Jako další v našem seriálu o povolání žen vám přinášíme rozhovor s „bobroložkou" Lenkou Válkovou. Rozhovor je součástí soutěže O nej... povolání, ve které můžete vyhrát mobilní telefon!

Dobrý den, Lenko. Pracujete jako bobroložka, a to znamená, že jste velmi často v přírodě, kde pozorujete zvířata. Jak to máte s odpočinkem? A kolik hodin týdně jste v terénu?
Dobrý den, milá redakce i čtenářky Ženy-in! Jako všichni biologové i my bobrologové v terénu trávíme poměrně hodně času, ale protože jsme skvělá parta, dokážeme při výjezdu do terénu nejen pracovat, ale také odpočívat. Takže jsme často během dne v terénu a večer diskutujeme, později večer třeba i zpíváme se sklenkou vína nebo piva a vždy se velmi dobře bavíme.
Já sama jsem velmi aktivní člověk, mojí velkou láskou jsou koně. Sestra má malý rodinný statek, můj odpočinek je tedy opět aktivní. Ale občas nepohrdnu ani dobrou knížkou a teplým křeslem v zimě, případně dekou u vody v létě.
Pozorování bobrů je poměrně obtížné. Jsou to noční živočichové a jsou dost plaší. Proto spočívá větší část naší práce ve sledování jejich pobytových známek. Co se týče hodin v terénu, tak se to nedá nějak moc průměrovat, ale například v době zimního monitoringu (sčítání bobrů) jsme venku přibližně 8 hodin denně po dobu jednoho týdne, pak si dáme pár dní pauzu a přesuneme se na jiné území. Letos jsme takovýmto způsobem trávili asi 2 měsíce.

 

Jak to vypadá s bobří sezonou? Kdy jsou nejaktivnější a kdy vyžadují nejvíce vaší „péče“?
Bobři jsou aktivní celoročně, pro laickou veřejnost je jejich přítomnost nejvíce patrná v zimním období, kdy se živí lýkem, a jsou tedy vidět pokácené stromy. My ovšem pracujeme v terénu celoročně. V zimě probíhá monitoring, tedy zjišťování počtu bobrů v některých oblastech ČR. V létě pak chytáme bobry do pastí, odebíráme jim vzorky trusu, krve, výměšky žláz a srst pro další výzkumy, někteří dostanou vysílačky. Po zbytek roku pak sledujeme jedince s vysílačkou a mapujeme různé parametry území, kde se bobři vyskytují.

Když už jsme u péče… Vám už u nás na magazínu vyšel jeden článek, ve kterém jste například vyvracela, že bobři mají bílé zuby. Co takový bobr udělá, když má kaz a nemůže kácet stromy? Má nějakého bobřího zubaře?
Musím přiznat, že tato otázka mě poněkud zaskočila, protože jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Nahlédla jsem však do odborné literatury a probrala to s kolegy bobrology a shodli jsme se na tom, že bobři zubní kazy nemají, protože se jim zuby kousáním do tvrdého dřeva neustále obrušují, takže je mají pořád jako nové.

 

Ne, nebudu vás už znervózňovat hloupými dotazy, zeptám se spíš, jak vás vůbec napadlo, že chcete svůj život (aspoň prozatím) věnovat bobrům?
K bobrům jsem se dostala spíše šťastnou souhrou náhod něž úmyslně, i když volba vysoké školy už mnohé napověděla, protože jsem studovala obor Ochrana a tvorba životního prostředí na UP Olomouc. Ve druhém ročníku jsem pak začala shánět téma na bakalářskou práci. Bobr mě zaujal, jednak proto, že je to opravdu velké zvíře (nezáviděla jsem spolužákům, kteří se další tři roky hrbili u mikroskopu a zkoumali jakési vodní řasy a bakterie) a také proto, že sledovaná lokalita byla nedaleko mého bydliště. No a jelikož  bobraři jsou skvělá parta, už jsem u bobrů zůstala a výzkum bobrů se teď stal i mým zaměstnáním.


Asi se nedá říci, že byste si k jednotlivým bobrům vypěstovala osobní vztah, jako to vidíme v některých přírodopisných filmech třeba u šimpanzů… Nebo se pletu a máte svého oblíbeného bobra, který se třeba nechá i podrbat?
Zase až tak úplně přátelský vztah jsem ještě s žádným bobrem nenavázala. :-) Bobři ve volné přírodě jsou totiž velmi plaší. Pouze v literatuře jsem se dočetla o bobrovi, chovaném v zajetí, který od ošetřovatelů podrbání dokonce vyžadoval. Všichni bobři s vysílačkou mají od nás také jména, a protože je sledujeme třeba i rok, časem vznikne užší pouto, a pokud takový bobr uhyne, je nám to opravdu líto.
 
