nějak ještě poslouží. je to i hodně věcí úplně nových, jenže co s tím??

    superkarma: 0 04.11.2009, 18:05:37
  3. [11] Ina53 [*]

    Mně zemřela maminka vloni těsně před Vánocemi, do dneška jsem její věci ještě neuklidila, vyhodit je se mi nechce, nevím na co čekám, ale chuť do toho vyklízení nemám ani jednu. Také je to tím, že ten pokoj nutně nepotřebujeme. Ale na druhou stranu, každá její věc, kterou vidím, mi ji moc připomíná, už by to asi opravdu chtělo nějak zlikvidovat. Já si na maminku jenom vzpomenu a mám stejně slzy na krajíčku.

    superkarma: 0 04.11.2009, 13:41:46
  4. avatar
    [10] aiša [*]

    Já po mamince vyklízela hned .Stěhovali jsme tatínka k nám .Spoustu věcí postihlo pouze stěhování a až po letech výhazov . Po tatínkovi přebrání atd hned .Musela jsem místnost kde měl svůj pokuj předělat .Prostě mě to vždy dost sebralo když jsem to tam vše viděla . A jinak není na tom nic divného , s odstupem let je přece krásné vzpomenout si a né brečet jenom . Mám tu pár věcí jako vzpomínku a teď me je už krásně mít ty pěkné vzpomínky . I když si kolikrát stejně zabrečím.

    superkarma: 0 04.11.2009, 11:52:19
  5. avatar
    [9] Jakub D. Kočí [*]

    Suzanne — #8 On táta nebyl žádnej andílek, ale čím jsem starší, tím víc chápu některé věci, které dělal...

    superkarma: 0 04.11.2009, 11:26:20
  6. avatar
    [8] Suzanne [*]

    Jakube, požehnaná chvíle, kdy lidi při vyklízení pozůstalosti s láskou vzpomínají na zemřelého!

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #9
    superkarma: 0 04.11.2009, 10:04:11
  7. avatar
    [7] vladka006 [*]

    Proč by to mělo být špatné? Přijde mi milejší, že na tatínka jste vzpomínali a usmívali, než kdybyste přes pláč ani do té skříně neviděli....

    superkarma: 0 04.11.2009, 09:59:55
  8. avatar
    [6] SENSITIVESKIN [*]

    Mě umřel táta před 4 lety, ještě nemám vše vyklizeno....

    superkarma: 0 04.11.2009, 09:11:35
  9. avatar
    [5] Dimsy [*]

    Museli jsme vyklidit byt po tátovi do měsíce. žil tam sám mnoho let a nevyhodil nic (co kdyby to jednou potřeboval). Byly tam ještě věci po mamince, která zemřela před pětadvaceti lety. Nejdřív jsme si bláhově mysleli, že to zvládnem sami, ale když jsme se dostali do fáze pouhého přenášení věcí z místa na místo, zavolala jsem vyklízecí firmu. Bylo to smutné. Možná i proto, že jsem tam žila do pětadvaceti let. Přijeli chlapi jak hory a začali rozbíjet nábytek, který dělal můj děda. Co mu to dalo práce! Vím, že byl  starý a ani v bazaru ho nechtěli (ten nábytek, ne dědu), ale mně to bylo líto. Nad každou třískou jsem uronila slzu. Ale podle mně se nedá soudit, já brečím i u reklamy na zubní pastu.Sml30

    superkarma: 0 04.11.2009, 08:36:00
  10. [4] Remek [*]

    Je tomu něco přes rok, co maminka zemřela. K tomuhle jsme se ještě neodhodlali.

    superkarma: 0 04.11.2009, 08:27:19
  11. avatar
    [3] femme [*]

    asi bych nevyklízela cokoliv po zemřelém hned druhý den po jeho smrti, ale až za 15 let??? Tak to je dost zvláštní Sml80

    superkarma: 0 04.11.2009, 07:59:02
  12. avatar
    [2] enka1 [*]

    Teď jsme v podobný situaci. Neteř má byt po mých rodičích. Taťkovy věci vyřadila mamka a její (je to 7 let) zrovna řešíme. Nemáme problém dát oblečení pryč,máme blbý pocit vyhodit ho do kontejneru, případně prodat a vydělávat na něm,byť je tam i souprava ze stříbrný lišky. Tak si vyberem asi nějakou charitu.

    superkarma: 0 04.11.2009, 07:52:22
  13. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Ano po 15 letech, je přece jenom již vše méně emotivní, ale vyklízet byt ihned po úmrtí rodičů a s daným datem od byťáku, protože byt se musí předat, čeká další člověk na byt, bylo strašně nepříjemný Sml68

    Jakube proč by jste byli špatní, ani náhodou, přesně jak píšeš, ano vyvstaly krásný vzpomínky na tatínka Sml67, které k nám přicházejí během života stále Sml67

    Jsem ráda, že to mám za sebou, no bohužel to čeká moje děti, oni si to neumí prý představit, jak mi říkají, ale je to koloběh života, bylo, je  a bude.

    superkarma: 0 04.11.2009, 06:35:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme