můj zážitek o přistižení se netýká přímo mých dětí,ale jednoho mého známého...

Bylo to zrovna předloni před Vánocema, kdy jsem si vyšla s přítelem ven. V té době jsme ještě neměli svůj byt ,tak jsme hledali, kde bychom se ukryli a trošku si užili:). Napadla mě klubovna našeho turistického oddílu, v té době tam nikdo neměl být.

Tak jsme šli a začli se tam po delší předehře milovat. Těsně před vyvrcholením vzal někdo za kliku. Oba jsme s přítelem ztuhli a čekali, co bude... měli jsme zamčeno zevnitř, ale netušila jsem, jestli nejde odemknout i přes ty klíče v zámku. Chvíli ten někdo rachotil a zkoušel otevřít, ale naštěstí to nešlo... my se potichu jako myšky oblékli a čekali, co se bude dít dál.

Neznámý dotyčný se dobýval ještě asi půl hodiny, a když zjistil, že to nejde, odešel. Jenže to my v té době nevěděli a pořád jsme tiše seděli ani nedutali a mysleli si, že tam na nás číhá, aby zjistil, kdo tam je...

No skončilo to tak, že jsem celá vystresovaná asi po hodině vstala a odemkla. Ta úleva, když jsem zjistila, že tam nikdo není, ta se nedá popsat slovy... protože... Představte si hlavní vedoucí přistiženou nějakým dítětem, jak si užívá uprostřed klubovny... hlavní vedoucí, která je učí slušnému chování a dobrým způsobům :).

Dodnes nevím, kdo za těmi dveřmi byl... ale stejně si myslím, že tušil, že tam někdo je...


No co by si asi pomyslelo? Že jsou Vánoce a vedoucí má i jiné koníčky než vedoucování.:-) Já bych to neviděl tak tragicky, ale uznávám, že v takové situaci člověk nezachová zcela čistou hlavu. Ta morální zodpovědnost na hřbetě... Jéje! :-)

Napište mi také o svých příhodách! Čekám na adrese redakce@zena-in.cz!

Reklama