V tom případě by mě zajímalo, jestli plánujete i děti, a co se tím pro vás změní? Myslím, že při pozorování bobrů by měl být člověk tiše, a to by asi děti nebavilo…
Děti určitě do budoucna plánuji a uvidím, jak to půjde všechno spojit dohromady. S přítelem jsme totiž oba bobrologové, takže nějaké omezení určitě bude. Zatím máme jedno bobrařské dítě a kolega musel trošku zvolnit, manželka ho hlavně zpočátku do terénu nechtěla moc pouštět. Ale teď už jezdí s námi, zůstane s ratolestí na chatě a my ostatní se věnujeme výzkumu.

Je v každém případě fajn, že vaše ratolesti budou mít blízko k přírodě, patříte k lidem, kteří mají představu o tom, co by měli dělat jejich děti? A jak to bylo s vámi a s rodiči? Jakou kariéru pro vás plánovali oni?
Samozřejmě, že bychom byli s přítelem rádi, kdyby naše děti příroda bavila, ale nebudeme jim to cpát za každou cenu. Na druhou stranu si ale myslím, že pokud nám současná práce vydrží a budeme hodně v terénu, tak to děti určitým způsobem ovlivní.
Měla jsem krásné dětství, s rodiči jsme často jezdili do přírody nebo jsme se sestrou trávily léto s prarodiči na chalupě či ve vinohradě, a tak se zájem o přírodu ve mně začal probouzet poměrně brzy. Také jsem se dobře učila, tak po základní škole následovalo gymnázium a pak už rodiče výběr vysoké školy nechali na mně.

Když už jsme u vztahu k rodičům, chtěl bych se také zeptat na váš vztah k lidem, kteří žijí v kontaktu s bobry a nejsou z jejich působení nadšeni… Dochází ke konfliktům, které byste musela sama řešit?
Pokud možno se vždy snažíme o osvětu. To byste nevěřili, kolik lidí si třeba myslí, že bobr žere ryby a hráze staví právě proto, aby je mohl snáze chytat. Bohužel v poslední době bylo v televizi několik negativních a nepravdivých reportáží o bobrech, a to se pak setkáváme s velmi vyhraněnými názory, které tito lidé jen tak nezmění. Zrovna nedávno nám vyhrožoval jeden rybář, když jsme prováděli mapování ze člunu, že pokud hned neodjedeme, tak „lapne šutr a mrskne ho po nás“.

V každém případě se zdá, že čeští bobři jsou i díky vám v dobrých rukou. Na závěr bych se chtěl zeptat, zda je těch rukou dostatek a zda všechnu práci stačíte, nebo je bobrů tolik, že je s kolegy už přestáváte zvládat?
Na výzkumu bobrů spolupracují lidé ze tří univerzit, a to UP Olomouc, ČZU Praha a MZLU Brno, a zatím výzkum kolem bobrů zvládáme. Neustále se však přidávají noví a noví zájemci, kteří většinou začínají tak jako já, bakalářkou...

Děkuji mnohokrát za rozhovor za redakci magazínu i za naše čtenářky! Přeji klidné léto!



Lenka Válková se narodila 7. 1. 1981 v Olomouci, ale přestěhovala se s rodinou do Hodonína, kde bydlí dodnes. V letech 1994–2000 studovala Gymnázium Hodonín a pravidelně se účastnila biologických olympiád.
V roce 2000 nastoupila na PřF UP Olomouc, obor Ochrana a tvorba životního prostředí, a začala se podrobněji zabývat výzkumem bobrů. V roce 2005 promovala a v současnosti navštěvuje druhý ročník postgraduálního studia. Díky grantu MŽP, který se v letošním roce podařilo získat, se nezabývá bobry pouze za účelem dosažení titulu Ph.D., ale být bobroložkou se stalo jejím zaměstnáním.
Její  největší zálibou jsou koně. Její sestra má rodinný statek, kde tráví prací kolem těchto nádherných zvířat všechen svůj volný čas. Má i vlastního koně a účastním se parkurových závodů.
Kamarádi si z ní často utahují, že získala titul přes bobra, a jí nezbývá nic jiného, než jim dát za pravdu.

 

Reklama